Také Věci veřejné, které v žádném průzkumu (LEV 21 alespoň v obvykle nejpřesnějších průzkumech agentury SANEP má v posledním roce preference většinou mezi třemi až čtyřmi procenty), už dva roky nepřesahují svými preferencemi desetiny procent, se v ČT objevují dosti často.
Editoři ČT toho, pokud jde o podporu výše uvedených stran, nemají ještě dost, a aby zvýšili účinnost propagandistického působení na veřejnost před volbami, budou používat také jejich více méně skryté souputníky. Tzv. nezávislé odborníky. Vypadá to totiž věrohodněji, nežli kdyby hovořil někdo z příslušné strany.
Jedním z údajně nezávislých odborníků v ČT je politolog Jan Bureš z Metropolitní univerzity v Praze. Pan politolog býval donedávna členem sociální demokracie a v současné době spolupracuje úzce s Jiřím Dienstbierem. Jinak řečeno, pokud by šel místo něj do ČT23 Dienstbier, musel by být korektnější nežli J. Bureš. J. Bureš se především díky hlasům ČSSD v Senátu stal členem Rady vypečeného Ústavu pro studium totalitních režimů. Není tedy osobou nezávislou (!), ale spíše vděčnou a závislou na svých volitelích. Chápu, že mě takový stranický „odborník“ vidí podobně jako J. Dienstbier, tedy jako renegáta.
Neměl by to celé ale příliš přehánět. J. Bureš se tváří ve svých myšlenkových eskamotážích velmi zasvěceně a přitom kváká (opakovaně a záměrně) hlouposti. Zcela náhodou jsem viděl jeho pohádkovou etudu v pátečním vysílání ČT24, kdy velmi korektnímu redaktorovi D. Takáčovi s vážnou tváří sděloval blbosti.
V čem? Prý jsem neměl pevnou pozici v sociální demokracii, když jsem byl jejím předsedou. Redaktor Takáč Bureše tiše upozornil, že jsem přece zvedl sociální demokracii z bídy, jako léta předtím M. Zeman. Doplním, že to bylo z 10% preferencí v dubnu 2005, kdy jsem se stal předsedou vlády, na téměř třetinu voličů ve volbách do sněmovny v červnu 2006. „Pan politolog“ se s tím vypořádal naprosto nehorázně: Prý jsem nebyl silným předsedou, protože se mnou po volbách do sněmovny v květnu 2010 nechtěl nikdo sestavit vládu. No, to je už úplně nehorázné tvrzení. A hlavně je to o něčem úplně jiném. Já jsem přece ihned po vyhlášení výsledků voleb do sněmovny (ještě ten den večer) odstoupil z funkce předsedy ČSSD. Pan Sobotka, jako zastupující předseda ČSSD, se přesto nestal předsedou koaliční vlády s pravicovými stranami. Prostě důvody toho byly ideové a programové a až druhotně personální. Já už jsem tou personální překážkou ani nemohl být…
Ostatně, já jsem dával od okamžiku svého odchodu z vedení ČSSD na vědomí, že jednou z příčin mého odchodu z funkce předsedy ČSSD bylo, že jsem vůbec nechtěl jednat s podivným individuem Vítem Bártou. S tím by zřejmě J. Bureš radil vytvořit koaliční vládu… Opravdu skvělý politolog. Kvalifikovaný. Jiřímu Dienstbierovi ho přeju.
Stejnou kvalitu informací, jakou veřejnost poskytuje profesionální politolog Bureš, poskytl na tomto serveru ve svatém prodienstbierovském nadšení O. Gubin. Při politické adoraci J. Dienstbiera se vyjádřil, že tento dobrý muž v Praze dosáhl v čele magistrátní kandidátky ČSSD nevídaných 18%. Oleg zřejmě trpí ztrátou paměti. V roce 1998 tehdy dosti neznámí lídři ČSSD (včetně mé osoby) dosáhli při volbách na pražskou radnici zhruba stejný počet hlasů, jako „zázračný“ J. Dienstbier. A ve volbách do sněmovny dosáhla P. Buzková 25% (rok 2002) a D. Rath 23% (rok 2006).
Možná, že by pan politolog měl analyzovat pro J. Dienstbiera a další zájemce to, proč sociální demokracie ve volbách v letech 2006 – 2008 dosáhla tak vynikajících výsledků, kterých dnes zjevně není schopna. Ono je to asi všechno jinak. Tenhle výpad J. Bureše vznikl spíše proto, že pánové z ČSSD zjistili, že za stranu LEV 21 do sněmovny budu kandidovat právě v Praze.
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
