Paroubek: Jediným řešením je, když sněmovna ukončí své trápení, to, čemu říká činnost

Děkuji, vážená paní předsedkyně. Od roku 2005 do roku 2012 se index spotřebitelských cen ve zdravotnictví zvýšil o 63 %. Dámy a pánové, tedy za sedm let v průměru o 9 % ročně, a to ještě v tom prvním roce, v roce 2006, byl nárůst "jenom" o 4 %. To znamená v dalších šesti letech to byl nárůst zhruba 10 %.

Dámy a pánové, to jsou alarmující čísla. Ty farmaceutické firmy, které roztáčejí nelítostně cenovou spirálu, vládnou obrovskými prostředky na reklamu.

Chceme-li čistou politiku a průzračně čisté financování politických stran, a já si myslím, že je to naprosto správný a spravedlivý požadavek, měli bychom mít v budoucnu také jasno o tom, kdo jsou největší plátci reklamy médií, tištěným a elektronickým. A z toho může často vyplynout, proč ta reklama vlastně je.

Dalším výtečníkem před třemi a půl čtyřmi lety byl pan Bakala. Ten za "ochranu" pravicovým stranám dokonce zčásti platil jejich volební kampaň, jak jsme se dozvěděli bohužel až po volbách do Sněmovny. Příslušná ministerstva po volbách byla pak pozoruhodně pasivní v otázce prodeje bytů OKD. Panu Bakalovi šlo o to, aby si nájemníci bytů OKD byty, v nichž bydlí, nemohli koupit - já dodávám, za rozumnou cenu - do svého vlastnictví. Připomínám, že po koupi OKD minoritního podílu pan Bakala takový veřejný příslib učinil. Teď je ze 44 tisíc bytů OKD prý šest tisíc bytů volných. Impozantní podnikatelský výkon.

Další takovou skupinou, která neměla zájem, aby vznikla vláda levice, byly penzijní fondy. Nadiktovaly si brzy po volbách do Sněmovny nestoudně vzorec algoritmus druhého pilíře důchodů. O tom by nejlépe mohl mluvit jeden ze spoluautorů tohoto algoritmu, pan premiér vlády moderní levice Jiří Rusnok. Tady cítím obrovské zadostiučinění, že jim naši občané nesedli na lep. A jen 70 tisíc našich spoluobčanů podlehlo barnumské reklamě, spojené reklamě penzijních fondů a vlády Petra Nečase.

Silnou zájmovou skupinou byli také ti, kteří usilovali o to, aby se ve vedení administrativy státu nic neměnilo v souvislosti s evropskými penězi, tedy po volbách v roce 2009 či 2010. Kamarádi pravicové vlády ovšem neměli nápady a dobré projekty k čerpání evropských peněz, a ti druzí, kteří je měli, byli vládnímu establishmentu lhostejní. Výsledek? Tragické nečerpání peněz z evropských fondů, které jsou vlastně darem Evropské unie pro Českou republiku a chaos v jednotlivých rezortech. Z 800 miliard korun disponibilních peněz, mluvil jsem o tom při projednávání důvěry vládě Jiřího Rusnoka, z 800 miliard korun peněz z evropských fondů, které byly k dispozici pro Českou republiku na období let 2007 až 2013, jich k počátku tohoto roku bylo proplaceno za 260 miliard korun projektů. Za 540 miliard korun nebylo tedy k 1. lednu tohoto roku čerpáno a v první polovině tohoto roku pak bylo vyčerpáno z Bruselu jen 26 miliard korun. To nejsou vymyšlená čísla, to jsou čísla ze správy Ministerstva pro místní rozvoj. A druhá polovina roku dramatický nárůst projektu zřejmě také neslibuje. Výsledek v důsledku panujících kamaráčoftů a kolosální neschopnosti pravicové vlády je, že hrozí nečerpání 200 až 300 miliard evropských peněz. Upozorňuji na to již dva roky, upozorňuji na potřebu krizového režimu. Předchozí vláda se k tomu neodhodlala. Nemá-li tomu tak být, nemají-li být ztráty státu tak obrovské, musí do konce tohoto roku být uplatněny bezchybné projekty za cca 500 miliard korun. Za tento rok. A tyto také proplaceny do konce roku 2015 z národních zdrojů.

Tedy nic jednoduchého. Velmi náročná organizátorská práce.

Vláda Petra Nečase nastoupila po falešné a manipulativní volební kampani, v níž všechny tři příští vládní strany hýřily sliby určenými jenom k oblafnutí voličů.

Aby pak často dělaly věci, pochopitelně až po volbách, přímo opačné, než slibovaly. Slibovaly, že jejich vláda bude kabinetem rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. Dělaly však opak toho. Víme, kam to dovedly. V červenci jsem uvedl, že pro rozpuštění Sněmovny nejsou příliš přesvědčivé důvody ústavně právní. V politické oblasti jich však už tehdy byla celá řada. První z těch důvodů, nejen politických, ale prakticky i ústavně právní důvod je ten, že ve Sněmovně již není konzistentní parlamentní většina, o kterou by se vláda mohla opřít. Máme vládu, která nemá důvěru většiny Sněmovny. Máme Sněmovny, v níž není možné zajistit ustavení a fungování ani jakékoliv jiné vládě. Z někdejších 118 mandátů české pravice jich ve Sněmovně zbylo nějakých 98, nepočítám jednoho dalšího poslance, toho času ve výkonu trestu, který ovšem vládě stačil svým hlasem ještě pomoci schválit klíčové vládní návrhy zákonů.

Za další. Vláda Petra Nečase za tři roky své existence nedokázala řešit největší hospodářské problémy českého státu. Ona je ještě svým působením, svými rozhodnutími dále prohlubovala. Za sedm let dokázaly vlády pravice zvýšit veřejný dluh nominálně o 750 miliard korun. Dalších 156 miliard korun rozpočtových rezerv vytvořených v letech 2004 až 2006 a zanechaných ve státní kase poslední levostředovou vládou, dokázali pravostředoví ministři financí beze zbytku probendit v letech 2007 až 2009 k účetnímu vylepšování výše deficitu státního rozpočtu v těchto letech. A ještě se tvářili jako velcí mistři světa. A připočteme-li k tomu ještě letošní deficit nejméně 100 miliard korun, jsme na jednom bilionu korun navýšeného veřejného dluhu za sedm let pravicových vlád. K tomu se pravicové vlády dopracovaly i se snaživou pomocí liberálních ekonomů NERVu, jehož významným údem byl dlouhá léta také dnešní pan premiér.

Za třetí. Vládní politikou rozpočtových škrtů prosazenou pravicovou většinou Sněmovny se podařilo postupně změnit hospodářský růst země v pokles. Dokonce dva roky po sobě. Léta 2012 a 2013 hrubý domácí produkt od roku 2008, opakuji, od roku 2008 v absolutním vyjádření vytrvale klesá. Vypadá to, že v tomto roce se dostane mírně po dalším poklesu nad úroveň HDP dosaženého v roce 2007.

Klesá přes vytrvale narůstající veřejný dluh. Letos lze očekávat pokles hrubého domácího produktu přes ty různé příznivé odhady ve prospěch bývalé vlády ve spřátelených médií a také u spřátelených ekonomických analystů nejspíše o dvě procenta. Složená daňová kvóta bude letos vyšší, nežli byla v roce 2006. To je prostě úplný debakl hospodářské politiky Topolánkovy a po ní Nečasovy vlády.

Faktická nezaměstnanost kolem milionu osob, abych nezapomněl. Přitom se Nečasova vláda holedbala, že je nezaměstnanost jedna z nejnižších v Evropské unii. Dosahuje toho ovšem v zásadě statistickými triky. 550 tisíc řekněme statisticky vykázaných nezaměstnaných, dalších 200 až 250 tisíc nezaměstnaných mimo evidenci úřadů práce a 250 tisíc důchodců, kteří by chtěli pracovat a nemohou. A ještě desítky tisíc žen, které zůstávají nuceně na prodloužené mateřské dovolené, protože prostě pro ně není práce. To je ten zhruba milion nezaměstnaných.

Za čtvrté. Český průmysl se nějakou dobu propracovával na dno. Stavebnictví již na své třetí či čtvrté dno, a dna ještě není vidět. A vláda s pomocí svého mozkového trustu pod názvem NERV nedělala nic, aby obnovila růst ekonomiky - tedy kromě slohových cvičení. Ta jí šla vcelku dobře. Problémy má dnes dokonce i český export. Je otázka, kdy si toho všimnou také finanční trhy a kdy se podstatně zdraží dluhová služba státu. Nejspíš už v příštím roce. Klesá životní úroveň širokých vrstev lidí. Klesá veřejná spotřeba. Neklesají jen ceny. Ochrana spotřebitele, to je něco, co vládu vůbec nezajímalo.

Za páté. Reformy mičurinsko-stachanovského typu zasáhly nešťastně prakticky všechny oblasti života země - zdravotnictví, sociální oblast, školství. Vláda se v tom plácala zcela bez vize. Vlastně do dneška nesdělila Nečasova vláda, co bylo jejím hlavním cílem. Vládní pravicová většina v průběhu těch tří let, dnes už naštěstí neexistující, nemocné, staré a nemohoucí pasovala do pozice parazitů a darmožroutů. To je nehumánní a nesolidární přístup zcela nezvyklý a nepřijatelný v sociálně tržních ekonomikách západoevropského typu.

Za šesté. V posledních letech za Nečasovy vlády se nepokročilo v boji proti korupci a jak se zdá přes tirády některých největším úlovkem protikorupčního boje hlava nehlava se stal sám premiér Nečas a jeho vlastní okolí.

Za sedmé. Občanský zákoník, který je návratem do archaických časů habsburské monarchie, učiní dezorientovaného občana, běžného občana zcela závislým na profesionálních advokátech. I to občanovi zdraží a znesnadní život. Věřím, že Senát udělá všechno pro to, aby tento zákoník zastavil. Ještě je čas.

Za osmé. Ideologizovaná zahraniční politika českého státu nám vytvořila za pravicových vlád nepraktickou pozici zlobivého dítěte Evropské unie. Pomohla vyklidit hospodářské pozice českých průmyslníků v zemích Brix nebo nezískat pozice nové a způsobila opovržení naprosté většiny zemí rozvojového světa.

Za deváté. Vládnutí Nečasovy vlády bylo charakteristické neustálými politickými krizemi. Myslím, že málokdo z nás by dokázal spočítat, kolik jich už vlastně bylo. Trvalými nechutnými hádanicemi, nekončícími a nízkými žabomyšími spory ve vládě, hrůznými skandály, korupcí, rozkladem státní správy. Prostě její vládnutí skončilo v úplném marastu. Závěr vládnutí Nečasovy vlády - já jsem ho už mírně zmínil - proběhl podle osobního hesla Petra Voka z Rožmberka: Finis corona opus. Konec korunuje dílo. Policejní šťára na Úřadu vlády jakoby vypadla z dekadentního románu Karla Matěje Čapka Choda.

Bude dobré, aby česká pravice a i poslanci konečně prohlédli na základě těchto smutných faktů. Jak jsem slyšel, strana TOP 09 chce podpořit zrušení Poslanecké sněmovny, ukončení mandátu Poslanecké sněmovny. ODS zatím ne. Já věřím, že se ještě nad touto věcí zamyslí.

Některé ty věci jsem zmínil, jiné zmínili či možná ještě zmíní další kolegové z opozice - že zkrátka pravice není schopná spravovat tuto zemi. Nejčistším a jedině možným řešením pro tuto zcela zkompromitovanou Sněmovnu je, když svým vlastním rozhodnutím ukončí své trápení, tedy to, čemu sama říká činnost.

Děkuji za pozornost.