Paroubek: Proč nekandiduji ve volbách do sněmovny

Od počátku existence strany LEV 21, tedy od závěru roku 2011, byl pro tuto stranu vlastně neřešitelný problém se dostat do veřejnoprávní televize ČT. Pro ČT jsme prostě nebyli se dvěma poslanci a bez poslaneckého klubu parlamentní stranou. V závěru předchozího volebního období nově vzniklá strana TOP 09 se čtyřmi poslanci a bez poslaneckého klubu dostávala ale v ČT prostor jako zavedené, tzv. demokratické parlamentní politické strany. V době, kdy TOP 09 vznikla, přitom již nikdo z jejích představitelů nebyl činitelem vlády. Prostě v případě TOP 09 zájem ČT tuto stranu zviditelňovat byl, v případě strany LEV 21 nebyl a není. Je to prostě jasný dvojí metr veřejnoprávní televize, jejíž vedení je poplatné zájmům velkých parlamentních stran a také určitých významných zájmových skupin.

Bylo až směšné, kolik dopisů jsem musel napsat generálnímu řediteli ČT, televizním Radám, abych dosáhl alespoň toho, že nám ČT24 přenášela některé tiskové konference ze sněmovny.

Do klíčového diskusního pořadu ČT jsem se jako poslanec a předseda parlamentní strany a bývalý český premiér, za jehož vlády Česká republika dosáhla prokazatelně nejlepších ekonomických výsledků za dobu existence ČR, nedostal po dlouhé dva roky. A v plnohodnotném formátu v hlavním vysílacím čase již tři roky.

A co tištěná česká média? Od doby, kdy jsem projevil jasně odmítavé stanovisko k umístění americké radarové základny nedaleko od Prahy (jsem hrdý na to, že se mi podařilo zamezit vzniku takové základny) se mezi mé „zásadní kritiky“ zařadili i někteří redaktoři Práva (Hanák, Mitrofanov). Tím nechci tvrdit, že Právo nebo jeho šéfredaktora řídí tiskový atašé americké ambasády. Bůh uchovej! To funguje pochopitelně zcela jinak. Poté, co jsem skončil jako předseda ČSSD, mně nebyl v Právu zveřejněn jediný článek (jen sem tam nějaká lež o mé osobě). První článek, co jsem nabídl po odchodu z pozice předsedy ČSSD již „jen“ jako poslanec v červnu 2010 Právu, mi byl vrácen s tím, že „o články poslance Paroubka již Právo nemá a nebude mít zájem“. U další řady článků, které jsem tam pravidelně zasílal, již reakce Práva nebyla vůbec žádná. To je prostě svoboda slova v naší zemi v praxi.

V Právu rádi lamentují, jak je Putinovo Rusko autoritářské a jak málo serverů a médií obecně je opozičních. Právo se v této argumentaci jen zesměšňuje, kalkuluje s neinformovaností lidí.

Když jsem hájil zájmy nájemníků bytů OKD, jimž uhlobaron Bakala nehodlal splnit svůj veřejný příslib, že zájemcům z jejich řad odprodá za výhodných podmínek byty, v nichž bydlí, „vysloužil“ jsem si jeho nekonečnou nenávist. Ta se projevovala v tiskovinách jeho vydavatelství Economia v psaní řady novinářských šmoků (Leschtina, Kamberský, Šídlo ad.). Teď se Bakalova podnikatelská sláva pomalu, ale jistě rozplývá, a jeho důlní společnost končí na konci tohoto roku se ztrátou 18 až 20 mld. Kč. V OKD ale Bakala vydělal v posledních letech miliardy, desítky miliard. Kdepak asi skončily… Nějaký ten milion skončil jen tak mimochodem před minulými volbami na účtech pravicových stran: ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. A 44 tisíc již zmíněných bytů OKD má tržní hodnotu až 45 mld. Kč… Mou radost z blížícího se Bakalova podnikatelského konce kalí jen vědomí, že tisíce horníků a dalších zaměstnanců přijdou o práci. A na Ostravsku ji jen těžko seženou.

V ČR se pomalu ale jistě začalo vytvářet mediální impérium dalšího miliardáře - A. Babiše. Nejprve (zatím poněkud neúspěšný) týdeník 5+2 a od nedávné doby MF Dnes a Lidové noviny (včetně jejich serverů). K tomu v krátké době přibude ještě jedna televize a zřejmě i nějaké časopisy. ČR tak vykročila důsledně cestou berlusconizace významné části médií.

U médií vydavatelství MF Dnes to vlastně žádná změna ve směřování k horšímu není. To špatné bylo již předtím. Teď to není jen horší. Hodnota inzerce, kterou A. Babiš bude platit před volbami vlastně sám sobě, už nikoho nevzrušuje. O etickém rozměru celé věci se prostě psát nebude…

Samostatnou kapitolou české politiky jsou „zavedené agentury pro výzkum veřejného mínění“. Těmto zavedeným agenturám se jaksi vůbec nepodařilo odhadnout volební výsledky prakticky ve všech typech voleb v posledních čtyřech letech (volby sněmovní, krajské volby a první kolo prezidentské volby). Můžeme říci, že rozdíly mezi odhadem výsledků voleb a skutečností byly u naprosté většiny těchto agentur vesměs tragické. Prakticky s jedinou výjimkou, a tou je agentura SANEP. Mimochodem, u této agentury se odhady preferencí strany LEV 21 pohybovaly většinou kolem 3 až 4%. Ani to nikoho z ČT nezajímalo. Příležitost v debatách v ČT dostávali vcelku pravidelně politici Věcí veřejných a LIDEM, jejichž preference u žádné z agentur nepřesahovaly 1%. A nikdo z ČT se ani nezapýřil.

Agentury pro výzkum veřejného mínění jsou tak de facto součástí marketingu „zavedených“ parlamentních stran. Určují vlastně lidem, běžným voličům, koho volit v příštích volbách, a které hlasy naopak propadnou. To, že tento systém tvorby veřejného mínění občas vyprodukuje nějaký slepenec typu Věcí veřejných, nikdo neřeší. V těchto volbách budou roli Věcí veřejných hrát A. Babiš a duo politických klaunů Okamura-Bárta. Personální a programové vybavení těchto dvou „stran“ je více než ubohé.

Cílem je touto formou zabránit jakékoliv programové a personální politické nabídce, se kterou může přijít strana LEV 21 a možná i jiné menší politické strany.

Pokud ve sněmovních volbách bude mít tandem Babiš+Okamura (jištěný Bártou) v souhrnu 15% (spřátelená agentura Médea Research M. Soukupa již Babišovi predikuje 12%) a komunisté cca 20%, bude vlastně třetina hlasů protestních, nesystémových. Bez koaličního potenciálu. Připočteme-li nějakých 10 až 12% oslabené, kmotry prolezlé a koaličně nepoužitelné ODS, dostáváme se k tomu, o čem sní část zájmových skupin v pozadí, „velkých kluků“ českého hospodářství. Jde o to, že si ČSSD a TOP 09 vlastně zbydou k vládní spolupráci. K tomu strana LEV 21 opravdu není potřeba.

Již tehdy, kdy bylo jasné, že mimořádné volby do sněmovny jsou nevyhnutelné, jsem svým spolupracovníkům otevřeně řekl, kolik strana LEV 21 potřebuje na svou volební kampaň peněz. Tedy má-li být konkurenceschopná se zavedenými parlamentními stranami a A. Babišem. Tuto částku jsem vyjádřil sumou cca 15 mil. Kč. Věděl jsem, že zejména ČSSD, TOP 09 a A. Babiš vydají za volby hodně přes 100 milionů, každý z těchto subjektů. Ale stejně tak vím, že velká část z těchto nákladů je vlastně zbytečná. Nepochyboval jsem tedy, že 15 milionů by vlastně stačilo.

Nicméně se nám podařilo zajistit jen zhruba třetinu potřebné částky. Bez možnosti dostat se do veřejnoprávních médií, do řady médií soukromých (média vydavatelství Práva, MF Dnes a HN) a s velmi omezenými prostředky finančními, nemá moje osobní účast ve volbách do sněmovny smysl. Nicméně strana LEV 21 má dobře připravené kandidátky, bylo by škoda, aby lidé na nich umístění nezískali cennou zkušenost s vedením volební kampaně.

Co je velmi smutné, je to, že strana LEV 21 má také výtečné programové zázemí – seriózní a do detailů propracovaný volební program a také ideový program, ze kterého vychází. Tzv. seriózní česká média však skutečné debaty nad programem schopná nejsou. Anebo nejsou jen ochotná?

Strana LEV 21 má rovněž silné odborné zázemí. Vytvořila již v červnu svou stínovou vládu. Dovoluji si tvrdit, že je ve svém souhrnu kvalitnější, nežli současná Rusnokova vláda, ale také nežli stínová vláda ČSSD, nemluvě ani o předchozí ostudné Nečasově vládě. Členové stínové vlády mi velmi pomáhali v mé parlamentní práci. Mohl jsem i díky nim ve sněmovně vystupovat ke všem důležitým a důležitějším bodům jednání.

Suma sumárum. Předstírat ve volbách do sněmovny další hru na demokracii tentokrát nebudu. Svou stranu před volbami samozřejmě podpořím. Beru stranu LEV 21 jako dlouhodobý projekt. Ani říjnové sněmovní volby stávající společenský marasmus v zemi nevyřeší. Politika není totiž jen o vytváření parlamentních většin, ale mimo jiné také o schopnosti vládnout. Pravice tuto schopnost neprojevila. Obávám se, že půl roku po volbách bude i vláda vedená ČSSD v podobné situaci, jako ta předchozí Nečasova. Rád bych se v tomto svém odhadu mýlil. To jsou zhruba důvody, pro které jsem se rozhodl nekandidovat v těchto sněmovních volbách. Co přinese budoucnost, to se teprve uvidí.