Zčásti je to pochopitelné - policie ani justice přece dost dobře nemohou zveřejňovat informace, které by mohly negativně ovlivnit průběh vyšetřování, a veřejně činní podezřelí a pachatelé se s veřejným přiznáním zpravidla nehrnou. V takové chvíli je těžko říci, zda občané víc čekají na to, až se v médiích objeví objektivní informace od vyšetřovatelů, nebo subjektivní přiznání odpovědnosti od politiků. Je to učiněná zkouška trpělivosti.
V jedné věci bychom ale mít jasno měli vždy a hned - totiž nakolik se stal pašalik běžnou součástí politické výsluhy a nakolik je či není oceněním něčí služby státu, nebo stranických zásluh. A považujeme-li přímočaré přidělování vlivných postů za samozřejmé, je vždy také legální a legitimní?
Z manažerského hlediska by bylo jistě mrháním, aby se veřejná správa zbavovala lidí, byť politicky angažovaných, kteří získali cenné vědomosti a zkušenosti a kteří svou prací mohou sloužit veřejnosti i po uplynutí politického mandátu. Stejně tak je ale krátkozraké rozdělovat funkce v radách státem ovládaných firem jen s ohledem na to, že je jim establishment zavázán a že by se v soukromé sféře možná ani nechytili.
Řešením by podle mého soudu mohl být systém, který by se podobal hospodaření s veřejnými prostředky - správa státních podniků je přece také hospodařením s majetkem nás všech. Tento systém by měl vycházet z principů transparentních výběrových řízení a veřejného odůvodnění konečných rozhodnutí. Pak by bylo jasné, že ten či onen člen té či oné rady své místo získal třeba s ohledem na odborné vzdělání či podnikatelské kvality prokázané před vstupem do politiky a s ohledem na bezúhonný a efektivní výkon politické funkce, ale nikoli na základě vydírání a zákulisních dohod. Kdo si myslí, že v tomto kontextu opět připomenu opoziční smlouvu, nemýlí se. Fakt, že rozdělování pašaliků považujeme do značné míry za normální, vnímám jako její plody.
Částečnou útěchou proto nyní může být, že druhdy utilitárně vytvořené a boj s korupcí zaškrcující vazby mezi politiky a orgány činnými v trestním řízení zjevně praskají.¨
A chce se mi věřit, že ani osobní odpovědnost politiků za nezákonné jednání jimi vybraných a jim podřízených pracovníků nebude tak vzácná jako dosud.
Polojasno je přece jen lepší, než polotemno.
Psali jsme:
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Roithová - profil
