Premiér Rusnok kategoricky odmítl dotování Dolu Paskov z veřejných peněz. Je naprosto správné, aby stát nedotoval soukromé vlastníky, kteří se v době vysokých zisků nestarali o možné problémy s rentabilitou svých produkčních kapacit v budoucnu.

Na druhou stranu je smutnou vizitkou naší politické kultury neochota pragmaticky a zcela racionálně přistupovat k tak závažné věci, jako je hrozba propuštění tří tisíc zaměstnanců ve strukturálně slabém regionu. Proč se u nás zdá tak nemožné to, co je běžným mechanismem řešení podobných situací v západní Evropě?

Je také nepochopitelné, proč všichni – vládou počínaje a médii konče – bezvýhradně věří faktům, která nám předkládají vlastníci dolu. Co když je možné současnou krizi překonat a kombinovat budoucí těžbu s útlumovým programem tak, aby ztráta pracovních míst byla co nejmenší?

Hloupá tradice českého rozhodování v ideologickém zaujetí nám brání pragmaticky využívat možností, jež skýtá Evropská unie. EU například vytvořila Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci. Nedávná vláda Nečase a Kalouska viděla věc jasně: vše vyřeší trh a nezaměstnanost je individuální problém každého postiženého. Proto se pravicové vlády o možnosti globalizačního fondu EU demonstrativně vůbec nezajímaly. (Fond byl zřízen koncem roku 2006 a ČR poprvé požádala o příspěvek až v roce 2010, aby rok poté zhruba čtyři stovky zaměstnanců firmy Unilever v Nelahozevsi získali účinnou pomoc k uplatnění na trhu práce.)

Tento fond poskytuje jednorázovou, časově omezenou konkrétní pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni ze zaměstnání v důsledku globalizace. Současný propad cen uhlí na světových trzích lze považovat za takovou okolnost, a proto je nasnadě zajímat se o možnost pomoci pro ohrožené zaměstnance. Evropská unie se při svém rozhodování bude přirozeně zajímat o to, jak se k problému staví vláda a odbory.

Vláda se nesmí zříkat spoluodpovědnosti za zaměstnanost v Moravskoslezském kraji. Příslušní členové vlády naopak musí zasednout za jednací stůl s majiteli i s managementem dolu a společně s odboráři jakožto zástupci zaměstnanců hledat řešení. Jde o nalezení takového východiska, které bude ekonomicky únosné a přitom pro ohrožené zaměstnance přijatelné.

Libor Rouček