Kafrání a slovní útoky na hlavního politického soupeře mu šly vždy na jedničku, vždyť měl také skvělého učitele v podobě Jiřího Paroubka. Poté, co se zhrzený Paroubek stal Lvem, pokračoval Sobotka v jeho rétorice a pravidelném vyslovování nedůvěry vládě.

Nic to nestojí, vytváří dojem, že jde pravici po krku, ale nedejbože kdyby se měl dostat k vládě. Pohodlná role mu ale přivodila spánek na vavřínech a tak zaspal okamžik, kdy se začal lámat chléb, jak by řekl literárně nadaný člověk.

Socialisté mají ve svém čele tandem politiků, kteří nepoznali normální práci, od svých studií sedí jen ve stranických sekretariátech. Sobotka a Hašek jsou v politice tím, co se ve firmách nazývá kindermanagement, mladí, ambiciózní a přemoudřelí s vědomím, že jediné správné je to, co dělají oni, bez praktických zkušeností.

Pravda, v politice je nutností umět především vše okecat, ale také je nutností být dobrým rétorem. Pokud se takový člověk dostane na nějaké důležité místo, pak by se měl obklopit lidmi, kteří danému prostředí skutečně rozumějí a dávat na jejich odborné rady.