Základním problémem je totiž nutnost provázanosti jednotlivých zákonů, které vznikly na základě schválených koncepcí. A právě provázanost jednotlivých zákonů je tím kruciálním problémem, protože odhalí skutečné cíle předkládaných novel a jejich finanční náročnost. Poukazovat na skutečnost, že jak koncepce, tak některé zákony byly již projednány v příslušném výboru je liché, zejména z důvodu nové politické reprezentace a jejich programových priorit.

Příkladem chybného postupu bylo i projednání tisku 14, novely zákona o ozbrojených silách. Pokud bych měl tento zákon hodnotit objektivně, pak vůbec nebyl důvod k jeho rychlému projednání. Zejména z toho důvodu, že mělo dojít k provázanosti zákona se zákonem o vojácích z povolání. Připomínek k tomuto zákonu by bylo mnoho, ale to, co bylo nejproblematičtější, byla změna postavení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, který namísto doposud platného zabezpečení velení bude nově velet armádě. Přitom velitelem ozbrojených sil je prezident republiky a ministr obrany vydává rozkazy. Podle odborníků je tato změna návratem před listopad 1989 a touto změnou dochází k omezení civilního řízení a kontroly armády. A nic na tom nemění dnešní stanovisko současného ministra obrany či NGŠ.