Lidsky a sociálně spravedlivý stát, který jsme si po revoluci představovali spolu s vizionáři ze všech stran tehdejšího politického spektra jako světélko v tunelu někdy po dvaceti letech, odkázala politika pravicových stran a koalicí do říše utopií. Uplynulo více než dvacet let, a co nám z tehdejších nadšených vizí zbylo? Výprodej a tunelování majetku státu, likvidace tradičních českých odvětví průmyslu a zemědělství, v novodobé historii rekordní nezaměstnanost dosahující téměř 600 000 lidí, mladé rodiny v sociální krizi, senioři nemají na jídlo a léky, 60 000 důchodců v exekuci a do konce roku jich bude 100 000… A velká část národa živořící, protože oficiálně je na hranici chudoby asi milion lidí. Slovy exprezidenta Havla pronesenými před dvaceti lety a stále platnějšími: „Naše země nevzkvétá!“ Nejenže nevzkvétá, ale evidentně upadá.
Pokud získám podporu voličů, chci v parlamentu prosazovat (nejen v legislativním procesu) pro začátek alespoň to zásadní. Striktní dodržování ustanovení Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a vyjadřuje vztah mezi státem a občanem. Tento vztah je definován, ale především v sociální oblasti zůstal jen na papíře. A jestliže práv a svobod zakotvených v listině se může podle její preambule domáhat každý. Hodlám tak činit co nejhlasitěji a s odpovídajícím praktickým efektem v parlamentu. Určitě chci, aby mne bylo slyšet více, než každého z těch, kdo nyní žijí nedůstojným životem a nemají zastání.
V případě zvolení se zaměřím zejména na uplatňování těchto článků Listiny:
Článek 10: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost. S tím podle mne souvisí právo na důstojný život všech kategorií občanů. Rozhodně není realitou pro mladé rodiny, seniory, ne vlastní vinou nezaměstnané a ty zaměstnané, kteří pobírají almužnu místo výplaty. Pro poslední kategorii platí následující článek.
Článek 28: Zakládá právo zaměstnance na spravedlivou odměnu a uspokojivé pracovní podmínky. Snižování výplat při snížení poptávky je běžnou praxí. Ty společnosti, které v době konjunktury mají zisky stovky milionů, se musí o zaměstnance postarat i v době krize. Například hornictví, těžký průmysl a podobně.
Článek 30: Právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci a při ztrátě živitele. Kam odešly peníze z privatizací, které měly podepřít penzijní systém? Jeho reforma je nutná, ale uskutečňovat se musí uvážlivě, postupně a sociálně citlivě.
Článek 31: Každý má právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Bezplatné zdravotnictví je jen iluze. Nejde jen o poplatky. Co všechno budou platit daňoví poplatníci a pacienti? Proč není řada zdravotních výkonů bezplatná a jako nadstandardní je nehradí pojišťovny?
Odmítám v televizi nadále sledovat lidské příběhy plné zoufalství. Odmítám oslavovat veřejné sbírky, které pomáhají jedincům. Odmítám se smířit s tím, že pro většinu potřebných je pomoc garantovaná Ústavou a Listinou základních práv a svobod nedostupná. Odmítám akceptovat jednorázové charitativní aktivity, které suplují povinnosti státu. Odmítám necitlivá řešení a byrokracii úřadů v těchto oblastech. Odmítám sedět s rukama v klíně nyní, a odmítám to i v případě volebního úspěchu v budoucnu ve sněmovně.
Ladislav Šedivý, kandidát KSČM pro volby do PS PČR v Jihočeském kraji
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
