Situace je dosti podobná jako při vzniku návrhů zákona o Šumavském národním parku z pera Plzeňského kraje nebo Ministerstva životního prostředí ČR. Snaha otevřít Šumavu lidem a umožnit znovuotevření cesty k Modrému sloupu opět naráží na nepřekonatelný odpor ekologických aktivistů. Ano, snaha o ochranu přírody je jasný a nezbytný předpoklad pro další lidský rozvoj. Ale nesmí to být zaklínadlem, které za jakoukoliv cenu znemožní lidem vnímat onu přírodu a těšit se z ní. Tu přírodu, kterou jistě většina rozumných členů společnosti chce ochraňovat a zajistit její pokračování příštím generacím.
V případě cesty Luzenským údolím byl doslova jako rukojmí sporu vzat tetřev hlušec. Ano, je kriticky ohroženým druhem a zřejmě by bez ochrany došlo k jeho vyhubení. Je však vždy důležité oprostit se od emocí a v klidu zvážit, zda argumenty použité v jeho prospěch byly a jsou relevantní. Stanovisko Správy Národního parku Šumava říká, že by se znovuotevření cesty k Modrému sloupu nijak populace tetřeva hlušce nedotklo, neboť v dané lokalitě se takřka nevyskytuje (v oblasti zpevněné cesty, která vede Luzenským údolím a posléze pokračuje až k hranici). To nevěříme stanovisku odborníků, kteří mají ochranu přírody v popisu práce? Nebo mají recept na pravdu jen ekologičtí aktivisté? Odpovědi nejsou jako obvykle zcela jednoduché.
Ministerstvo ŽP se, bohužel, při procesu otevírání cesty k Modrému sloupu nevyvarovalo procesních chyb, které jistě hrály roli v rozhodování soudu při vyřknutí ortelu. Hlavní námitkou ze stran Okrašlovacího spolku Zdíkovska a České společnosti ornitologické bylo poukázání na nedostatečné posouzení vlivu na Naturu2000, resp. právě na populaci tetřeva hlušce. Turisté by prý mohli tetřevy rušit. Argument pracovníků NPŠ o takřka nulovém vlivu turistů v dané lokalitě na populaci tetřeva jakoby neexistoval. Nebo je rozdíl mezi českým a bavorským tetřevem? Bavorským tetřevům evidentně turisté, kráčející k Modrému sloupu z bavorské strany, nevadí.
Samotná cesta je historickou spojnicí mezi Čechy a Bavorskem. V minulosti byla součástí Zlaté a solné stezky a ještě před 2. světovou válkou tato lokalita patřila k vyhledávaným turistickým cílům. Ano, v době studené války byla tato lokalita ostře sledovaným a střeženým prostorem, kam lidé neměli přístup. To však vycházelo z globálního politického rozdělení tehdejšího světa. Ono ani po takřka čtvrt století od roku 1989 se situace s přístupností turistické cesty nezměnila. Naopak, díky nepřístupnosti svých částí v minulosti může být dnes Šumava označována za jedno z nejméně člověkem dotčených míst v České republice.
Situace by v případě přijetí zákona o Národním parku Šumava byla podstatně jednodušší. Oba návrhy zákona s vyznačenou cestou Luzenským údolím počítají (je součástí základní cestní sítě) a turisté by ji mohli využívat. Bohužel, oba návrhy „leží“ v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a je možné, že již v tomto volebním období nebudou projednány.
Nezbývá nám, než doufat, že tetřev na náhradní a daleko náročnější trase k Modrému sloupu nenarazí na proradného turistu, který nemá jistě nic jiného na práci, než tyto ptáky rušit…
Václav Štekl, člen Rady Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
