Snad je to matematická nutnost, že křesťanství – největší náboženství světa (podle Wikipedie 33% všech lidí) je také náboženstvím nejpronásledovanějším: nejméně 100 milionů křesťanů je terčem různých forem represe, 100 000 z nich je ročně údajně pro svoji víru zabito. EU se k tomuto problému doposud stavěla spíše zády. Zatímco v roce 2011 pogromy na křesťany v Íráku nenalezly u EU odpovídající odezvu (viz můj dřívější blog zde), zdá se, že poslední události v Egyptě, kde členové Muslimského bratrstva mají křesťany na mušce (zde a zde), přece jen připomněla Evropské unii, že lidská práva se nevztahují jen na muslimy v Evropě, ale i na křesťany ve světě.
Rada ministrů EU v červnu 2013 schválila dokument k náboženské svobodě ve světě (mj. na doporučení Evropského parlamentu). Nejde jen o bezzubou politickou deklaraci: EU převedla svůj postoj do všeobecně srozumitelného jazyka – jazyka peněz. Poprvé EU rozhodla, že poskytování rozvojové pomoci bude vázat na dodržování náboženské svobody. Zdá se to obecné, ale vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí je adresováno státům a osobám mimo EU, je evidentní, že konečně jde o křesťany.
Celá záležitost má i obecnější rozměr. Vzpomínáme si, jak při přijímání Ústavní smlouvy (2003) a poté Lisabonské smlouvy (2007) byl odmítnut výslovný odkaz na křesťansko-židovské kořeny. Nyní se zdá, že snad i EU si uvědomuje, že úcta k jednotlivci jakožto hodnotový základ západní civilizace byl humanismem přejat z křesťanství a že koncept lidských práv, vycházející z křesťanství, je třeba aplikovat i na křesťany samotné.
Reakci EU bychom tedy měli. Rozvojovou pomoc ale neposkytuje jenom EU, i Česká republika ji poskytuje autonomně. Bude v této věci Česká republika stejně pasivní za ministra zahraničí Kohouta, jako byla za katolíka ex-ministra Schwarzenberga?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
