Za prvé: ukazuje se, že postindustriální revoluce je levicovou iluzí. Terciární sektor se nestal motorem ekonomického růstu. Evropská unie pravděpodobně zjišťuje, že deindustrializace je cestou do ekonomického pekla a nenápadně se objevují iniciativy, volající po reindustrializaci. Většina států EU potichu tuto reindustrializaci potichu podporuje.
Za druhé: český průmysl má dlouholetou tradici a podílí se na tvorbě HDP ve výši 30 – 35%. Při hluboké úctě ke krásám České republiky se asi nestaneme světovou turistickou destinací číslo jedna, stejně tak ani světovým finančním či dopravním centrem, a něčím se živit musíme.
Za třetí: Na rozdíl od obecných pravicových témat je toto téma velmi srozumitelné pro voliče. Pro drtivou většinu slušných lidí je dnes životní prioritou práce, kterou ve velkém rozsahu poskytují právě průmyslové firmy. Lze s jistou nadsázkou uvést rčení – kdo je pravicový – pracuje, kdo je levicový – preferuje sociální dávky.
Za čtvrté: průmysl je životně důležitý pro malé a střední firmy a živnostníky, tradiční voličskou baštu pravice. Tyto ze značné části živí dodávky pro velké průmyslové firmy.
Za páté: Konečně odstoupivší středopravicová vláda význam průmyslu chápala a připravovala řadu podpůrných opatření. Například novelu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, která má zastropovat ceny energií a zrušit podporu nových obnovitelných zdrojů energií. Dále zrychlení odepisování investic, podporu exportu, podporu technickému vzdělávání, zkrácené úvazky, aj. Je tedy na co navazovat, aby se naplnila vize, kterou vyslovil i bývalý premiér Nečas – „Česká republika továren“!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
