To dokazuje i statistika růstu produktivity práce. Ta v České republice rostla v letech 1978 – 1989 ročně v průměru o pouhých 0,4% , kdežto ve srovnatelném období ve vyspělých západních zemích daleko víc, v Rakousku o 1,6%, ve Švédsku o 1,5% a v USA o 1,2%. Naše zaostávání za západní Evropou a USA se tak v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století stále zvětšovalo. Produktivita práce v tehdejší ČSSR dosahovala 30 – 40% hodnoty vyspělých kapitalistických zemí. Když k tomu připočítáme i fakt, že naše národní podniky hospodařily neefektivně a zaostávaly i technologicky, pak je logické, že situace vyžadovala radikální řešení a to spočívalo jedině v privatizaci dříve zestátněných podniků. Je jasné, že ta nemohla být bez chyb, a navíc si musíme uvědomit, že jsme neměli s tak rozsáhlými majetkovými přesuny a vůbec se soukromým vlastnictvím žádné zkušenosti, což také způsobilo nemálo problémů.
Nicméně hlavní a prvotní příčinou privatizačních problémů je jednoznačně komunistický režim, který znárodněním přivedl český průmysl do tristního stavu a jiné řešení než jeho převedení do soukromého vlastnictví nezbývalo. A nyní znovu začínáme slýchat zprávy o státních družstvech, státních obchodních řetězcích a podobných nesmyslech.
Daniel Vlček,
projektový manažér,
Praha 3
Psali jsme:
_635330510686121051.JPG&id=21651)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
