Zákon, jehož dopady negativně bude ovlivňovat nejméně 7 volebních období prosadila politická reprezentace, ze které zůstalo již jen torzo. Kdyby šlo o zákon běžný, politicky neutrální povahy, budiž. Jde však o zákon, který vyhraněně ideologicky pojal matérii a v zásadním nesouladu s představami takřka 80 % všeho obyvatelstva nastolil neodůvodněně a nepřiměřeně majetkové poměry institucí, jejichž význam a podpora v našich poměrech setrvale klesá, tak že na konci 30 ti letého období, kdy by jeho účinky měly skončit, bude zřejmě jejich podpora maximálně do 10%.
Záměrně se nedovolávám ani tak právních argumentů, jichž bylo sneseno nespočet, ale právě onoho základního, tj. ztráty politické většinové legitimity těch sil, které toto řešení přijaly.
Je především jasné, že již ideologický základ zákona závisel na výkladu minulé reprezentace. Jak známo tzv. blokační paragraf v zákonu o půdě nepočítal do budoucna s žádným zákonem o tzv. „ vyrovnáním s církvemi“, ale se zákonem, který jen poměry k majetku, se kterým se do vydání pod názvem zákona o majetku církví nesmí disponovat.
Zda se tento majetek zčásti převede na církve, nebo bude včleněn do speciálního církevního fondu, či zbytek bude převeden kupř. na obce (což by bylo asi nejsprávnější) měl zákon rozhodnout. Jakkoliv impulsy k urychlení tohoto procesu vydaly konzervativní pravicoví ústavních soudci, ani oni nemohli stanovit , jaká bude povaha a obsah tohoto zákona.
Pravicová politická konzervativní reprezentace ztratila na síle a i dnes i včetně lidovců je silně menšinová a je nepochybné, že většina v Poslanecké sněmovně, tj poslanci ČSSD, ANO,KSČM a zřejmě i Úsvitu nahlížejí na tuto otázku výrazně jinak.
Ten zákon je celkově nepochybně špatný a to nejen z právního hlediska, ale zejména a hlavně nemůže svým obsahem odpovídat politickým představám cca 2/3 poslanců v Poslanecké sněmovně.
Je nepochybné, že zákon bude třeba otevřít minimálně, pokud jde o otázku lhůt k vydávání majetku. Ty lhůty jsou zcela neudržitelné a hrozí, že při jejich setrvání bude umožněno i vydání majetku, který by při přízném a pečlivém posuzování vydán neměl být.
Jinými slovy minimálně v tomto rozsahu bude muset být zákon otevřen.
A bude jen legitimní, rozhodne-li se tato protirestituční superústavní většina změnit i jiné parametry.
Je to její povinnost vůči občanům této země.
Psali jsme:
JUDr. Jiří Vyvadil
autor: Jiří Vyvadil
