Zaorálek: Když už nemůžeme dále škodit, budeme aspoň překážet? Tak to dělá ODS

Přeji vám dobré odpoledne, dámy a pánové. Když dovolíte, tak bych rád reagoval na sérii posledních vystoupení, které jsem tu vyslechl.

Přiznám se, že některé věci mi přišly docela bizarní. Já bych samozřejmě ocenil to, že paní poslankyně Wenigerová mimo jiné řekla, že si uvědomuje, že její vládní strana má svůj podíl na vzniku politické krize. A řekl bych tedy aspoň to. To oceňuji. Ale to zbylé, co paní poslankyně Wenigerová řekla, mi připadá skutečně neuvěřitelně kuriózní a dovolte, abych vám ještě jednou připomenul, co tady vlastně zaznělo. Paní poslankyně nám vlastně prozradila, že ten skutečný důvod, proč nebude hlasovat pro rozpuštění Sněmovny, nejsou všechny ty vymyšlené věci, které občas slýcháme, ale je to prostě její pocit, že po volbách by mohla být úspěšná levice, a to je pro ni vlastně dostatečný důvod pro to, aby pravice, ona sama, pro rozpuštění nehlasovala. Chápete kuriozitu toho prohlášení? Vám samozřejmě připadá, že je to váš zájem, tak ho hájíte. Ale uvědomte si, jak to zní ve veřejném prostoru. Vy jste tady vládli. Co je výsledek? Ekonomika jde na - 2 % růstu, takže se nám pořád propadá. Nezaměstnanost máme rekordní. Daně se nevybírají. Díky vašim škrtům a sKartám máme zmraženou ekonomiku. Vy si s tím v podstatě rady nevíte, měli jste původně 118 poslanců, dnes už tady většinu neposkládáte, vláda vlastně evidentně škodila, to je vidět, protože zemi jemně řečeno neprospívala, a vy vlastně, když vidíte, že si s tím nevíte rady a dovedli jste to tam, kam jste to dovedli, tak tady váš zástupce vystoupí a řekne, že když nic jiného, už nemůžeme škodit, tak budeme aspoň překážet. Chápete? My už nejsme schopni vládnout, ale my se tu aspoň zašprajcujeme a budeme to aspoň blokovat. Protože, jak tady bylo řečeno, předčasné volby jsou vada a malér vždycky. Jednoduché prohlášení.

A není to pravda. Přátelé, předčasné nebo nové volby v situaci, kdy tady tato Sněmovna není schopna sestavit vládu, kdy v této zemi máme politickou krizi kumulovanou s ekonomickou krizí a potřebujeme nějakou politiku, která by si s tím poradila, to jsou snad potom ty volby z toho východiskem. To není škod!. A dokonce bych si dovolil upozornit, že například v takové Velké Británii nemáte stanovené volební období právě proto, že se předpokládá, že se může stát, že vláda nemá schopnost dále vládnout, může se dokonce období zkrátit podle toho, jaká je schopnost vládnout. To znamená, že není pravda, že zkrácení volebního období v parlamentních systémech je automaticky něco vadného, chybného. A když se podíváte vedle, tak zjistíte, že dokonce to někde mají pružné právě proto, že se s takovými situacemi počítá. A kdy jindy než v situaci ekonomické krize, zaseklé ekonomiky, ve chvíli, kdy potřebujete stabilní vládu, výkonnou vládu jako sůl, kdy jindy potom máme odpovědnost dělat kroky, které máme možnost dělat podle ústavy, abychom situaci odblokovali?

Chápete, a v takové situaci prostě říci upřímně: no, protože by mohla přijít levice, tak my říkáme ne! To je odzbrojující upřímnost! Rozumíte, protože jednak nezlobte se na mě, ale tady nelze dělat účet bez hostinského. Víte, jak to je s průzkumy. Já se dívám i na ty poslední s rezervou. Jak dopadnou volby, to rozhodnou voliči. Do hlavy jim nikdo nevleze, oni si to ještě za ten čas rozeberou. Takže tady vykřikovat někdo, že vyhraje apod., mi připadá minimálně předčasné, a proto tedy tento argument mi připadá jednak naivní z toho hlediska, že nevíme, jak volby dopadnou, a pak mi připadá opravdu bizarní, pokud to mám chápat tak, že když už nemůžeme dále škodit, budeme aspoň překážet. My si s tím už sice nevíme rady, důvěru u lidí nemáme, protože ta vláda měla důvěru minimální, my opravdu nejsme schopni vládu, ale budeme tady aspoň sedět deset měsíců. Každý den dobrý! Nezlobte se, to nedává smysl, takový postoj. Takže to je jedna věc, která mi řekněme trochu vadí, jakkoliv jsem připraven respektovat jakýkoliv názor, protože to já chápu, že je tady nutné ve Sněmovně.

A pak bych ještě se chtěl ohradit proti tomu, co tady říkala paní poslankyně Kohoutová. Paní poslankyně tady totiž poměrně dlouze vyjmenovávala potíže, problémy legislativní povahy a já bych tady chtěl říci, přátelé, kolegové, nevytvářejte tady dojem, že tady je nějaká legislativní krize, protože to by byla lež, kdybyste to říkali! Ta situace v sobě nemá žádný zásadní legislativní problém, protože je úplně stejná, jako když normálně končí Sněmovna a vzniká diskontinuita mezi zákony přijímanými starou a tou novou, která přijde. A není pravda - já si myslím, že naprosto matete veřejnost, když tvrdíte, že ústavní právníci se liší v názorech. Prosím vás, je tady naprosto jasno nejenom u ústavních právníků, ale v tom, jak jsme to dělali minule, co bude následovat pro zákony, které jsme schválili. Ty zákony prostě úplně normálně odejdou do Senátu, už i víme kdy - zítra ve 13 hodin odejdou ty poslední. Senát se už desetkrát dušoval, že je co nejrychleji projedná, dokonce velmi vstřícně řekl, že chce dělat minimum nějakých zásahů nebo to zastavovat. V případů zákonů, které souvisí s občanským zákoníkem, zaznělo ujištění, že je zájem to všechno schválit, aby to prostě celé mělo šanci doběhnout. Čili vy tady vytváříte pocit nějaké krize, která vůbec neexistuje. Rozumíte, problém s podpisem předsedy Sněmovny, ten také neexistuje, protože podpis předsedy Sněmovny, který nebude po rozpuštění Sněmovny, není podmínkou toho, aby se zákon nechal vytisknout ve Sbírce zákonů. To znamená, ten problém je také vymyšlený! Tady jste mluvila o zákonném opatření jako o čemsi, co není vyzkoušené. To je také důvod, abychom zřejmě odložili to hlasování! Zákonné opatření, je jasně řečeno, že se používá v nevyhnutelných případech, to znamená v případě nebezpečí z prodlení apod. Je to prostě v ústavě definováno. Já prostě tvrdím, skoro bych tady přísahal, kdyby to nebylo nevhodné, že není tady žádná legislativní krize, žádný velký legislativní problém, kvůli kterému bychom měli mluvit o tom, že odložíme jednání nebo že odložíme rozpuštění Sněmovny. To všechno je tady vytvořeno virtuálně. To už je tedy férovější to, co řekla paní poslankyně Wenigerová, že ona to prostě nechce rozpustit proto: holt levici je třeba čelit, když to vypadá, že by mohla ve volbách posílit. To je sice otevřenější, ale tvrdím, nesmírně bizarní!

A co se týče toho 21. srpna, který tady byl nakonec zmíněn, vážení přátelé, no právě! Pomíjím tedy to plácnutí jednoho našeho mladého člena, za které se trošku stydím, je to trochu náš binec a já mu doporučím, aby si přečetl knihu Jaroslava Šabaty Sedmkrát sedm kruhů, ve které popisuje atmosféru a situaci kolem roku 1968-69, a naši starší členové, kteří pamatují víc než on, by mu měli zřejmě něco říci, aby podruhé neopakoval ten nesmysl o tom, že socialismus s lidskou tváří bylo možné realizovat, pokud by se tady Brežněvovi umožnilo umístit tanky. To je samozřejmě kolosální nesmysl. Že se na to zmohl náš člen, je mi líto, ale není to rozhodující pro to, co si sociální demokracie myslí o 21. srpnu.

A dovolte mi, abych řekl jednu věc, která si myslím, že trochu souvisí s naším dnešním jednáním. Vy jste tady také mnozí mého věku, takže to trochu pamatujete, a vy dobře víte, že 21. srpen sice byl tragédií, ale zároveň pro mě to není jenom tragická vzpomínka, protože pro mě to byl obrovský zážitek jednoty a semknutosti národa v těch dnech potom. Já jsem možná podruhé něco podobného v takové síle snad ani nezažil. A jediné, co byl obrovský problém toho, že jsme tehdy byli tak jednotní, že to, co jsme tehdy cítili a co jsme chtěli odmítnout, že tady nebyl takový způsob, jak to provést, protože tehdy neexistovaly volby, ve kterých by lidé mohli vyjádřit svůj názor. To znamená právě proto, že vím, co se odehrálo tehdy a jak dopadl tehdy názor lidu, tak mně připadá, že máme dnes obrovskou výhodu - politickou krizi jsme schopni právě tím, že se obrátíme na veřejnost a že jí dáme šanci, aby z té krize ukázala cestu.

Takže já jsem prostě rád, že ten nástroj máme, že máme dnes ústavní zákon, který nám to umožňuje a připadá mi, že bychom měli myslet na to, že veřejnost by nám nedopustila, pokud bychom ho nepoužili ve chvíli, kdy máme šanci s jeho pomocí začít nějak ukazovat cestu z politické a ekonomické krize, ve které se bohužel naše společnost nachází. Takže tolik. Nechtěl jsem se nikoho dotknout a já respektuji, že tady hájí každý své zájmy a názory, ale já jsem pokládal za nutné k tomu říct aspoň toto. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)