Vracím s k němu, ne proto, že bych měl panický strach z toho, že nám ANO 2011 při volbách ukousne z našeho koláče. Politika je především o politické soutěži a politik musí vždy počítat s konkurenty. Mám však strach z něčeho jiného. Z toho, že tu někdo připravuje velký podraz na voličích a že ani tak nejde o pět procent hlasů ve prospěch nebo neprospěch té či oné strany, ale že v zásadě jde o další vývoj v tomto státu. Abych byl korektní, dodávám, že jsem si vědom, že ani tak nejde o volby 2013 (srovnejte s Národní frontou ve Francii), ale na druhou stranu jsem dalek to podceňovat.
Ve svém minulém článku věnovaném panu Babišovi jsem vyjádřil názor, že hlavní motivací pro jeho výraznou politickou angažovanost nejsou peníze, ale touha po moci. Touha, která nemusí mít nějaké konkrétní pohnutky typu zajistit pro své konsorcium ještě lepší podnikatelské podmínky apod. Může to být touha, se kterou se lidstvo v její patologické podobě setkalo nesčíslněkrát. Ale nejsem psycholog a nechci rozebírat duši A. Babiše.
Chci psát o reálném riziku vzniku autoritativní vlády omezující svobody fyzických a právnických osob v tomto státě. Existují dvě skupiny podmínek, které tato potenciální rizika indikují: osobní profil hlavního aktéra a dosavadní zkušenosti s ním a společenská „objednávka“.
K prvnímu bodu: Stále častěji do médií a sociálních sítí prolínají zprávy o chování a postojích pana Babiše. V debatách například stále opakuje potřebu centralizace a jednoho řídícího místa a poukazuje na zbytečnost krajských samospráv. Tu a tam se objeví jeho telefonát do redakcí jeho médií či svědectví o tom, že z pohledu A. Babiše „není čas si hrát na demokracii“. To ilustruje i zarážející svědectví jeho bývalé blízké spolupracovnice Hany Greplové.
K druhému bodu: Politika pravicové vlády bohužel přispěla k redukci střední třídy, která je pro každou liberální demokracii stabilizujícím prvkem a chrání společnost před různými podobami autoritářství. Vzniklo podhoubí pro nástup subjektů typu ANO 2011 či Úsvit T. Okamury. Rétorika, která stále dokola staví na argumentech, jako jsou úspory, omezování výdajů, snižování administrativy, manažerský efektivní přístup uplatňovaný v Agrofertu, vede k přesvědčení veřejnosti, že selfmademan Babiš je ten pravý proto, aby náš stát konečně nastartoval.
A ono se mu to může skutečně podařit. Jak píše F. Fukuyma ve své slavné knize Konec dějin a poslední člověk: „Nemalé množství empirických důkazů svědčí o tom, že tržně autoritářské státy si při modernizaci počínají ekonomicky úspěšněji než jejich demokratické protějšky“ (viz např. vláda Pinocheta v Chile, jehož převrat si letos připomínáme u příležitosti jeho 40. výročí).
Demokratické státy jsou méně efektivní, protože se musejí ohlížet na zájmy více skupin: musí vynakládat více na sociální péči, podporovat konkurence neschopná odvětví či řešit problémy zaměstnanců upadajících firem apod. Autoritativní byrokracie mohou naproti tomu např. omezovat spotřebu ve prospěch dlouhodobého růstu a nemusejí na nikoho příliš ohlížet.
Když o tom všem přemýšlím, aniž bych chtěl podléhat paranoie, mám pocit, že A. Babiš, nám nabízí ekonomicky efektivní stát, ale ne stát fungující a stát pro všechny. Prosím proto všechny, aby o své volbě 25. a 26. 10. přemýšleli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Zimola - profil
