Co doporučujete Babišovi a ČSSD?Anketa
Jen půl hodiny trvala úterní schůzka předsedů tří politických subjektů, které nejspíš vytvoří koaliční vládu. Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka na ni přišel s návrhem, jak by mělo vypadat rozložení sil v kabinetu, který by rád vedl. Oproti současnému počtu čtrnácti ministrů by se počet členů vlády měl o dva až čtyři zvýšit. Na Sobotkově návrhu se ale trojice lídrů neshodla.
Na přetřes proto nepřišla ani konkrétní jména, která by se v nové vládě mohla objevit. Jen předseda hnutí ANO Andrej Babiš už dříve avizoval, že by se nebránil postu ministra financí nebo vicepremiéra pro ekonomiku. Situaci poněkud komplikuje skutečnost, že předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek dnes odlétá na dvanáctidenní stáž do USA a v kontaktu se členy svého vyjednávacího týmu bude jen na dálku. Do návratu šéfa lidovců se bude jednat o programu, až po jeho návratu o personálním obsazení rezortů.
Fotogalerie: - Noční jednání v Lidovém domě
Lidovci přinutili ČSSD a ANO k zamyšlení
Až dosud nejmenší z politických subjektů, které vyjednávají o budoucí koalici, většinou jen zdáli přihlížel, na čem se domlouvají jeho pravděpodobní a silnější partneři ČSSD a hnutí ANO. I proto muselo před pondělním – teprve druhým společným – jednáním všech tří stran zaznít od předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, že jeho strana nemusí za každou cenu do vlády a že pravděpodobnost vzniku této koalice je pro něj v tuto chvíli pouze padesátiprocentní.
Psali jsme:
„Lidovcům hrozilo, že budou jen takovým přívěskem do koalice, který bude moci být rád, že ho do ní vůbec přizvali a že tedy vůbec něco získal. Tak si trochu dupli, nic jiného jim ani nezbývalo. Ten vzkaz o pravděpodobnosti koalice 50 na 50 byla zčásti taktika, která měla donutit ty silnější partnery, aby zvážili, zda je pro ně výhodnější domluvit se s KDU-ČSL, než spoléhat na podporu Okamury nebo dokonce komunistů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
KDU-ČSL nelze odbýt nevýznamnými rezorty
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek zdůraznil cenu své strany také tím, když prohlásil, ať si špičky ČSSD a hnutí ANO nemyslí, že lidovcům postačí jen tak nějaké ministerstvo pro toaletní papír. „To, že chtějí alespoň jedno významné ministerstvo, je určitě logické. Pokud by dostali dva, tři méně významné rezorty, tak by to bylo považováno za neúspěch. Vzhledem k rozložení sil ve sněmovně nejsou jen tak nějakou sedmiprocentní stranou, která může být ráda, že se dostala do Parlamentu, ale mohou pomýšlet na víc,“ podotýká Josef Mlejnek.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Při svém dalším postupu se KDU-ČSL už může řídit tím, kde by v budoucnu mohla získávat voliče. „Vzhledem k tomu, že dosavadní pravice – ODS a TOP 09 – je dost v útlumu a ANO je takové širokorozchodné hnutí, tak se KDU-ČSL může začít zkoušet formovat jako strana přitažlivá pro pravicové voliče, kteří ji dosud nevolili. Pro dosavadní voliče TOP 09 nebo ODS může být přitažlivá, protože to je strana s konzervativním profilem, hodnotovým žebříčkem a dlouhou tradicí,“ upozorňuje politolog.
Tvrdá prohlášení dávají hlavně místopředsedové
Mediální obraz lidoveckých vyjednavačů o vládě však není právě nejlepší. „Na mě působí velice trapně to jejich lavírování. Ale zahrávají si s ohněm, protože jestli to nedopadne dobře, tak ty příští volby pro ně mohou dopadnout úplně katastrofálně. Stylizují se do role chytré horákyně. Ale jestli takhle chtějí postupovat dál, tak si myslím, že jim to žádnou voličskou přízeň nezíská,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Jiří Mikeš, lektor komerčních komunikací na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze.
Přitom se prý lidovci nemohou vymlouvat na nedostatek zkušeností. „Vždyť tam mají pana Kasala, který byl schopný vyjednávač, tak se divím, že jim v určité chvíli neřekne ´takhle ne´. Pan Bělobrádek je mladý a určitě dynamický politik, ale podle mého názoru mu chybí zkušenosti. Ta tvrdá prohlášení ale dávají především ti jeho dva místopředsedové, Bělobrádek to pak trochu změkčuje, ale celkově jejich počínání nevzbuzuje důvěru,“ domnívá se Jiří Mikeš.
Právo veta se sedmi procenty je přehnané
Je přesvědčen o tom, že by KDU-ČSL neměla se svou účastí dělat až takové drahoty. „Jsem z jejich jednání velice rozpačitý. Mají říct, jestli do toho půjdou, nebo nepůjdou, za jakých podmínek a veřejnosti sdělit, co udělají. Ale aby s těmi jejich sedmi procenty měli právo veta, to se mi vůbec nezdá,“ poukazuje mediální odborník na pojistku, kterou KDU-ČSL požaduje proti tomu, aby ji dvě silnější strany nemohly v žádné záležitosti přehlasovat.
Josef Mlejnek bere KDU-ČSL v ochranu před nálepkou, že to je strana, která „musí být vždy při tom“. „Ale v tomhle nejsou lidovci odlišní, každá partaj chce být při tom, jen oni mají tu výhodu, že jsou středovou stranou, to znamená, že mají potenciál koalice nalevo i napravo. To jim poskytuje možnost být trvale ve vládě. To je přirozené vytěžení komparativní výhody, že jsou středová strana. Nevýhodou naopak může být určitá umírněnost a také se středu může stát, že velké mlýnské kameny napravo, nebo nalevo je rozdrtí,“ upozorňuje politolog.
Vyjednavači musí respektovat antikomunismus straníků
Nediví se tomu, že se vedení KDU-ČSL chce pojistit proti tomu, aby je dvě nejsilnější ve sněmovně v důležitých věcech nepřehlasovaly s pomocí komunistů, to by mu straníci neodpustili. „Členská základna lidovců je hodně antikomunistická, protože v tradicích členů je, že jejich předci byli v minulém režimu pronásledováni. Ono být řadovým členem ČSL za komunistů žádná výhoda nebyla,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz politolog Josef Mlejnek.
To, že jsou lidovci antikomunističtí, se projevilo názorně v roce 2006. „Když tehdy vymyslel Kalousek koalici s Paroubkem s podporou komunistů, tak ho svrhli. Tehdejší odpor nebyl účelový, jen kvůli blížícím se komunálním volbám, ale odrážel se tam především přirozený antikomunismus, který v té straně existuje,“ vysvětluje Josef Mlejnek, proč se vedení KDU-ČSL musí mít na pozoru.
Vstup do vlády vnímají lidovci s výhradami
„Pokud z členské základny zaznívá, že nemá cenu dělat stafáž vládě Sobotky s Babišem, kterou by třeba podporovali komunisté, a ta vláda by si prosazovala, co by ty silnější strany chtěly, tak KDU-ČSL by tam byla jen taková kamufláž. Kromě toho lidovcům musí vadit i Andrej Babiš s tou jeho minulostí. Vstup do vlády proto vnímá členská základna s výhradami, žádné nadšení tam nepanuje,“ dodává politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
