Do stejných vod jako dva výše uvedení vstoupili o deset let později jejich straničtí kolegové Miloš Melčák a Michal Pohanka. Jejich dezerce už ale vyvolala protitah, který by měl riziko politického přeběhlictví minimalizovat.
Závazek věrnosti podle Ratha
Před krajskými podzimními volbami v roce 2008 s tím nápadem přišel David Rath. Kandidáti středočeské ČSSD do krajských voleb museli podepsat dokument, který měl zabránit jejich případnému přeběhlictví ve prospěch ODS.
Pokud by nehlasovali podle stranického usnesení nebo nebyli hlasování bez vážných důvodů přítomni, hrozila by jim pokuta ve výši čtyř milionů korun. Na Rathovu hlavu snesla vlna kritiky za to, jak nedemokratickými prostředky si chce vynucovat stranickou disciplínu.
To ale bylo jen na krajské úrovni, na té celostátní s tím vyrukovala strana Věci veřejné. Ta si byla dobře vědoma, že smlouva nesmí být protiústavní a že poslanec má vždy právo vyjádřit názor.
Bič na poslance Věcí veřejných
Pokud by ale poslanec zvolený na kandidátce Věcí veřejných nemohl, nebo nechtěl hlasovat v souladu s rozhodnutím své strany, musí se vzdát mandátu a pak ho nečeká žádný postih. Pokud by ale neodstoupil a přešel k jiné straně, má na něj předpokládaný nováček ve Sněmovně připraven pověstný bič.
Strana Věci veřejné by to hodnotila jako poškození svého dobrého jména a jako zradu na voličích, za což by odpadlíkovi naúčtovala část nákladů na kampaň a k tomu pokutu ve výši sedmi milionů korun. Přitom by musel prokázat, že je vydělal. Miliony získané „bokem" by mu byly k ničemu.
Třináctičlenný „klub" odpadlíků
Přeběhlíkům tak možná zvoní hrana. Nejen proto, co na ně přichystaly Věci veřejné, ale že se k nim už před volbami odmítavě vyjadřují i představitelé jiných stran. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se nechal několikrát slyšet, že lidovci nevstoupí do žádné koalice, jejíž vláda by byla závislá na přeběhlících.
Mor zvaný přeběhlictví se tak možná podaří mezi poslanci vymýtit. Ve stávající dvousetčlenné komoře se jím totiž nakazilo dokonce třináct z nich, což je stejný počet, jaký dosáhla při posledních volbách čtvrtá nejsilnější strana KDU-ČSL, a více než dvakrát tak velký, než vybojovala v parlamentu nejmenší Strana zelených.
To už je pořádná síla, když si uvědomíme, že právě tyto dvě strany byly členy poslední koaliční vlády. Pokud by se s léčbou přeběhlictví nezačalo, možná bychom se v budoucnu dočkali toho, že by se přeběhlíci vyprofilovali jako koaliční partner toho, kdo by jim v dané chvíli mohl nejvíce nabídnout.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
