„Právní povědomí lidí, s nimiž se setkáváme, je téměř nulové. A právě z toho pramení největší problémy," řekl psycholog Jaroš z nadace Naděje, jeden z účastníků diskuze. Je přesvědčen, že počet právníků v sociálních neziskových organizacích je kriticky nedostatečný. „Lidé jsou vyhozeni z bytů, mají zablokovaný účet a nevědí, co s tím," dodal. Podle něj je právní pomoc naprosto nezbytná, protože může lidi nasměrovat správným směrem. „Oni se většinou radí s jim podobnými, což je špatně," řekl. Přitom problémy podchycené právně v začátku by se daly řešit relativně snadno a nedocházelo by k tomu, že se pro ty postižené jedince stane návrat do normálního života pro výši dluhů nedosažitelný.
Zadluženost je podle něj jedna z „betonových bot", které táhnou lidi dolů. „Rádi bychom tento problém řešili, ale nikdo nepromluví, nikdo na ně neukáže," řekla ParlamentnímListům.cz Kohoutová. „Lichva je velmi obtížně postižitelná, jestliže ji nikdo neoznámí," trvá na svém poslankyně. A to se prý podle ní neděje. Na upozornění redakce, že lichva je v Česku trestným činem a policie se může infiltrovat do řad lidí vydíraných lichváři Kohoutová konstatovala, že „stát nemůže nést odpovědnost za zadlužování u lichvářů, takže v tomto případě je možné pouze vzdělávání, vzdělávání a ještě jednou vzdělávání. Nejsem právník a nemohu to proto přesně říct, ale bez oznámení lichvy jsme bezmocní," zopakovala poslankyně.
Azylové domy praskají ve švech, stěžuje si Armáda spásy
Na tristní situaci v azylových domech upozornila Inka Králová ze sociální služby Armády Spásy. „Od roku 2010 máme v azylových domech 21 procent osob nad 60 let," konstatovala. Teoreticky by podle ní měli tito lidé zůstat maximálně jeden rok, v praxi ale zůstávají až pět let. Inka Králová to zdůvodnila tím, že domovy důchodců mají čekací lhůtu většinou pět let. „Navíc tito lidí často nedosáhnou na samostatné bydlení, protože jim nezřídka zbývá pouze existenční minimum. Ti podle Králové také zůstávají v azylových domech podstatně déle.
„Ještě horší je to s následnou péčí u lidí, kteří jsou propuštěni na doléčení z nemocnice," upozorňuje Králová. „Sanitka nám přiveze propuštěného pacienta s propouštěcím listem, prý po dohodě s Armádou spásy. Nikdo s námi nic nekonzultoval, ale oni toho člověka vyloží a nechají nám ho tam. A nejhorší na tom je, že my nejsme zdravotnicky odpovídajícím způsobem vybavení, ale přece toho člověka nenecháme na ulici," stěžuje si Králová.
Podle ní i dalších účastníků v zemi zoufale chybí sociální bydlení. „V této chvíli se o zákonu o sociálním bydlení, které předkládá Ústecký kraj, diskutuje," říká Lenka Kohoutová. Podle ní je ale tento zákon velmi nešťastný. „A není to proto, že bychom ho nechtěli přijmout," dodává. Podle ní však zákon neřeší problematiku sociálního bydlení v celé šíři. Je přesvědčena, že by zákon o sociálním bydlení měl přijít z vlády a projít minimálně koaliční diskuzí. Půjde prý především o spolupráci mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem práce a sociálních věcí. Podle ní by zákon neměl řešit pouze způsob přidělování malometrážních sociálních bytů, ale především o vymezení pojmů. Je třeba v prvé řadě definovat, co je to sociální bydlení. „Potřebujeme azylové bydlení, potřebujeme diskutovat, co je to přístřeší a co je to vlastně člověk bez domova. Zákon samozřejmě musí řešit i přidělování bytů a kdo hradí jakou část, ale musí to být přesně vymezeno," konstatuje Kohoutová. A to podle ní předkládaná krajská norma neřeší.
Z adoptovaných dívek se stávají prostitutky
Do sex byznysu se začaly v posledních letech stále více zapojovat ženy nad 35 let a více," řekla v diskuzi Hana Malinová, ředitelka společnosti „Rozkoš bez rizika". Tato organizace v příštím roce oslaví 20 let svého trvání. Věnují se především prevenci HIV a AIDS, péči o sexuální pracovnice „a hrajeme také divadlo," dodala Malinová.
Upozornila na případy, kdy se nejhezčí dívka z rozvětvené rodiny stává její živitelkou. Varovala také v případě pozdních adopcí, kdy se dívka adoptovaná v 17 letech úderem 18. roku stává sexuální pracovnicí.
Podle Hany Malinové je mezi sexuálními pracovnicemi velká řada žen samoživitelek. Rozdělila je do tří skupin - ty, které o dítě pečují přímo, ty, které posílají peníze prarodičům a na ty, které doufají, že si své děti jednoho dne dokáží vyzvednout z dětských domovů.
Čtěte také: Šťastný k danění prostituce: Spíše paušál než evidovat odběratele
Věk pouličních prostitutů a prostitutek klesá
V diskuzi zazněly také varovné hlasy odborníků, upozorňující na takzvané „motýlky" - vyloučené osoby prodávající sex přímo na ulici. „Je jich stejné množství mužů jako žen, ale o mužích se méně mluví," řekl jeden z přítomných odborníků. Podle něj je tristní, že věkový průměr „motýlků je 17 let.
Seminář se uskutečnil 17. října proto, že jde o Mezinárodní den boje proti chudobě. Na dotaz ParlamentníchListů.cz, co osobně přinesl tento seminář poslankyni Lence Kohoutové, odpověděla, že je důležité, aby zazněl dialog, aby o sobě věděly i organizace navzájem. „A politik nesmí být odtržený od reality," konstatovala autorka zákona o hmotné nouzi a novely přestupkového zákona, umožňující zákaz pobytu v obci, kde nemá dotyčný trvalé bydliště.
Čtěte také:
Ilustrační foto: hns
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
