Otevřel ji turistům, založil u ní sklářské muzeum, minipivovar i pivní lázně. Díky tomu na rozdíl od mnoha konkurentů sklárna přežila dodnes. František Novosad má stále plno energie a vize do budoucna. Ze současné politické situace je ale otrávený.
„Jsem nazlobený sám na sebe. Dlouhých dvanáct let jsem volil ODS a věřil jsem jim. Nebaví mě podnikat ve společnosti, která chudne. Přičemž její špičky rozkrádají miliardy. Jsem přesvědčen, že práva v Plzni jsou jejich a ti lidé si vychovali svoje kádry a dali je na přední místa ve státní správě, u policie, u státních zástupců i soudů. Jde o chobotnici se stovkami chapadel. Jsem hrozně zklamaný z vývoje. Řeknu vám šílenou větu, která mé pocity vystihuje. Jako kapitalista budu v příštích volbách volit komunisty,“ šokuje Novosad. Od doby opoziční smlouvy jsou dle jeho slov ODS a ČSSD na podstatných věcech dohodnuté a kradou společně.
Více příběhů ZDE
Nejslušnější v Parlamentu? Komunisté
„Když se podívám na parlamentní strany, tak nejslušnější mi vycházejí právě komunisti. V minulém režimu bylo plno špatných věcí, ale ne zase všechno. Můžeme se bavit o zemědělství, plánování, zadlužování, přerozdělování. Evropský kapitalismus nefunguje a v tomto pojetí nemá budoucnost. Dovolím si dnes tvrdit, že socialistické přerozdělování bylo spravedlivější a lepší, než to současné evropské. Je nerovnoměrné, nespravedlivé a diskriminační vůči některým členským státům,“ domnívá se podnikatel. „V Česku jsou navíc peníze umrtvené v majetku úzké špičky lidí. Peníze se musí točit. Základní princip ekonomiky, kde se vyrábí a spotřebovává, je porušený. Kde je práce – je prosperita. Kde není práce – je bída,“ komentuje.
John? Slušný člověk
Rozhovořil se i o Věcech veřejných. To není žádná nová strana, působila už v minulém volebním období v Praze. „Myslím si, že Radek John je slušný člověk, který celý život brojil proti nešvarům a levotám. Ale ODS nasadila do Věcí veřejných Bártovce, aby je rozložili,“ myslí si.
Sedíme v jeho kanceláři v areálu nejstarší fungující sklárny na světě, která letos slaví 300 let od založení. Novosad vzpomíná, jak ho osud nasměroval k tomu, aby se stal sklářem. „Ke sklu jsem se dostal náhodou. Chtěl jsem být letcem, absolvoval jsem už první testy na Střední školu dopravní leteckou v Košicích. Bohužel mě srazil opilý motorkář, když jsem jel na kole, a strávil půl roku v nemocnici,“ vysvětluje. Ze zdravotních důvodů se tedy na školu nedostal. „Zároveň už skončily přijímací zkoušky na střední školy. Řešilo se, kam se mnou. Dostavoval se kombinát v Novém Boru, takže jsem se dostal tam,“ uvádí. O sklářství přitom v té době neměl ani ponětí. „Byl jsem ale pracovitý, rychle jsem se adaptoval. Sáhl jsem na píšťalu a ono to kupodivu šlo. Bez problémů jsem se vyučil,“ říká.
K dalšímu posunu mu pomohl mariáš, který hrával od dětství. „Hrál jsem ho s učitelem Josefem Muchou a ten mi jednou říká – Co tady děláš, máš na víc – a sám mi přinesl přihlášku na sklářskou průmyslovku v Novém Boru, dokonce ji tam i osobně donesl,“ směje se. Po vojně pracoval se sklem v Kamenickém Šenově. Od roku 1990 začal v podnikat v oblasti lustrů a skla. A opět zasáhla do jeho života osudová náhoda. „Na jaře 1992 jsem si udělal kýlu a musel do nemocnice, kde jsem 14 dní ležel a nudil se. Zrovna začínala privatizace. Sekretářka mi nosila podklady a já za tu dobu napsal tři privatizační projekty,“ říká. Jeden z nich byl právě na harrachovskou sklárnu. „Po roce jednání jsem ji zprivatizoval,“ upřesňuje.
V současnosti je sklářství v těžké situaci. „Ale myslím, že tento obor nezanikne a nedopadne jako textil. Přispívá k tomu, že si myslím, že Češi jsou nejchytřejší a nejšikovnější,“ chválí Novosad. Mnoho skláren však v posledních obdobích zaniklo. Harrachovská sklárna tomuto osudu unikla i díky tomu, že firma Novosad a syn není zaměřena jen na sklo. Ale i na další tradiční český produkt pivo. Minipivovar je součástí sklárny od roku 2002. „S pivem jsem začal v době, kdy ještě sklářství šlapalo. Upadat začalo až od roku 2003, což má souvislost s posilováním kurzu koruny. Impulsem však byly problémy Skloexportu Liberec, přes který jsem obchodoval,“ říká Novosad. Vyhlášený podnik zahraničního obchodu zaměřený na sklo v té době ještě fungoval. Tehdy ho ovládla pražská skupina kolem známé herečky Reginy Rázlové. „Viděl jsem, jak se rozmařile chovají, z Prahy do Liberce lítali vrtulníkem. O skle nevěděli nic, přišli tam jen rychle zbohatnout. Vyhodnotil jsem si to tak, že to nemůže dobře dopadnout. Bohužel jsem se nemýlil,“ konstatuje.
Přemýšlel tedy, co přiřadit k českému sklu, až přijde krize. „A napadlo mě, že k českýmu sklu by šlo české pivo,“ objasňuje. Což byl krok prozíravý. Okolní sklárny se pozavíraly, harrachovská přežila. „Důležité ale je, že máme vše propojené. Vařit pivo v malém je ekonomický nesmysl. Současně s pivovarem jsme otevřeli sklárnu turistům. Ještě předtím jsme otevřeli jedno z nejlepších muzeí skla v republice. Máme i samoobslužnou prodejnu piva, aby když přijede zájezd, nikdo nemusel dlouho čekat,“ upozorňuje. A lidé do areálu nacházejí cestu. „Posledních pár let kolem 60 tisíc návštěvníků ročně,“ vypočítává. I v době mé návštěvy ve všední den dopoledne je sklárna i pivovar obsypaná lidmi. Školní exkurze si prohlížejí sklárnu a pozorují v přímém přenosu, jak se skleničky či vázy vyrábějí. Za ochozem v restauraci zase zájezd německých turistů spokojeně popíjí místního Františka, výborné pivo, které už získalo několik cen, a k tomu si dávají pivní guláš. I k Františkovi má František Novosad historku. „Přihlásili jsme ho jen tak z hecu do největší pivní soutěže u nás a vyhráli jsme. Plno pivovarníků mi gratulovalo. Ale teď jsme jako první titul obhájili. To už jsme si dovolili moc. Blahopřál mi už jen jeden,“ říká s pobaveným úsměvem.
Zajimavé také je, že vůbec nevyužívají moderního fenomému propagace svých výrobků – tedy reklamy. „Nemáme žádné placené reklamy a billboardy, zjistili jsme, že jsou to vyhozené peníze. Většina návštěvníků k nám přijde na doporučení svých známých,“ zdůrazňuje. Pivo si dávají i skláři pracující v horkém provozu. „Do sklárny pivo patří. Jsou v něm škroby, cukry, minerály, přírodní antibakterium – chmel. Vedle piva mají skláři k dispozici zdarma i ovocný čaj a sodovku,“ upřesňuje jejich pitný režim Novosad.
S pitím souvisí i další vize, o kterou chce své podnikání Novosad obohatit. „Na zeměkouli je málo pitné vody,“ míní. Pivovar bere vodu z dvě stě let starého prameniště. „Vyčistili jsme ho, šestkrát do roka děláme rozbory vody. Je výborná, vůbec ji neupravujeme. Plánujeme, že ji budeme lahvovat a vyvážet,“ prozrazuje. Své zkušenosti předává svému synovi Petrovi. „Na rozdíl ode mě nemá problém s jazyky, studoval v Americe, ale foukat sklo se ve svém věku už nenaučí. S tím se musí začít od mládí,“ uzavírá Novosad. V červenci harrachovská sklárna chytá velkou oslavu třistaletého jubilea. Zdá se, že úspěšně propluje i do další, už čtvrté stovky své existence.
František Novosad
narozen 11. 6. 1952 v Novém Boru
vystudoval práva na UK Praha
ženatý, dvě děti
od roku 1967 do roku 1990 pracoval v podniku Lustry Kamenický Šenov
od roku 1990 soukromý podnikatel v obrou sklářství
1993 privatizace skláren v Harrachově
1994 otevření jednoho největších muzeí skla
2002 vybudování minipivovaru
2007 vytvoření pivních lázní
dvě volební období zastupitel v Novém Boru za ED SNK – 2002 - 2010
jednatel a vlastník společnosti Sklárna a minipivovar Novosad a syn Harrachov
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
