Foldyna o průmyslu: Všechno jsme dali cizincům. A to jsme byli bohatí...

Domácí tržby, které zahrnují i nepřímý vývoz prostřednictvím neprůmyslových podniků, v běžných cenách klesly o 9,3 %. Proč k tomu dochází, se ParlamentníListy.cz zeptaly poslanců Jiřího Dolejše (KSČM) a Jaroslava Foldyny (ČSSD).

„Myslím, že český průmysl je především velmi zatížen cenami energií,“ míní poslanec ČSSD a člen sněmovního hospodářského výboru. Další věc, která podle něj brání rozvoji českého průmyslu, je zvýšená DPH, nicméně klíčové jsou podle něj naprosto neúměrné ceny energií. „Ty jsou prostě strašné,“ konstatuje Foldyna.

Komu slouží a prospívá nevlídná situace v českém průmyslu?

Ta statistická čísla jsou podle Foldyny velmi vážně varující. „Nechtěl bych zde spekulovat, že ministr financí neví, co dělá, nebo že to nevnímá. Myslím, že to vnímá velmi dobře, otázkou je, komu to slouží a prospívá,“ říká poslanec. Český průmysl se podle něj stává totálně závislý na zahraničí, ať už jde o dovoz či vývoz. „Z průmyslového státu před 20 lety a s možnostmi, které jsme měli, jsme se prostě postupně stali druhořadou zemí Evropské unie,“ kritizuje Foldyna.

Velký problém způsobuje podle Foldyny i skutečnost, že si nebráníme dostatečně české trhy a českou ekonomiku. „Do rukou zahraničních firem jsme odevzdali plyn, odevzdali jsme vodu, že státního ČEZu je polostátní organizace, v níž většinový státní podíl je řízen nečeskými národními zájmy,“ komentuje Foldyna s tím, že právě v tom spočívá jádro problému, s nímž se Česká republika v současnosti potýká. „Proto ta disproporce, proto se stáváme nekonkurenceschopnými,“ dodává poslanec. Navíc si podle něj tyto nevýhodné podmínky prohlubujeme sami právě zvyšováním nepřímých daní a cenami energií.

Když může zasáhnout slovenská vláda, proč česká nekoná?

„Stát by měl například rezolutně zasáhnout v ČEZu,“ reaguje Jaroslav Foldyna na otázku redakce, jaké je podle něj z této situace východisko. Jestliže prý mohla v podobné situaci zasáhnout slovenská Ficova vláda, nevidí poslanec Foldyna žádný důvod, proč by k takovému kroku nemohla sáhnout vláda česká a špatnou situaci alespoň zkorigovat.

„V tomto případě je prostě nezbytná silnější ruka státu,“ je přesvědčen Foldyna. Podle něj je vyšší ingerence státu nezbytná nejen v tomto případě, ale také při podpoře rozvoje národních zájmů a národního kapitálu. „Teď se nám jako bumerang jednoznačně vrací ta rozhodnutí, na jejichž základě jsme předali celé naše národní hospodářství do cizích zemí, do rukou zahraničních investorů,“ zlobí se poslanec.

Vyvážíme celou přidanou hodnotu do zahraničí

Jak říká, dostali jsme se do područí zahraničních zájmů a teď pláčeme nad výsledkem posledních 17 let, kdy si někteří mysleli, že Českou republiku spasí bezbřehý příliv zahraničních investorů, kdy jim český stát nenastavil odpovídající podmínky tak, aby alespoň část našich národních hodnot zde zůstala. „Vždyť my vyvážíme celou přidanou hodnotu, zisky jsou pryč,“ rozčiluje se Foldyna. V této souvislosti připomněl zveřejněné výsledky hospodaření českých bank. „Samozřejmě, že to nejsou české banky, ale pouze dceřiné společnosti zahraničních bank, a to je vyvedení kolika miliard korun ze země,“ upozorňuje. A těchto příkladů, včetně průmyslu, je podle něj podstatně víc. „Co nám tu vlastně zbylo, kromě těch očí pro pláč,“ kritizuje vládnutí v naší zemi Foldyna.

Jak dodává, není to útok proti zahraničnímu kapitálu. „Vůbec nejsem proti určité míře zahraničního kapitálu, je ho ale třeba přinutit, aby část svého zisku reinvestoval v České republice, a ne aby veškerý zisk vyváděl ven,“ říká poslanec. Volný trh, který jak říká, jednoznačně podporuje, prý rozhodně neznamená, že si nezajistíme, aby podíl těchto hodnot vytvořených českými lidmi zůstával také českému státu. „Toto české vlády nezajistily, teď na to doplácíme, a to je třeba změnit,“ konstatuje na závěr Jaroslav Foldyna.

Stali jsme se průmyslovou „monokulturou“ a doplácíme na to

Z jiného úhlu pohledu přistupuje k tomuto problému komunistický poslanec a stínový ministr financí Jiří Dolejš. Podle něj je problém především v tom, že jsme „monokultura“. „Stojíme výrazně na automobilovém průmyslu a nejvíce v něm také vyvážíme,“ upřesňuje poslanec. Jak říká, v čase recese či velmi vlažného oživení tohoto segmentu, se ve světě nakupují především auta domácí výroby, a pak teprve importované z ČR. A právě to má podle Dolejše vliv na zmíněný propad. „Potvrzuje se, že tato monokultura je v České republice problém, a to i do budoucna. Je tedy zřejmé, že je naprosto nezbytné, aby podpora průmyslu v naší zemi měla strukturovaný rozměr,“ konstatuje Jiří Dolejš.

Podle poslance je důležité se nyní velmi intenzivně zamýšlet například nad tím, jakým způsobem proniknout na nové zajímavé trhy, více myslet na nové výrobky či na inovace. „Pro nás je velmi zajímavé například vyvážet investiční celky na asijské trhy, které jsou pro nás velmi zajímavé, ale my se i v těch v automobilech neustále orientujeme na evropské trhy, kde jsme výrazně ovlivněni situací v Evropě,“ hodnotí Dolejš.

Na asijských trzích je příležitost, ale i konkurence. Monokultura neuspěje

Pokud jde o asijské trhy, vidí v nich Jiří Dolejš dobrou příležitost pro Českou republiku, je ale podle něj třeba vyvinout příslušné úsilí z české strany. „Ten asijský trh sice roste, ale spolu s tím roste i konkurence,“ upozorňuje poslanec. Jak dodává, platí zde jasné pravidlo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. „Pryč jsou ta doby, kdy jsme tam měli nastavené dobré historické kontakty, a to stačilo,“ dodává.

Aby došlo k pozitivnímu zvratu, je nezbytná podle Dolejše podpora růstu, ale pro dlouhodobý efekt je nezbytné restrukturalizovat náš průmysl směrem k oborům a výrobkům, které budou konkurenceschopné, a rozhodně nesetrvávat v oné monokultuře. „Ta monokultura z nás dělá montovnu a je citlivá na jakékoliv konjunkturální výkyvy či recesi,“ varuje poslanec.

Máme vůbec co vyvážet?

Pokud jde o spolupráci se zahraničím, například se zeměmi BRIX, vyvíjí podle něj i současná vláda určité snahy. Je však, jak říká, nezbytné, aby to nezůstávalo na slovní úrovni. „Je třeba také hledat, CO tam budeme vyvážet. Jistě, můžeme tam vyvézt nějakou Škodovku, Volkswagen nebo Hyundai, ale měli bychom se velmi vážně zaměřit na vlastní vývoj,“ připomíná Dolejš.

Plány nad volební období vládu nezajímají

Na dotaz redakce, zda je Česká republika vůbec ještě schopná vyvážet investiční celky, které byly dříve její silnou exportní stránkou, Jiří Dolejš reagoval, že právě to by mělo být prioritou dlouhodobější hospodářské vize. „Českou republiku trápí nezaměstnanost, stagnace, a v této souvislosti je vládní podpora růstu bezprostřední, tedy na jeden rok. Ty investiční celky a další možnosti, o nichž mluvíme, jsou věci, přesahující jedno volební období,“ vysvětluje liknavost vlády v této sféře Jiří Dolejš. Jak dodává, „musí tu byt přesně definovaná koncepce, a to včetně té strukturální roviny, o níž jsme mluvili“.

Tato vláda ale podle poslance pro zlepšení stavu nic nedělá, ani nepomáhá. „Co víc k tomu dodat? Rozumné země se už té makroekonomické politice, strukturální politice, průmyslové politice, podstatně více věnují a je třeba tomu všemu dát ten strategický rozměr, o němž jsme mluvili,“ říká na závěr poslanec a stínový ministr financí Jiří Dolejš.

Podrobné statistické údaje ČSÚ k průmyslu ZDE

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.