Poslanec ČSSD ukazuje na kšefty ve straně: Důvěru Sobotkovi bych řešil

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka ve čtvrtek informoval Politické grémium ČSSD o změnách, které po sjezdu ČSSD provedl ve stínové vládě této opoziční strany. Zatímco některá dosud úzce propojená jména s politickým působením zmizela, nová se objevila – stejně tak jako i dosud nevídané posty.

Senátor Jaroslav Kubera (ODS) tuto záležitost příliš detailně komentovat nechtěl s tím, že se domnívá, že to je skutečně záležitost sociálních demokratů. Jak si ji vyřeší, je na nich. „I když je zřejmé, že opět, tak jako skoro ve všem, zaúřadují hlavně vzájemné vztahy, sympatie i antipatie. Pokud to však někdo staví s tím, že po volbách to pak tak jistojistě bude, protože ČSSD obsadí většinu ministerstev, tak bych si dovolil oponovat, že ještě zbývá dlouhá doba, než k těm volbám dojde,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Kubera. Jeho protistrana – tedy v této „aréně“ – Jiří Koskuba (ČSSD) však téma pojal detailněji.

„Jistě nečekáte, že se přes určité rozpaky budu vyjadřovat přehnaně kriticky. Upřímnost má však své meze, a ty se nazývají loajalitou. Která je, či lépe řečeno měla by být, v týmu povinností. Bohužel není to pravidlem, což se mnohým paradoxně vyplácí. Taky podle toho nejen naše politická scéna vypadá, že? Rovněž bych nerad vypadal stejně ukřivděně až trapně, jako Jiří Paroubek. Můj letitý kolega, bývalý premiér, předseda a vlastně i bývalý přítel, který už nikdy nebude sestavovat žádnou vládu. Ani tu stínovou. Vše prokaučoval. Škoda jeho jistého talentu a pracovitosti. Zůstal sám, jako ten Miloušův kůl v plotě. A tak rádoby zasvěceně spekuloval o složení alespoň té oranžové stínové vlády. Pochopitelně toliko v prestižním deníku AHA. Jinde o jeho názory už asi nestojí. Ostatně taky se moc netrefil. Jen trochu pošpinil. Tak jako právě jím kdysi prosazované šrotovné za dosluhující auta nebyl zrovna dobrý nápad, je nesmyslem navrhnout je vyplácet za vysloužilé politiky. I když právě tohle by se mu mohlo brzy jistě hodit,“ uvedl Koskuba.

Jak připomněl, sestavení, a tím i změny stínové vlády, šly daleko kolem něj. „Jsem jenom prostý řadový poslanec a ještě z Prahy. Proto její konečná podoba, kterou ve čtvrtek pan předseda Sobotka představil, pro mne byla stejným překvapením, jako pro mnohé jiné. Netvrdím, že ve všech bodech milým. Ale její sestavení je předsedovo právo. Je to jeho rozhodnutí, jeho práce. Pochopitelně i jeho zodpovědnost. Konečný účet mu vystaví volby. Výsledek pod 30 procent bude, ve vší úctě, pro nás oranžové prohrou. Na druhé straně si přiznejme, že být v opozici je jistě daleko pohodlnější, než skutečně vládnout. Přesto stále věřím, že pan předseda se svou ČSSD skutečně vládnout chce. Neměli bychom proto jenom říkat, co všechno odmítáme. V tom jsme skuteční mistři. Ale lidé chtějí a musí slyšet, co chceme. Co a jak pro to hodláme udělat. Stručně, jasně, srozumitelně. Musí tomu i uvěřit. V tomto směru bych stále jistý dluh pánů a dam z oranžové růže viděl. A nemyslím, že zrovna malý,“ strefil se do vlastních řad dále poslanec Koskuba.

Stínové vyvolené čeká obrovská spousta práce

Podle Koskuby není stínovým vyvoleným samotným rozhodně co závidět. Čeká je totiž obrovská spousta práce. Nesnadné, nepopulární a v konečném výsledku i nejisté.

„O některých jsem přesvědčen, že na to mají. Ne o všech, bohužel. Ale tak to prostě bývá. I vnitrostranické kšefty prostě existují. U nás i jinde. Ať tak, nebo tak, kupř. nominace na životní prostředí (Vladimír Špidla, pozn. red.) je pro mne dosti silná káva. Jakoby už jedna „biomasa“ coby odstrašující příklad nestačila. Přitom nezapomínejme, že silná káva bývá dosti hořká. Pro našeho pana prezidenta pak možná až nepoživatelná. Asi jako ta pro Vávru od Žida. Na rozdíl té z konzumu. Což o to, na mém názoru až tak nezáleží. Jak na kávu, tak současnou stínovou vládu. Nemusím poslanecký mandát obhájit. Dokonce ani nemusím dostat možnost opět kandidovat. A tak posléze řešit vnitřní problém s důvěrou podobné vládě. Loajalita, a tím i korýtko? Nebo vlastní rozum a čest? Jistě hamletovská otázka. Přitom některá jména, čerstvě vybraná naším oranžovým knížetem Bohuslavem, mohou být pro pana prezidenta přímo nepřijatelná až provokující. Asi stejně, jako rudý hadr pro španělského býka. V rámci objektivity netvrdím, že nepřijatelná zcela neprávem. Je to jenom náhoda? Vsadil bych spíše na účel. Leč dráždit hada bosou nohou se nemusí ani zkušenému fakírovi vyplatit. Nehrozí toliko ztráta píšťalky, třeba i možnost sestavit vládu,“ konstatoval dále poslanec v komentáři pro ParlamentníListy.cz.

Podle něj prezident všem dává silně znát, že byl zvolen přímo. A tedy tak, jak ČSSD prosazovala. „Přitom zase pouhé podržtašky, tak hojně se vyskytující a s oddaným pohledem i věčným souhlasným kýváním hlavy obklopující dnešní mocné, rád nemám. Nicméně náš pan předseda mi rozhodně nepřipadá jako milovník adrenalinových sportů. Přesto se zřejmě rozhodl na pana prezidenta silně zadupat. Být jenom jeho loutkou, to chápu, je nepřijatelné. Ale vysloveně jej provokovat, když chceme silnou levici a přitom dále platí bohumínské usnesení? Nevím, nevím. Uvidíme, co z toho ještě bude. Ostatně od sjezdu s mohutnými ovacemi po příchodu a hlavně projevu pana prezidenta už utekl měsíc. A člověk si nemůže pamatovat vše. Ale byl-li právě tam opět zvolen do funkce nejvyšší…“ zakončil úvahu nad prvním tématem Jiří Koskuba.

Stanou se Julínkovi osudné vrtulníky?

Protikorupční policie obvinila bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Kauza se týká provozování vrtulníků letecké záchranné služby, státu údajně zatím vznikla škoda ve výši zhruba 792 milionů korun. Jak vnímají oba politici celou kauzu?

„Pokud šlo skutečně o nějaké šméčko, tak je to v pořádku. Ovšem pokud se tu kriminalizuje politické rozhodnutí, navíc podle všech dostupných informací rozhodnutí celé vlády, tak by si lidé měli uvědomit, že nikdo neví, jaké mohou mít tyto praktiky konce. To už tu jednou totiž bylo,“ myslí si senátor Kubera.

Podle něj je třeba se naučit v těchto záležitostech racionálně uvažovat a ne hledat důvody, jak ničit politické oponenty. „Vždyť to je hra bez konce. Je přece jisté, že když vyhraje levice, budou ta rozhodnutí poněkud jiná, než když potom vyhraje pravice. Ovšem pokud se na něčem všichni zainteresovaní a kompetentní dohodnou, nelze za to pak pranýřovat jednu osobu, která to sice podepíše, ale která skutečně musí v rámci demokracie vyjít vstříc tomu, co většina schválí. Je třeba nahlížet při schvalování na to, aby věci byly efektivní, ovšem vždy se dá vše obrátit proti někomu – v tom je to nebezpečné,“ varoval Jaroslav Kubera. A přidal příklad z praxe, z Teplic, kde je primátorem.

„Vezměte si to – my držíme v Teplicích filharmonii – která zajímá jen úzký počet lidí – možná tak tisíc. Město na ni ale ročně dává 25 miliónů korun. Zastupitelstvo to chce a schválí, poněvadž i když to může mnohý považovat za neekonomické, jsme přece jen lázeňské město a k němu ta filharmonie prý prostě patří. Tak a teď si vezměte, že se nějak zamíchá poměry – bude nás a potažmo mě – za to někdo taky jednou stíhat? Ta vládní úroveň je sice poněkud jiná, ale neliší se to zas o tolik, proto by měli lidé, kteří podobné kauzy vykopávají, mít na zřeteli, že to nakonec může mít fatální konce,“ upozornil senátor.

Už ani ty první smlouvy nebyly pro stát zrovna výhodné, říká Koskuba

Poslanec ČSSD a lékař Jiří Koskuba měl tu možnost se s prací letecké záchranné služby setkat na vlastní kůži v praxi. Přesto předznamenává, že samozřejmě v celém případu Tomáše Julínka podrobnosti nezná.

„Vím ale, že už ty první smlouvy se soukromými leteckými záchrannými službami nebyly zrovinka pro stát, a tím ani ministerstvo zdravotnictví, výhodné. Proto jsme je chtěli ještě na socanském ministerstvu za páně Paroubkovy vlády a ministrování paní Milady změnit až vypovědět. Ale ony byly dle právníků kupodivu naprosto nevypověditelné. Není zvláštní, jak se pro někoho dají udělat smlouvy skvěle? A na těch pro stát se vždy něco zmastí? Je to už, bohužel, takový smutný český postsametový kolorit. Stejně jako se pokud možno jakákoliv zajímavá a hlavně nepostradatelná činnost, kterou dosud zajišťoval sám stát, či jeho velká firma, která nemohla být zcela privatizována, svěří jinému subjektu. Pochopitelně soukromému s pokud možno složitým „emericky“ znějícím názvem. Navíc často s přímou, byť maskovanou vazbou na politické figury, které o celé akci rozhodly. Odůvodněním bývá úspora. Opak je pravdou. Proč taky ne, když smlouva je udělána tak, že ji nelze po dlouhá léta vypovědět. A též se nelze bez aktivit takto ošetřených obejít? A tak se paradoxně začne vydělávat na tom, na čem se údajně dosud vydělat nedalo, prý ani nemohlo,“ poznamenal Koskuba pro ParlamentníListy.cz.

Lumpárnička tajemně skrytá za outsourcingem?

A dodal, že mnohdy se pro podobnou lumpárničku používá tajemně znějící slovo outsourcing. Mělo by vlastně jít o jistou dělbu práce. Přitom jde ale o dělbu peněz. Pochopitelně těch ze zdrojů veřejných a z daní vybraných. Bystře odkloněných do kapes soukromých, pečlivě vybraných.

„Měl jsem to štěstí, že jsem kdysi sloužil jako vojenský letecký lékař. S vrtulníkem jsem i létal. Nikdy jsem proto nepochopil, proč nyní má být letecká záchranná služba zajišťována jinak, než vrtulníky vojenskými a policejními. Ty stejně musíme mít. A tyto stroje i jejich piloti musí tak jako tak létat. Za dne, v noci, ve ztížených povětrnostních podmínkách. Není-li zrovna válka - a ještě ne všichni naši vojáci jsou někde na zahraničních bojištích - cvičit se musí. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říkával maršál Suvorov, který moc neprohrával. Přitom přistát s vrtulníkem někde u silnice na neznámém poli je opravdu podobné, jako přistát za frontou. Jenom po vás nikdo nestřílí,“ uvedl dál v komentáři pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Podle něj na ministra Julínka vyšla doba, kdy se uvedené smlouvy změnit mohly a měly. „Bohužel, zřejmě se zase postupovalo podle výše uvedených obvyklých pravidel. Kšeft je kšeft a kmotříčci jistě nebudou sponzorovat nějakou tu partaj jenom proto, že má hezký znak a čtivý program. Nemysleme si, že si neumí vhodnou příležitost na jakémkoliv ministerstvu pohlídat a ošetřit. Ale jak to doopravdy bylo, kdo eventuálně z nejbližších spolupracovníků panu doktorovi Julínkovi co k podpisu připravil či podstrčil, to já doopravdy nevím. V té době jsem byl jen obyčejný nemocniční lékař. A tak ani nevím, jak o tom všem byl informován tehdejší parlament, byl-li vůbec. Kdo vládl, víme všichni. Mimochodem, i s ohledem na současné značné spory mezi ODS a TOP 09, či dokonce přímo mezi státním zastupitelstvím a protikorupční policií, se jen těžko spekuluje, co za tím doopravdy je. Komu to vlastně slouží. Ani komu vlastně můžeme ještě věřit,“ povzdechl si poslanec sociální demokracie.

A přiznal, že by byl přitom upřímně rád, kdyby další podobná obvinění byla známkou toho, že se skutečně začínají vyšetřovat mnohé maléry a vše prostupující korupce. Ve stylu „padni komu padni“. „Jenže to bych byl velmi naivní. A taky by se asi musel honem začít přestavovat velký strahovský stadion. Ani ten by možná brzy nestačil. Navíc by taky mnoho známých kauz, už krátce po svém provalení, neusnulo zase spánkem věčným. I bez velkorysé Vénovy amnestie. To přece není, bohužel, jenom náhoda! Na některé si dokonce ani nevzpomeneme. A mnoho je těch, o kterých se neví. Je něco shnilého ve státě českém. Bohužel, nějak jsme si na ten smrad zvykli,“ uzavřel komentář uplynulého týdne Jiří Koskuba.