Kterou stranu budete volit? Ptáme se mezi 16.- 22. zářímAnketa
Co vás vede k tomu, abyste se znovu pokusila vstoupit do politiky?
Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem došla k závěru, že by byla ode mne zbabělost, kdybych se nepokusila. Vlastně to jde shrnout do jediné věty, kterou pronesl už Konfucius: ‚Zbabělost je, když víme, co máme udělat a neuděláme to.‘ Zbabělost mi zatím nikdo vyčítat nemohl. Věřím, že ani v budoucnu nebude důvod mi ji vyčítat.
Neobáváte se, že spolupráce s hnutím, jehož lídr poměrně výrazně polarizuje společnost na zastánce a odpůrce, může poškodit vaši pověst?
Skoro jste mne rozesmál. Víte o některé politické straně nebo hnutí, které by mi ji nepoškodilo? Vždycky tady bude část voličů, kteří mají té či oné politické straně nebo politikovi něco za zlé, zvláště těm, které jsme měli možnost ještě nedávno „zažít“ na vlastní kůži. Snažím se být sama sebou a Andrej Babiš mi dal jasně najevo, že si mne právě proto váží. Když jsem loni kandidovala do Senátu za jeden z nejtěžších obvodů, tradičně silně levicově zaměřený, financoval právě on moji senátní kampaň.
I přesto, že jsem se kvůli svým rozdílným názorům na vedení kampaně a názory tehdejšího managementu s hnutím ANO rozešla a kandidovala za naprosto neznámou Stranu práce, která měla jediného člena. Voliči si mne našli i tak a já jsem získala třetí místo, těsným rozdílem v počtu hlasů po ČSSD a KSČM. Mrzelo mne to. Ale pak mi došlo, že to byl ve skutečnosti úspěch, i když jsem se do Senátu nedostala.
Nemyslím si, že by mi tento krok poškodil pověst. Moji případní voliči mne znají, vědí, kolikrát jsem nesla „kůži na trh“, a vědí, že to bylo vždycky v jejich zájmu. Jdu do politiky, protože nechci, aby těch čtyřiadvacet let mojí práce zavál čas, aby (skoro jsem se lekla čísel) na doslova tisíce psaných textů pro tištěná média sedal prach a stovky natočených reportáží, drtivou většinou investigativních, zůstaly ležet někde v archivech. Chci mít možnost ovlivnit další vývoj v naší zemi. Andrej Babiš a hnutí ANO mi takovou možnost nabídlo.
Řada občanů hovoří o Babišově hnutí jako o podnikatelském projektu a srovnávají ho s Věcmi veřejnými. V čem se tyto dvě strany liší?
Musím zdůraznit, že jsem nebyla nikdy členkou žádné politické strany ani hnutí, takže vnitřní stranická struktura kterékoli politické strany je mi celkem cizí. Nicméně si dovolím krátkou charakteristiku pohledem řadového občana. Do vzniku VV vložily tisíce voličů naději na zásadní změnu v poměrech, které tady byly a jsou, bohužel, dodnes. Tu naději, byť z nejrůznějších důvodů, VV zklamaly na celé čáře. Docela jistě se v jejich programu objevily dobré myšlenky, jenomže řada skandálů, která existenci véček provázela, dokonce odštěpení části v čele s Karolínou Peake a vznik čehosi, co se nedá nazvat jinak než pastranou, přinesla voličům VV obrovské zklamání. Občané nejsou tak naivní, jak si mnozí myslí. Výsledkem je současná pozice VV na politické scéně. Jsou nevolitelní.
Psali jsme:
Pokud jde o Andreje Babiše, tak z jeho kroků je celkem jasné, že nehodlá na politické scéně zůstat jedno volební období. Nepotřebuje si na chod hnutí ANO najímat loutky a asi těžko ho někdo může podezírat, že jde do politiky zbohatnout. Investuje do ní totiž mnohem víc, než by mu kdy mohla politika přinést. Na kandidátkách ANO jsou většinou lidé s vyhraněnými názory, které jim nikdo nebere, protože právě pro ně se na kandidátkách ocitli. Zdaleka všechny neznám a znát nemohu.
Já jsem byla odjakživa brána jako jakési enfant terrible, neposlušné dítko. Nenechala jsem si na ně sáhnout ani v době, kdy mne to stálo existenci, tedy po srpnových událostech v roce 1968, tenkrát jsem jako mladá začínající novinářka nemohla dokončit studium žurnalistiky na UK a nenechala jsem si na ně sáhnout ani před pár lety, když jsem pracovala pro ČT. To všechno o mně vědí moji diváci i čtenáři a ví to samozřejmě také Andrej Babiš. Jsem přesvědčená, že přesto, nebo spíš právě proto mne oslovil. Nepochybuji ani o kvalitě dalších severomoravských kandidátů, z nichž některé osobně znám.
V poslední době se v médiích objevily informace o tom, že toto hnutí není řízeno demokraticky, ale tvrdou Babišovou rukou. Hovořila o tom třeba bývalá místopředsedkyně hnutí ANO Hana Greplová v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Co tomu říkáte? Nevadí vám to?
U jednání, která máte asi na mysli, jsem nebyla a nerada se vyjadřuji k něčemu, o čem nic nevím. Nezaznamenala jsem ze strany Andreje Babiše a současného vedení hnutí sebemenší náznak nějakého nátlaku nebo direktivního jednání
O hlasy voličů v Moravskoslezském kraji se budete ucházet jako dvojka na kandidátce, přičemž lídrem bude Josef Hájek, který dříve působil na manažerském postu v těžební společnosti OKD. Nemrzí vás, že nejste na prvním místě listiny? Počítáte s kroužkováním?
Že jsem dvojka na kandidátce, mne vůbec nemrzí, naopak už při prvních jednáních o mém případném angažmá v těchto volbách jako nezávislý kandidát hnutí ANO jsem s tím sama přišla. Na prvním místě je Josef Hájek. Patří k lidem, kterých si vážím a o nichž jsem přesvědčená, že patří do politiky. Vím také že má, zvláště mezi horníky, velmi dobré jméno, znám také Romana Macháčka. Řada lidí ví o jeho působení ve prospěch obyvatel bytů bývalého OKD a ví, jak je podporuje v nerovném boji se současným majitelem bytů Bakalou.
Psali jsme:
A jestli počítám s kroužkováním? Ano, určitě počítám. Ostatně na mém facebookovém profilu je to vidět, stejně jako na internetovém profilu Klekánice, kde je v této chvíli zveřejněno přibližně 120 mých reportáží. Možná to bude znít hodně sebevědomě, ale budiž. Vím totiž, že na mne lidé nezapomněli. Vím to z každodenních setkání, vím to z e-mailů, dopisů i telefonátů. Přes všechno, co se objevilo v mých reportážích, si však uvědomuji, kolik jsem toho udělat nestihla, kolik bezmoci a beznaděje v lidech zůstalo. Snad se mi podaří svojí trochou do mlýna přispět ke změně klimatu v naší společnosti.
Čím chcete oslovit voliče a přesvědčit je, aby vás zvolili? A jak bude vypadat Vaše kampaň?
Tak tohle je asi nejtěžší otázka, jakou jste mi mohl, pane kolego, položit. Je toho totiž tolik, co všechno je třeba prosadit, co všechno bych chtěla změnit! V principu ale zůstávám u všeho, s čím jsem šla do senátních voleb. Je to změna skandálně špatných zákonů, které přijaly předchozí vlády v podobě, která nás uvrhla do stavu bezmoci a beznaděje. Kvůli těmto zákonům nejen že neubývá zlodějů, darebáků a tunelářů, ale loupí ve velkém a mnohem sofistikovaněji, mnohdy doslova kryti zněním zákonů. Všichni víme, kolik zlodějů a tunelářů nebylo potrestáno vůbec a pokud byli někteří odsouzeni, zůstaly jim jejich majetky. Takže se po odpykání části trestu vrátili do svých rezidencí ke svým bazénům a ulehli na polštáře vycpané miliony, z našich kapes.
To není přirozený stav věcí. Chci hodně, když se hodlám postavit za majetková přiznání? Asi ano, když takový zákon dodnes nemáme. Co považuji za snad nejdůležitější oblast, je vymahatelnost práva. Není přece normální, aby na spravedlnost dosáhl jen ten, kdo má peníze na advokáty, ale také na uplácení soudců, policistů, státních zástupců, politiků atd. On to řekl už někdo přede mnou, ale dovolím si to vypůjčit: ‚V zemi, kde nevládne spravedlnost, nemá smysl žít.‘ Já se chci přičinit, aby tato země byla zemí, v níž žít smysl má.
Andrej Babiš nedávno koupil vydavatelství, pod které spadá Mladá fronta Dnes nebo Lidové noviny. Jak jako novinářka hodnotíte tento krok v souvislosti s politickým projektem, jehož jste nyní součástí, byť jako nezávislá kandidátka?
Na začátku devadesátých let jsem byla členkou vládní komise, která připravovala tzv. mediální zákon. Bylo to v období federace. Většina členů komise a já mezi nimi tenkrát prosazovala, aby z formulace zákona jasně vyplývalo, že maximální účast zahraničního kapitálu ve vlastnictví médií může být 30 % , prostě že média mají zůstat v českých rukách. Návrh zákona byl dokončen, přišel rozpad federace a jako mávnutím kouzelného proutku se objevil jiný návrh, který umožnil stav, do kterého jsme se dnes dostali. Drtivá většina médií je v rukách zahraničních vlastníků. Když to beru z tohoto pohledu, tak jsem ráda, že se aspoň jejich část do českých rukou vrátila. Jinak to vnímám jako obchodní záležitost Andreje Babiše.
Jana Lorencová je známá investigativní novinářka. Od roku 1970 nesměla z politických důvodů pracovat v médiích. K žurnalistice, kterou v 60. letech studovala, se vrátila až po listopadu 1989. Nejprve působila v několika tištěných médiích a poté v pořadech České televize - Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí. Odkryla a dodnes sleduje kauzy lehkých topných olejů, pašování lihu a družstevních záložen. Získala řadu novinářských ocenění, například cenu Ferdinanda Peroutky, Křepelky a Trilobita. V roce 2012 kandidovala jako nezávislá za Stranu práce do Senátu PČR v obvodu č. 74 - Karviná. V současné době kandiduje v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny jako nezávislá kandidátka za hnutí ANO v Moravskoslezském kraji. Žije v Ostravě.
Reportáže Jany Lorencové ke zhlédnutí ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
