V českých městech začínají vznikat čtvrti bohatých a chudých. Vnímáte tuto skutečnost?
„Přiznávám, že já zatím ani ne. Alespoň v těch, která znám. Ale obávám se, že je mnoho míst v ČR, kde je již to naprosto zřejmé. Nerad bych však patřičná místa jmenoval. Připomeňme si totiž to poslední varování BIS tento týden před jistými - byť z mého pohledu zcela pochopitelnými – ‚antináladami‘ majoritní společnosti. Obávám se ale, že naše děti si tohoto zmíněného problému asi už užijí možná více, než jim bude zdrávo a milo. Je totiž poněkud smutné, že vůbec mít vlastní byt - a zvláště pak ve velkém městě – se stalo několikamiliónovým luxusem,“ řekl k prvnímu tématu Jiří Koskuba.
Psali jsme:
A přiznal, co již nyní na něj působí negativně. Prý fakt, že spíše než bohaté a chudé čtvrti zaznamenal četné čtvrti zbohatlíků.
„I když to otřesné podnikatelské baroko je poněkud na ústupu, nebývá to ani tak žádná sláva. A taky se místo polí, zeleně objevila záplava hal, ohrad, skladů. Naše města se vskutku změnila. V dobrém i ve zlém. Mnohá historická centrální náměstí jsou, alespoň pro návštěvníka, opět vcelku malebná. Ale také nelze nevidět, že na mnoha místech propojení nenasytných komunálních politiků s dravými developery, s nesmyslnými územními plány, s lhostejnými či přímo podplacenými stavebními úřady a spolu s neskutečně benevolentním stavebním zákonem pro krajinu vytvořilo naprosto zhoubnou kombinaci. Mimochodem stačí, když se doma kouknu z okna. Je zvláštní, že se neumíme poučit třeba u našich západních či jižních sousedů. Odkud se navíc všichni vracíme s tím, jak je to tam krásné. A přitom si sami svou zem huntujeme či huntovat necháme. Jako kdyby toho už za soudruhů nebylo dost. Smutné je, že ty mnohé hrůzy, co kolem nás vyrůstají, nás budou strašit celý náš život i život našich vnoučat. Ne zlaté, ale smutné dědictví,“ pokračoval dál Koskuba.
Brusel přispíval na bazény, co ale budoucnost vodovodních sítí?
Jen tak mimochodem pak připomněl poslanec ještě jeden fakt. „Budou-li se opakovat podobná léta, jako vypadají ty poslední saharské dny, a bude-li dále pokračovat cenová politika zahraničních vlastníků vodovodní sítě, kterým jsme ji tak ‚moudře‘ prodali, luxusní čtvrtí bude každá, kde se bude ještě zelenat trávník. Proč, to snad vysvětlovat nemusím. A pochybuji, že tentokrát na to soudruzi z Bruselu vyčlení nějaké dotace. Podobně tupě, jako nedávno na bazény. Přitom i já, trouba, tyto 'smysluplně' vyhozené prašule nevyužil. Je prostě vidět, že do politiky nepatřím,“ uzavřel první téma Koskuba.
Další komentáře uplynulých týdnů Jiřího Koskuby a Jaroslava Kubery čtěte ZDE
Alternativní média – přestávají Češi těm oficiálním věřit?
Vznikají různá alternativní internetová média, která přicházejí ze zprávami různého typu i úrovní, ale se zprávami, které se jinde v médiích (těch mainstreamových, hlavních) neobjevují. Čtenost a zájemců o tento druh informací přibývá. Znamená to, že hlavnímu toku informací přestávají opět Češi věřit, a proto hledají zprávy na těchto mnohdy i tajemně vlastněných webech?
Psali jsme:
„Neřekl bych. Prostě se mění doba a spolu s ní i zvyky lidí. Upřímně řečeno, nemyslím si, že vždy v tom pozitivním slova smyslu. Ale tohle není tenhle případ. Jen se koukněme zhruba 20, 25 let zpět. Copak jsme tušili, jak budou fungovat dnešní počítače, tablety, chytré mobily? Ostatně ten můj mi opakovaně dokazuje, že oproti mně chytrej je jedině on. Nějaký internet jsem si ani ještě během studií na univerzitě neuměl představit. Člověk byl šťastný, když se mu vůbec podařil někde přístup ke xeroxu a nemusel si na psacím stroji texty přepisovat,“ vzpomněl Koskuba.
Podle něj je informací dnes opravdu nepřeberné množství. Ve staré a hlavně v nové formě. „Nepodezírejme mladé (a nejen je), že jejich skoro věčné čučení do mobilu je způsobeno toliko tím, že píšou zamilované SMS nebo hrají nějaké hry. On jim mj. nahrazuje noviny, encyklopedie, knihy. Bohužel, bez ohledu na poslední změny, stále tenhle mobilní přístup není u nás na nejlepší úrovni a také ne zrovna zadarmo. Ale je tu. Pak se nedivme, že prodej klasických papírových médií klesá. Možná proto tu a tam i jejich úroveň. Bulvár či alespoň polobulvár se přece jenom tak nějak prodává lépe. Zákon poptávky a nabídky. Je proto pochopitelné, že podle toho vypadá i úroveň jistých informací. Nejsem však mediální odborník a už vůbec ne pan Všeználek. Jako konzervativec si stále kupuji a čtu papírové noviny. Bylo by falešné tvrdit, že se z nich nic nedovím. To, že s některým názorem nesouhlasím, ještě neznamená, že je lživý či hloupý. Možná neobjektivní – tu objednaný, tu zaplacený. Možná obojí,“ poznamenal Jiří Koskuba.
A zabrousil i na internet. „Podle mě je hlavně na přirozené inteligenci, výchově v rodině a možná i vzdělání, aby si člověk sám uměl vyfiltrovat zprávy na pravdivé, pravděpodobné a lživé. I když v jednom starém vtipu se říkalo, že ty první jsou výsledky sportu, ty druhé předpověď počasí a lživé pak ty všechny ostatní. Tak takhle černě to, přes všechny možné výhrady, zase dnes nevidím,“ řekl poslanec.
Jde se do finiše - dostane v příštím týdnu Rusnokova vláda podporu nebo ne?
„Právě mne nutíte k hrubému porušení stranické disciplíny, neboť nám prostým pěšákům bylo oranžovým vrchním vedením doporučeno do 6. srpna k této věci nekomunikovat. Leč na slušnou otázku se sluší slušně odpovědět. Snad nebudu na parlamentním dvorku popraven, byť by to náš milovaný Nejvyšší soud s neodvolatelnou paní předsedkyní jistě posvětil,“ řekl úvodem Jiří Koskuba a prozradil tak riziko, kterému se svým komentářem na toto téma vystavuje. Přesto dál pokračoval.
Psali jsme:
„Obávám se, že vláda důvěru nedostane. Ve vší úctě, zvláště přímo v posledních hodinách pro to někteří páni ministři spolu s panem premiérem vskutku dělají, co jen mohou. Sám jsem ze všeho, co se v posledních týdnech na všech možných frontách děje, dost rozčarován. Včetně dění uvnitř ČSSD. Mám čím dál více pocit, že ono ani tak nejde o nějakou důvěru. Že je to jen, vojensky řečeno, ze strany pana prezidenta takový ‚průzkum bojem‘. Čeho je však moc, toho je příliš. Mít v nějaké té smlouvě se sněmovnou podobné oku a prkenici lahodící odstupné, jako mají třeba jistí manažeři státních firem, tak se asi raději nechám rychle z Parlamentu odvolat. Promiňte mi tu upřímnost. Jenže to by nás pak také pro rozpouštění sněmovny nehlasovalo ‚jen‘ 96, že? Ať totiž ve středu 7.8. budu hlasovat jakkoliv, budu stejně pro mnohé za pitomce, zrádce, zbabělce. Přitom jsem nestál ani u jednoho z kormidel, která nás zavedla tam, kde jsme. Kdo tedy třeba i zbaběle uteče, asi vyhraje. Než bych se po letech vrátil z cesty kolem světa na palubě Queen Mary 2, ono by se na to zapomnělo,“ uzavřel komentář tohoto týdne poněkud pochmurně Jiří Koskuba.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
