Překvapilo vás, že vás voliči z desátého místa kandidátky poslali do sněmovny a přeskočil jste v preferenčních hlasech i lídra? Čím si to vysvětlujete? A jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že budete poslancem?
Jako lékař letecké záchranné služby jsem oblétal celý kraj. Lidé si to asi zapamatovali. Jsem také lektorem, takže pomáhám i tím, že učím hasiče, lékaře, sestřičky a další. Zkrátka a dobře jsem během dvaceti tří let byl na mnoha a mnoha místech, kde jsem lidem pomáhal. To je tedy zřejmě jeden z důvodů, proč mě lidé zvolili.
Když jsem se dozvěděl, že budu poslancem, byl jsem normálně v práci. Kolem čtrnácté hodiny za mnou přišel kolega a řekl mi, že jsem na třetím místě. Já jsem si myslel, že se spletl. Pak jsme měli výjezd, a když jsme se vrátili, už jsem byl na druhém místě, jak mi znovu sdělil kolega. To už jsem trošku znervózněl. Následovaly další dva výjezdy a po návratu se ukázalo, že jsem na prvním místě. Nastal pocit, jako když vás někdo dobře ohodnotí a řekne, že jste dobrý člověk. Bylo to nečekané.
Budete se chtít i nadále věnovat práci záchranáře? Nebude obtížné skloubit práci lékaře a poslance?
Na plný úvazek budu teď dělat to, co ode mě lidé očekávají, tedy hájit normálnost v Parlamentu. Já nejsem politik, i když jsem se jím de facto stal a uvědomuji si, že být v Parlamentu znamená být politikem. Už jsem přerušil práci na záchrance. Chtěl jsem tam sice mít dvě tři služby za měsíc, abych měl kontakt s pacientem, ale nebylo mi to umožněno vedením olomoucké záchranky.
Na co konkrétně se chcete ve sněmovně zaměřit?
V tom mám celkem jasno. Jako lékař chci být ve zdravotnickém výboru. Mým cílem je novelizace zákona o záchranné službě. Tomu rozumím jako soudní znalec i jako lékař. Vím, co je v tomto zákonu špatně. Druhým cílem je zákon o eutanazii. Za mou třiadvacetiletou praxi jsem viděl mnoho lidí, kteří jsou v terminální fázi života a umírají v krutých bolestech, které tlumí opiáty. Pracoval jsem i na Oddělení chronické, resuscitační a intenzivní péče ve Vojenské nemocnici v Olomouci, kde jsou lidé v preterminálním stadiu. A ta možnost se svobodně za čistého rozumu rozhodnout u nás není. A přijde mi, že tuto možnost těmto lidem dlužíme. Člověk by měl mít právo svobodně říci, že trpět nechce. Samozřejmě musí to být ošetřeno tak, aby to nebylo zneužitelné.
Psali jsme:
S jakými pocity nyní sledujete dění uvnitř sociální demokracie?
Vidím to jako lidé zvenčí na základě informací z médií. Ještě před několika dny bojovali o své voliče a jen pár hodin poté, co se rozdali karty, se bijí o moc, o něco, co vůbec o transformaci státu není. Čili, oni se de facto vysmívají lidem. Na druhou stranu nerozumím úplně do detailu, co se v této straně přesně děje. Co mě zajímá nejvíc, je to, jakým způsobem z toho sociální demokracie vyjde a jak vláda a Parlament budou fungovat. Lidé chtějí vidět, že pracujeme pro ně, že chceme narovnat vztahy, které tu jsou za mnoho let politikaření a mafiánských intrik pokřivené.
Pan Babiš spolu s vyjednávacím týmem intenzivně pracuje. Už se rýsuje možná dohoda s KDU-ČSL, s níž se náš program protíná velmi, a s ČSSD taktéž, když se tedy sociální demokraté spolu domluví.
Znamená to tedy, že chce být ANO vládní stranou?
To je otázka především na pana Babiše a náš vyjednávací tým. Variant je víc. Můžeme buď jít do vlády, tolerovat menšinovou vládu, nebo jít do opozice. Můj názor je ale jasný. Žádný volič vám nedává hlas proto, abyste byl v opozici. Jistě, dá se leccos prosazovat i v opozici. Šlo by o nevyslyšení lidí, kteří nám věří, když bychom řekli, že jdeme do opozice, když jsme získali tak velký mandát. Myslím si, že pan Babiš je člověk, který to vnímá podobně, ale nechci předjímat. Teď je na tahu ČSSD. 10. 11. by mělo dojít k dalšímu jednání.
Mnozí označují hnutí ANO jako nepředvídatelné a předpovídají mu podobný osud jako Věcem veřejným třeba kvůli názorové pestrosti zvolených osobností, což může vést k roztříštění strany. Co byste vzkázal těmto kritikům?
Podívejte, lidé, kteří se dostali do Parlamentu za hnutí ANO, jsou šikovní, inteligentní a slušní lidé, jinak by je nikdo nevolil. A tím, že jsou inteligentní, může se stát, že někdo z nich možná bude mít na některé věci svůj pohled, ale zároveň si uvědomujeme tu tíhu, abychom nezklamali voliče a dokázali se ovládat a být jednotní. Za nikoho nedáte ruku do ohně. Já sám za sebe ručím, sám sebe nepodvedu. Chceme být jednotní, jiní. Není to 47 politiků, je to 47 lidí, kteří pracovali, nemluvili jen o tom, ale dělali to. V tom vidím benefit. Myslím si, že názorová roztříštěnost nenastane. Pan Babiš je člověk, který nás všechny stmeluje.
Nebyl by váš předseda ve střetu zájmů, ať už jako poslanec nebo třeba ministr financí? Jak vyvrátit možné podezření z toho, že například při snížení DPH nepůjde o zájmy Agrofertu, uvážíme-li rozsah podnikání holdingu?
Já nejsem podnikatel. Když prosadíme nenavyšování DPH, nebo snížení, bude to opatření, které bude pro všechny. Jestliže je pan Babiš zároveň i úspěšný podnikatel, samozřejmě, že se to bude vztahovat i na jeho podnik. Jestli to bude zneužitelné a bude tam konflikt zájmu? Já si myslím, že nechá řídit svůj podnik někým jiným a on se bude plně věnovat třeba práci ministra financí. Já v tom konflikt nevidím. To můžete hledat konflikt ve všem. Já jsem lékař, a když se budu ve výboru snažit o to, aby na tom zdravotnictví bylo lépe, znamená to, že mám také konflikt zájmů? To by pak byl v konfliktu zájmů každý, kdo něčemu rozumí a prosazuje, aby to lépe fungovalo.
Andrej Babiš v rozhovoru pro Lidové noviny mimo jiné řekl, že za krizi v Česku může Miroslav Kalousek. Jste téhož názoru?
Krizi nezpůsobil jeden člověk. Ona sem odněkud přišla. Můžeme ji buď prohlubovat, nebo se jí bránit. Můj osobní názor je ten, že když budete mít v rodině finanční krizi, co uděláte? Budete víc pracovat, hledat více příležitostí a snažit se, aby penízky, které budou chybět, jste někde získal. Ale jak to uděláte? Tím, že vše sešněrujete? Jsou tu dvě možnosti. Buďto restriktivní opatření, že si utáhneme opasky, jak to bylo. Nebo naopak prorůstová opatření. Nejlepší by bylo skloubit obojí. Vnímám to tak, že nějak to bylo uděláno, ale ne dobře. Některé okolní státy jsou na tom pravda i mnohem hůř. Na druhou stranu to mohlo být třeba i jinak, pokud by zde nebyla jen snaha škrtat.
Jak hodnotíte Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky?
Pan prezident má větší oblibu veřejnosti než ten předchozí. Někdo ho odmítá, někdo je šťastný. Je tam větší polarita. Pro mě osobně je to prezident, který má silný mandát od lidí, vzešel z přímé volby. Nevadí mi. Svými bonmoty mě i občas pobaví. Je trefný, někdy to přežene. Možná i on se to učí, ač v politice byl, pak delší dobu ale ne. Teď ho vnímám jako prezidenta, který je nemocný. To je můj názor. Jako lékař vím, že má problémy a přeji mu brzké uzdravení.
Psali jsme:
|
MUDr. Milan Brázdil (* 1962) je absolventem všeobecného lékařství na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Po dvouleté praxi ve Vojenské nemocnici Olomouc získal v roce 1991 atestaci (nadstavbovou specializaci) v oboru všeobecná medicína a v roce 1999 atestaci v oboru urgentní medicína. V letech 1990-1991 působil jako náčelník zdravotnické služby výsadkové brigády speciálního určení Prostějov. Od r. 1991 do současnosti pracuje jako samostatný lékař Letecké zdravotnické záchranné služby v Olomouci. V letech 2004-2005 byl ředitelem ÚO Olomouc Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje. Je členem řady odborných společností a držitelem několika licencí a certifikátů. V roce 2010 mu tehdejší prezident Václav Klaus udělil Zlatý záchranářský kříž za záchranu muže, kterému asi metrová tříska z pily poranila srdce. Dr. Brázdil se svými kolegy zvolil neobvyklou, ale v dané situaci jedinou účinnou metodu odsátí krve z osrdečníku, čímž srdce pacienta uvolnil ze sevření a muži tak zachránil život. V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny byl zvolen v Olomouckém kraji poslancem za hnutí ANO z desátého místa kandidtátky. Kandidoval jako nestraník a získal 3 193 preferenčních hlasů. Přeskočil tak lídra hnutí v kraji Jaroslava Faltýnka. Ten se do sněmovny dostal také a byl zvolen předsedou poslaneckého klubu hnutí ANO.
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
