Vy zloději, počkejte, až vyhrajou komunisti, říkáte...

„Právě amnestie ukázala, kam vede vláda silné ruky. Václav Klaus se zachoval jako absolutní monarcha, jako absolutní vládce, který nemusí respektovat ústavu, Listinu základních práv a svobod, práva poškozených, ostatně přesně tak to lidé kolem něj vysvětlovali,“ připomněla právnička ParlamentnímListům.cz krok bývalého prezidenta i obhajobu Hradu, že prezident o amnestii má právo rozhodnout, s nikým se o tom nemusí bavit a stojí v tomto bodu nad ústavou. „To je naprosto nebezpečné,“ varuje Hana Marvanová.
Politolog Jan Bureš zase varuje: Kdo čeká, že až vyhraje levice, vše se změní, bude zklamán.

Máme větší úctu k autoritám a malou úctu k pravidlům a právu

Politolog Jan Bureš konstatuje, že v české společnosti stále ještě přetrvává určítá úcta a obdiv k autoritám, k osobnostem a malá úcta k právu, pravidlům, institucím, a to podle něj posiluje radikálnější postoje veřejnosti k politice. „Čas od času v době krizí, ať ekonomických, politických nebo sociálních, ve chvílích deziluze a beznaděje, lidé sázejí na roli silných postav,“ řekl ParlamentnímListům.cz. Ukázala to podle něj i prezidentská volba, která posílila vědomí o roli jednotlivců v politice oproti politickým stranám. Souvisí to s tím, jak dnes lidé vnímají politické strany.

„To vnímání není dobré. Navíc stát ve spoustě věcí selhává. Není schopen například vyšetřit a potrestat zločiny, je tu slabá autorita institucí a práva,“ uvedl Jan Bureš. Lidé pak prý docházejí k jednoduché představě, že spravedlnost daleko rychleji zajistí zvolením konkrétních osobností než vymáháním složitých pravidel a práva.

Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně

Touha po pevné ruce, která povládne, sílí tím víc, čím je větší chaos. „Lidé cítí bezmoc, když vidí amnestii lidí, kteří se dopustili miliardových podvodů, když vidí, že jedna korupční kauza stíhá druhou, ale vyšetří se jen zlomek, když prostě mají pocit, že se nedovolají spravedlnosti,“ vypočítává problémy, které vedou k deziluzi a nedůvěře v demokratický systém, Hana Marvanová. Ale ti, kteří volají po vládě pevné ruky, by litovali, kdyby skutečně nastala. „Obrátí se to proti nim samotným, oni na to doplatí,“ vysvětluje.

Právnička poukazuje na úsloví, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. „Nevěřím, že když svěříme vládu někomu, kdo bude vládnout silnou rukou, že bude nezkorumpovatelný. Takhle to nefunguje, zkorumpovatelní jsou téměř všichni. Důležité je, aby tady byly pojistky, kontrolní mechanismy,“ prohlásila advokátka, že parlamentní demokracie je postavena na systému kontroly, brzd a protivah. Je velmi důležité, aby moc byla vždycky omezena, aby nad těmi, co vládnou, byla kontrola. „Proto máme dvě komory parlamentu, proto je tu vedle Nejvyššího soudu ještě Ústavní soud, k vládě je pojistkou druhý pilíř moci výkonné – prezident,“ upozornila, že v demokratickém systému je moc omezena. „Nejlepší opatření proti korupci je to, aby nikdo neměl neomezenou moc. Vláda silné ruky tím zavání. Protože dřív nebo později hrozí zneužití,“ je přesvědčena Hana Marvanová.

Potřebujeme více kontroly, více demokratických pojistek

V zemi, která má neblahé zkušenosti s totalitním režimem, je podle advokátky Marvanové třeba vysvětlovat, že cesta z krize, z marasmu, v němž dnes jsme, nespočívá ve vládě silné ruky, ale v tom, aby tady fungovaly kontrolní mechanismy. „To znamená, že musíme jít cestou prohlubování demokracie, potřebujeme více kontroly, více demokratických pojistek včetně většího využívání referenda, zejména na místní úrovni, protože tam na to lidé nejsou zvyklí. Měli by mít možnost napadnout nelegální, protiprávní kroky radnice, kontrolu by měly provádět i další instituce. A pak musí fungovat represe a vyvození osobní odpovědnosti,“ dodává právnička. Jinak tu bude demokracie ohrožena, protože lidé si řeknou, že ji nepotřebují.

Prezentace některých stran je založena na prezentaci jedné osobnosti

Objevují se v některých politických subjektech, které kandidují ve sněmovních volbách, prvky svědčící o autoritářství? „Určitě u Tomia Okamury, svým způsobem i u Andreje Babiše,“ uvedl politolog Jan Bureš. A přeneseně i u SPOZ ve vztahu k Miloši Zemanovi. „Zdůrazňování vlastní osobnosti hlavně u Okamury a Babiše, vlastních schopností, celá prezentace těchto stran je založena na prezentaci jedné osobnosti, nikoli programů nebo hodnot. Například u Babiše je to uvádění jeho vlastních zásluh o vybudování podniku, což má být dokladem, že on bude garantem pozitivních změn v politice. To nutně neznamená, že se musí chovat autoritářsky, ale že přeceňují tu roli jedné osobnosti v politice,“ objasnil politolog.

Ani miliardář nic v politice nezmůže, když nemá 101 hlasů ve sněmovně

Jan Bureš považuje za paradoxní zdůrazňování role lídra především u Okamury, který už se podle něj mohl jako senátor přesvědčit, že jako jedinec, pokud za ním nestojí silný politických klub nebo strana, toho moc nezmůže. „To známe už od dob senátora Václava Fischera, který šel do politiky ukázat, že to jde dělat i jinak, že samy osobnosti mohou být nositeli nějaké změny. Jen dokázal, že v parlamentním systému, který tu máme, je to iluzorní představa, protože můžete být sebeschopnější podnikatel, miliardář, ale v parlamentu rozhodují jiné faktory. Když ve sněmovně nemáte 101 hlasů, nic v zásadě neuděláte,“ konstatoval Bureš.

Volba nečitelných stran povede ke zhoršování stavu politiky

Politolog přiznává, že si neumí úplně vysvětlit, proč hnutí ANO Andreje Babiše v posledních dnech boduje, dostává se ve volebních preferencích na třetí nebo dokonce druhé místo za sociální demokracii. „Chápu, že jsou lidé naštvaní, že mají pocit, že ve státě nic nefunguje, že politické strany nejsou v dobré kondici, některé jsou dokonce v rozkladu jako ODS, sociální demokraté se mezi sebou hádají, ale problém je v tom, že v končícím volebním období podkopávaly relativní stabilní pozici vlády právě strany, které nejsou zcela hotové jako Věci veřejné,“ poznamenává Jan Bureš.

Voliči si neuvědomují, že volba těchto stran povede k dalšímu zhoršování stavu politiky, protože bude problém vytvořit stabilní vládu, která by se opírala o nějaký čitelný program, a může znovu docházet k tomu, co jsme zažívali s Věcmi veřejnými. „I když to asi nebude stejné, protože i Babiš se snad poučil a choval by se jinak, ale vyloučit nelze, že bude postupně docházet k programových rozporům,“ prohlásil. Voliči zkušenost s Věcmi veřejnými reflektují jen do té míry, že už nevolí Věci veřejné. Preference pro Babiše nebo Okamuru spíš ukazují jistou bezradnost voličů, protože se v politice vůbec neumějí orientovat, dodává politolog.

Ať je kdokoli u moci, má omezené možnosti stát řídit a něco měnit

Voliči prý očekávají stále od politiky příliš. „Čtu internetové diskuse, kde zapálení čtenáři říkají, počkejte, až vyhrají sociální demokraté a komunisti, všechno tady změní, zavedou pořádek atd. Já jsem k tomu opatrný, protože politika obecně, ať je u moci kdokoli, má omezené možnosti stát řídit, měnit, posouvat a něco ovlivňovat,“ říká politolog Jan Bureš. Podle něj je představa voličů, že výsledek jedněch voleb všechno změní, dost naivní.