Prezident Miloš Zeman to schytal v nejnovějším vydání týdeníku Reflex. Na titulní straně je v koláži připodobněn k Fidelu Castrovi, což velkými písmeny doprovází slovo DIKTÁTOR. Ostrou kritiku Zemanova postupu po demisi Nečasovy vlády odstartoval uvnitř čísla svým editorialem šéfredaktor Pavel Šafr, jenž upozorňuje, že tu není jen Česká republika Miloše Zemana, Vratislava Mynáře, Michala Haška, Milana Štěcha a dalších bývalých, současných a budoucích komunistů, autokratů, machiavellistů, cyniků a populistů, ale že tu pořád ještě je docela jiná Česká republika.

K tomuto poznání ho přivedl koncert skupiny Lucie, jehož se v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech zúčastnil. „V tuhle chvíli, kdy znovu stojíme na křižovatce mezi Západem a Východem, mezi rozumem a nerozumem, demokracií a autokracií, vyzněl koncert Lucie jako odpověď střední generace, pro kterou byl určujícím životním zážitkem listopad 1989, na nadvládu té bohužel silně převažující části starší generace, která má kompletně vymytý mozek dlouholetou propagandou KSČ,“ píše v úvodníku Pavel Šafr.

Komunistům, co nám zase vládnou, přijdeme naplivat na jejich hroby

Ta nám podle šéfredaktora Reflexu zařídila volbou Miloše Zemana odporné divadlo, z něhož zatím nelze jen tak odejít. „Když jsem ale slyšel Lucii zpívat písničku Oheň, tak mi naštěstí došlo, že boží mlýny melou sice pomalu, ale melou, že lež má krátké nohy a že všichni ti bývalí, současní a budoucí komunisté, co nám zase vládnou, tak jednou odejdou, slehne se po nich zem a my, řečeno s Borisem Vianem, přijdeme naplivat na jejich hroby. Takže jsem si z toho všeho odnesl, že všechno dobře dopadne. Jen to bude opravdu dlouho trvat,“ konstatuje Pavel Šafr.