Základem jakékoli svobody lidské bytosti je dobrovolnost jejího konání v životě, jdoucí ruku v ruce s odpovědností. Nejsvobodnější jsou tak paradoxně nikoli lidé ve vyspělé západní civilizaci, jak se hodně lidí mylně domnívá, ale například příslušníci kmenů kdesi v zapadlém pralese na Zemi, kam naše západní civilizace ještě neměla důvod vkročit. O tom, že se někdo narodí, ví maximálně pár desítek či stovek lidí stejně, jako když zemře.
ovce.PNGMým snem (jistě jen těžko realizovatelným, ale proč rezignovat, nesnít a nesnažit se ten sen naplnit alespoň z části) je stát zcela mimo systém a sdílet s ním jen to, na čem se s ním svobodně dohodnu. Dnes je to ovšem tak, že systém Vás pohltí přesto, že to nechcete a nesouhlasíte s tím. Nemáte možnost volby. Narodíte se a jste jeho. Patříte mu dokonce kvůli nějakým předpisům už i v lůně matky. Následně smíte mít jen takové jméno, které není v rozporu s nějakým povolením. Smíte být vychováván jen v takovém prostředí, které neodporuje nějakému dalšímu předpisu, jinak Vás systém odejme a dá do jeho zařízení. Systém Vám po narození přidělí identifikační číslo a to je s Vámi v databázích i po smrti. Smíte být léčen v případě nemoci jen tak, jak někdo jiný normativně stanovil a užívat jen takové léky, které někdo povolil. Nesmíte zaměstnat někoho či nechat se zaměstnat podle toho, jak to oběma stranám vyhovuje, ale podle toho, jak někdo jiný zákonem stanovil, že to musí být. Nesmíte říkat veřejně všechno, co skutečně cítíte a jak vidíte svět, protože řadu z toho systém považuje dokonce za trestné a uvězní Vás. O svých penězích můžete rozhodovat až potom, co z nich skoro polovinu odevzdáte systému. Systém Vám zdaní Vaši práci, zdaní Vám požizování majetku z toho, co po jeho zdanění zbylo, zdaní nakonec i Váš majetek pořízený za zbylé peníze, zdaní Vám i následný prodej, ba dokonce zdaní i to, když ho někomu po tom všem za života darujete nebo v pozůstalosti odkážete. Nesmíte se bránit v případě slovního či fyzického napadení Vaší svobody tak, jak byste v případě takových útoků oprávněně chtěli (vždyť jste byli obětí, nikoli útočníkem), ale můžete se bránit jen tak, jak Vám systém povolil. Mohl bych pokračovat dlouhé dny takovým výčtem...
Být skutečně svobodným znamená mít vždy příležitost a právo volby a výběru. A samozřejmě také nést plnou odpovědnost za takovou volbu a výběr každý den života bez toho, aniž bychom ji přenášeli na jiné, nohdy i proti jejich vůli - tedy proti jejich svobodě. Nic takového v současném pojetí sociálního ochranářského státu není možné. Od okamžiku narození až po okamžik smrti si na skutečnou svobodu jen hrajeme. Vždyť my už si nesmíme rozhodovat ani o věcech, které se týkají jen nás samotných a nijak nezasahují do práv jiných. Naše životy jsou současným systémem sešněrovány zákony, předpisy a nařízeními, ze kterých když systému uhnete, jste popotahováni, pokutováni, stíháni, souzeni a zavíráni.
Myslíte si, že jste svobodní? Ani omylem. Je to jen iluze svobody. A čím více dáme moci systému do rukou, tím větší divadlo nám zahraje, abychom si tu iluzi udrželi. To nejhorší, co by totiž současný systém, žijící si svým životem, mohlo potkat, je pochopení lidí co to svoboda je, doprovázené touhou po ní. Svobody jedinců se totiž bojí každý systém jako čert kříže. Proboha, vždyť my už jsme došli dokonce tak daleko, že mnozí lidé mají radost z toho, když jim systém něco povolí (tedy vrátí kousek svobody) nebo z cizího dá (čímž jiného o něco obere). Přesně tomu já říkám naprostá degenerace hodnot a lidského života. A proto je svoboda jedince jediné lidské právo, které uznávám. Jakákoli jiná uměle systémem stanovená „lidská práva" jsou jen další hrou systému s námi.
Více:
František Matějka: Kdo povede MMF je jedno. Je nutné ho zrušit
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
