Vzhledem k tomu, že Pavla Merglová zažila přelomové okamžiky Čechů v roce 1968, léta normalizace i protesty v osmdesátých letech, jež nakonec skončily sametovou revolucí, umí pohlédnout i na mentalitu Čechů, pokud demonstrují.
"Víte, když se Jan Palach upálil, byli jsme mladí, ale tušili jsme, že to, co se děje v naší zemi, je velmi vážné. Akt, ke kterému se Palach odhodlal, byl zoufalý, v našem věku možná i nepochopitelný, ale vyžadoval velkou odvahu," řekla ParlamentnímListům.cz při čtvrtečním protestním pochodu odborářů Prahou proti vládním reformám Pavla Merglová.
- Téma: STÁVKA
Přiznala, že velmi často přemýšlí o tom, co by asi říkal Jan Palach tomu, jakým směrem se naše země od té doby vydala. "A myslím, že by radost mohl těžko mít. Člověka pak napadá, že on obětoval život za něco, co odmítal, ale...vývoj stejně příliš pozitivně nenastartoval. Přitom v tom roce 1968 přece jen Češi byli schopní nejen sklopit hlavu, ale také nějak dát svůj odpor najevo - byli v ulicích, i když je mohli zastřelit," vzpomíná na zřejmě v poslední době poslední "hrdinské" kousky našeho národa Merglová.
Vodní děla na chudáky? Za taková slova schytala pořádnou kritiku
V době normalizace v sedmdesátých letech bylo nemožné projevovat protivládní názory, ale v osmdesátých letech už se občas nějaké takové snahy objevovaly, i když takovým rebelům hrozilo vězení a celé rodině řada nepříjemných sankcí dotýkajících se v plné míře základních existenčních potřeb.
Čtěte také:
"Na konci osmdesátých let akcí proti režimu přibývalo i v Praze, žiju na Žižkově, pod okny mně proto často jezdila auta s vodními děly. Vždycky jsem věděla, že se v centru Prahy něco děje a policie jede na nějaké odpůrce tehdejšího režimu. většinou jsem si to okomentovala v duchu, ale jednou mi to nedalo a v krámku poblíž našeho bytu, jsem jen utrousila: Zase jedou polévat nějaké chudáky... To byste nevěřili, jak zle se na mě všichni obořili, že mluvím o chudácích a ne o nějakých živlech, kteří jen vyvolávají problémy," zavzpomínala na konec osmdesátých let mezi lidmi v Praze Pavla Merglová. Přiznala, že od té doby věděla, že nemá cenu se k tomu vyjadřovat, byť samozřejmě ve spojení s celou řadou poznatků, tušila, jak moc žijí lidé v omylu. A dodala, že zřejmě také v pohodlnosti, protože ne všichni lidé chtějí vědět skutečně, jak se věci kolem nich mají.
Na Václavák v roce 1989 přišli mnozí lidé, až když bylo jisté, že se jim nic nestane
"Jednou jsem také zažila spršku vodního děla, protože jsem se k nějaké takové akci nachomítla. Bylo to fakt nepříjemné, voda vás úplně přišpendlí ke zdi," popsala drobná žena svůj zážitek. O to větší pak prý pro ni bylo překvapení, když v roce 1989 přišla "sametová" revoluce a najednou stály na Václavském náměstí desetitisíce lidí, kteří všichni dávali najevo, jak jim režim, který stál u svého konce, ubližoval a vadil.
Čtěte také:
"I tak bylo jasné, že se vydali do ulic většinou lidé až ve dnech, kdy zjistili, že jim nic už neuškodí a nic nehrozí. To samozřejmě také svědčí o tom, jak na tom Češi jsou se svojí odbojností," uvedla dále pro ParlamenntíListy.cz Merglová. Dodala, že když později se zahraničními přáteli hovořila o "sametové" revoluci, bylo pro ně nepochopitelné, že nějaká revoluce může být bez násilí. "A já jim oponovala, že to možné je, neb jsou Češi mírumilovní a rozumní," vzpomínala dál s úsměvem Pavla Mergelová během pochodu Prahou na protest proti vládním reformám.
Čtěte také:
Doplnila ještě, že tato revoluce ale začala skutečně mezi dělníky v "Kolbence" - nikoli u studentů či herců. "Až když oni vyhlásili generální stávku, poznala Praha, tehdejší vládní představitelé i Česko, jakou sílu může generální stávka mít a jak dalece může v zemi ovlivnit dění. Na to už se zapomíná. Možná i proto, že v současné Praze už skoro žádná dělnická třída v továrnách není," pokračovala dál Mergelová.
Zase se lidi bojí? Nebo jsou jen pohodlní?
V tom vidí Pavla Mergelová, která patřila celý život spíše k pracující inteligenci, velký problém i v současnosti. "Podívejte se, kolik lidí je naštvaných a snad vnímá, že se tady v zemi neděje moc dobrého, a kolik lidí nakonec svůj protest přišlo vyjádřit. Opět se bojí? Nebo jsou jen pohodlní a čekají, že to za ně zase vyřídí nějaká hrstka ostatních, které když se to nepovede, pro jistotu poplivou a budou o nich mluvit jako o nějaké lůze? Nechápu hlavně ty mladé..," uzavřela pro ParlamentníListy.cz svůj pohled na Čechy a jejich schopnost (ne)projevit nesouhlas Pavla Mergelová.
Čtěte také:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
