Varování sociologa vládě: Zdražování rozšíří chudobu. A bude dědičná

Mimo to se ministr financí chystá i na živnostníky. Trnem v oku jsou mu údajně vysoké paušály, které snižují výnos do státního rozpočtu.

Společně s vysokou cenou pohonných hmot lze proto očekávat zdražení téměř ve všech sférách běžného života občanů.

Přitom příjmy obyvatel této republiky rostou podstatně pomaleji, než výdaje a podle ekonoma Informačního institutu Pavla Kohouta zbývá lidem stále méně volných peněz. Zprávu, že příjmy rostou jen málo či minimálně, zato výdaje prakticky každý měsíc, potvrdily i výpočty Informačního institutu. Náklady na potraviny a bydlení pohlcují podle těchto zpráv s každým rokem stále větší část příjmů. A to ještě nedopadly finanční „úspory", které na tuto zem pro příští rok uvalila, a možná ještě uvalí česká vláda.

Také podle agentury STEM „negativní ekonomická očekávání vývoje do příštího roku přetrvávají". Skoro dvě třetiny (65 %) lidí očekává zhoršení všeobecné ekonomické situace v zemi. Pro vyváženost dodejme, že zlepšení očekává 12 % občanů. U vlastní domácnosti očekává zhoršení finanční situace 55 procent občanů v souvislosti s chystanými opatřeními. Ve zlepšení stále věří pouhých 8 procent.

Související:

Archiv výzkumů: CVVM , FACTUM INVENIO , SANEP , SC&C , STEM , Médea Research

Prosperitě země nevěří už ani stoupenci TOP 09

Optimističtější jsou lidé se solidním materiálním zázemím a stoupenci ODS a TOP 09. Překvapivě však podle výsledků STEM už ale i mezi nimi začínají mírně převažovat nepříznivá očekávání nad předpokladem růstu a zlepšení.

Dopad všeobecného zdražení však zasáhne i děti a mladistvé, jejichž rodiče nebudou mít prostředky na volnočasové aktivity dětí, ale zhorší se i přístup ke vzdělání. To se podle sociologů projevuje jevem, kterému se říká „dědění chudoby". Následně děti, které nebudou moci získat kvalitní vzdělání či lepší dovednosti, mají výrazně horší možnost životního uplatnění i šanci získat lépe placenou práci.

Sociolog Hartl varuje - je to velmi závažný problém

„Je to velmi závažný problém, o němž se naneštěstí příliš nepíše," řekl pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl. Podle něj je řešením dobře nastavený sociální systém. Řešení dopadů té pasti chudoby, tzn. když je špatně nastavený sociální systém a relativně vysoké dávky, způsobí u některých skupin obyvatelstva pocit, zejména v méně placených nekvalifikovaných profesích, že se jim nevyplatí dělat. Dostávají se tak do pasti sociálních dávek a nemohou se z toho vymanit. „Proto se tomu říká „past chudoby," upřesňuje Hartl. Podle něj se pak zdá, že ten stát je rozdávačný, neboť tyto lidi dlouhodobě drží na dávkách. Ve skutečnosti je ale uvrhuje do chudoby právě tím, že „zde nejsou tlaky na to, aby ti lidé šli do práce".

Podle Jana Hartla je taková situace velmi závažná i proto, že právě v době, kdy si dítě osvojuje sociální návyky od svých rodičů - říká se tomu socializace, která v takových případech probíhá velmi podivným způsobem. Podle Hartla v těch subkulturách, které se shlukují kolem „pasti chudoby", a které se následně rozšiřují o podíl lidí na úrovni chudoby, si na past chudoby ty subkultury nakonec zvyknou. A tam se právě kodifikují vzorce chování, trávení volného času, sociálních styků - prostě si to dítě zafixuje, jako kdyby šlo o normální stav.

„Ten problém ale nevzniká v té jedné generaci, ale vzniká generačním přenosem. Dochází k tomu tehdy, kdy děti vyrůstají v tomto prostředí a v těchto rodinách, například nikdy neviděly svoje rodiče pracovat. Ten režim práce a "nepráce" tam prostě nikdy nebyl," konstatuje dále Hartl. Dítě má pak podle něj odmala pocit, že je to normální a svět práce si prostě neumí do svého dětského světa začlenit.

„Dobře víme, že už ve třech letech to malé dítě socializaci zvládá, když má příklad před očima. Když ovšem ten příklad nevidí, tak se ta ona past chudoby reprodukuje i v té nejmladší generaci a naváže se na celý ten systém subkultury chudoby předchozích generací," popisuje problém sociolog Hartl.

A právě teprve v tom generačním přenosu, když se stav „dědičné chudoby" reprodukuje už v jedné, druhé generaci, stává se to podle Hartla obrovským sociálním problémem.

Lze to podle něj navíc jen těžko vykořenit, protože chybí hodnotové podloží. „Vezmeme-li v úvahu, že zde máme 20 let soudobého režimu, který je kombinovaný s některými nešvary bolševizmu, s těmi, které se zde osvojily, je to podloží pro vznik oněch uzavřených komunit. Podle něj však nejde jen o to, že by ten jev byl územně ohraničený, ale o to, že se v těchto podmínkách reprodukují tyto subkultury chudoby přes generace. „No a samozřejmě, čím více generací, které v tom vyrůstají, tím obtížněji se ten problém překonává, protože ty malé děti pak nemají ani ty osobnostní předpoklady," dodává pro ParlamentníListy.cz. Právě o tom by se podle Jana Hartla mělo psát velmi varovným způsobem, což se podle něj neděje.

A jaký vývoj to bude mít za současného stavu a současné vlády?

„Tak to je problém. Musí se k tomu přistupovat jinak, než když řešíte okamžitou situaci," říká Hartl. Všechny ty dávky a nároky podle něj vznikají krátkodobě, protože se samozřejmě vychází z předpokladu, že se jedná o jakousi překlenovací situaci, než se ten člověk vrátí k normálu. „Co ale dělat s tím, když ti lidé v tom dlouhodobě uvíznou?" klade si otázku. Je přesvědčen, že je třeba mít jiný program sociální politiky, který by měl nastoupit jako systém aktivizace těchto lidí. „Je tu potřeba například rekvalifikace, prostě tlaku na ně a podobně. Já se ale obávám, že pro stát náš, tak jak funguje, je to příliš obtížný úkol." Zejména prý pro někoho, kdo nad tím pořád chce ještě přivírat oči.

A jak dlouho nad tím ještě bude možné oči přivírat?

Ten problém podle Hartla zjevně poroste, a je to otázka státu a politických stran. „Pokud obzor jejich (politiků) opatření nesahá za volební období a jde jim o to nikoho si nepohněvat, protože budou potřebovat hlasy i v dalších volbách, je to problém, který je neřešitelný," zlobí se Hartl.

Dokud se prý o tom problému otevřeně nehovoří, dokud široká veřejnost nepožaduje, aby měl stát nějakou strategii, kterou by tento problém řešil, tyto dlouhodobé a více generační problémy oněch subkultur chudoby budou přetrvávat.

TÉMA: Vládní reformy
TÉMA: DPH

Situace se zhoršuje i v průměrně situovaných rodinách

Jsou lidé, kteří už dnes mají téměř větší výdaje než příjmy. Zejména tvoři vysokou položku bydlení, protože za stávajících podmínek na vlastní bydlení nedosáhnou, musejí platit vysoké nájmy, na ostatní už zbývá minimum.

„Toto je samozřejmě pravda," přiznává nepříznivý stav Hartl. „Je však také pravda, že každý nedostatek plodí plýtvání," kontruje známý sociolog.

Podle něj představa, že když je rodina chudá, že utratí všechny peníze za základní věci - potraviny a věci pro děti, není tak docela pravdivá. „Jen si vezměme, kolik peněz skončí v rukou lichvářů. A ti jim půjčují peníze, které ti lidé utratí za věci, které vlastně ani nepotřebují." Ale zejména tehdy se podle Hartla dostávají tito lidé do dluhové pasti. „Oni ty peníze potom prokouří, propijí, prohrají na hracích automatech. A jestliže v této věci není představena nějaká koherentní strategie, tak je to špatně," dodává pro ParlamentníListy.cz.

Například záležitost poukázek, za něž by si mohli lidé na dávkách kupovat potraviny a jiné potřebné věci, je podle Jana Hartla dobrou myšlenkou. „Je to krok správným směrem, ale opět je to věc, která působí osaměle a není to systémově provázané."

Statistiky už nemluví jen o specifických skupinách.

Jan Hartl přiznává, že statistiky už nehovoří jen o specifických skupinách občanů. Podle něj by se člověk, který se ocitne například bez práce a nemůže ji sehnat, měl mít možnost pokusit se zkusit něco udělat jako OSVČ (Osoba samostatně výdělečně činná - podnikatel). „Stát by ho však měl v takovém případě výrazně podpořit, například speciálními programy, aby byla zejména pro nezaměstnané cesta k OSVČ otevřená," naléhá Hartl. „Naopak, jakmile začne systém přitahovat šrouby, čehož náznaky můžeme v poslední době pozorovat, nepovzbudí to člověka, aby se snažil o řádné zaměstnání, ale o různé kšeftíky, melouchy bokem na černém trhu práce. A aby mohl být na černém trhu práce, musí pobírat dávky ve hmotné nouzi, a v tom okamžiku je to paradoxně sám systém, který ho táhne od toho, aby si našel řešení své obtížné situace", konstatuje sociolog Jan Hartl.

Čtěte také: