Za komunistů měla nahnáno, aby ji nevyhodili z práce, protože její otec byl dvanáct let v lágru. Její bratr utekl na západ. Manžel pracoval jako dělník, ona jako zdravotní sestra. Nejdříve na chirurgii, pak na onkologii. Zažila mnoho bolesti a utrpení.
Viděla utrpění stovek lidí
„Tam jsem viděla příběhy stovek lidí. Když se teď dívám na zprávy, čtu noviny a vidím to, co se v této zemi děje, je mi smutno a mám zlost zároveň. Na nic tu není, země rozkradená, a když vidím toho Kalouska, odcházím a dělá se mi z něj špatně. Člověk, který si neváží lidí, lidské důstojnosti, je arogantní a přezíravý. Vím velmi dobře, co je to zač, můj synovec pro něj jednu dobu pracoval a vyprávěl, jak se chová. Nechala bych ho týden pobývat na onkologii, změnil by okamžitě pohled na svět,“ říká pro ParlamentníListy.cz paní Jarmila.
Její starobní důchod je 9600 korun. Bydlí v malém městském 1+1, za nájem a služby dá měsíčně přes čtyři tisíce. Do toho doplácí na léky, protože má problémy se srdcem, s tlakem a cukrovku.
„Celý život jsem se snažila žít zdravě, sportovala jsem. Nemám nadváhu, nikdy jsem nekouřila, pila jsem jen symbolicky. Když jsem viděla v nemocnici, co to s lidmi dělá, věděla jsem, že tomuhle nikdy nesmím propadnout. Ale mnozí nepili, nekouřili a zemřeli taky. Jako mladší jsem prodělala těžkou gynekologickou operaci a proto jsem nemohla mít děti. Před pěti lety mi zemřel manžel. Jsem na tom bídně, ale nestěžuji si ještě, jsou na tom lidi hůř,“ říká seniorka, bývalá zdravotní sestra.
Ne každý má šanci
Nejvíce ji štvou názory lidí, kteří tvrdí, že každý má šanci vydělat si peníze, a rozhodovat se podle sebe. Paní Jarmila ví ale své.
„Každému je do vínku dáno určité zdraví, určitý talent, určité možnosti. Ten, kdo chce pracovat a žít opravdu poctivě, nemá šanci. Já jsem od doby, kdy jsem vyšla ze zdravotní školy, dělala poctivě až do důchodu a snad jen čtyřikrát v životě jsem marodila, nejdéle dva měsíce po té operaci. Měla jsem ale jistotu práce a peněz a věděla jsem, že když budu poctivě dělat, dostanu zaplaceno. To dneska lidi nemají. Nikdy jsem nevolila levici, ale už nevolím ani pravici. Nevolím vůbec, opravdu to nemá cenu. Ti nahoře si stejně udělají, co chtějí a běžný občan nemá šanci něco změnit,“ podotýká paní Jarmila.
Práce a poslání zdravotní sestry ji prý naučila jediné – nikdy neztrácet naději. Viděla umírat na rakovinu mladé lidi, malé děti, či staré lidi, opuštěné, strhané životem. „Kdyby se ministři, premiér, senátoři a i ten Kalousek opravdu zajímali o blaho lidí a této země, i podmínky pro těžce nemocné by musely vypadat jinak. Vždyť už dneska se rozhoduje u padesátiletého člověka s rakovinou, jestli ho ještě vůbec léčit. Teď chtějí zmrazit důchody – to už samo o sobě je zhovadilost,“ říká ParlamentnímListům.cz.
Bojí se k doktorovi, aby je to nezruinovalo
Lidé se už teď podle ní bojí jít k doktorovi, především když pracují. Aby nepřišli o peníze, aby měli z čeho platit hypotéky, poplatky. Nemocní a staří lidé zase proto, že budou v nemocnici platit za pobyt i za drahé léky. A když má někdo důchod šest tisíc, může se dostat do velkých problémů.
„Pořád mám mezi zdravotníky i lékaři známé a přátele a vím, s čím se pacienti potýkají. Zanedbané nemoci jsou i proto, že lidé nejdou včas k doktorovi. Bojí se o práci, tím o rodinu, o svou existenci. To jsme to opravdu dopracovali. Takhle si představujeme svobodnou, prosperující a fungující zemi s lidskými právy? Co to žvatlal ten Havel? On, stejně jako ostatní ti chytří vůbec netuší, jak lidi musí žít a s čím se musí potýkat. Stálé se ohánění tatíčkem Masarykem. Ten, kdyby žil, namlátil by jim,“ myslí si bývalá zdravotní sestra.
Doma rozhodně nesedí
Paní Jarmila doma nesedí. Celý život pomáhala lidem a teď dobrovolně pomáhá v jedné organizaci, která sdružuje seniory a postižené. Aby byla prospěšná, povídá si s lidmi, učí je plést, šít a zajišťuje organizační stránku chodu sdružení. To vše dělá zadarmo a ráda. Jak sama dodává – ti, kteří mají miliony, nepomáhají, ti kteří nemají nic, často dávají ze svého mála.
„Všem se to ale jednou vrátí, přesně v té míře, v jaké se jim ro vrátit má. Zažila jsem i lidi v klinické smrti, dokonce jednou paní, obrovskou soudružku, která byla tak šílenou ateistkou. Byla už vlastně mrtvá, už se čekalo, až přijde doktor udělat ohledák. Pak se zničehonic probudila – byl to naprosto jiný člověk. Mluvila o bohu. A jak jsem se později dozvěděla, okamžitě vystoupila ze strany a začala chodit do kostela. Měla štěstí, bylo to začátkem roku 1989, takže ji už nic moc nehrozilo. Ale to byl pro mne důkaz, že nic není jen tak. Kdybych to sama nezažila, asi bych tomu nevěřila,“ dodala něco ze své zkušenosti pro ParlamentníListy.cz seniorka.
- Více autentických příběhů ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
