Co říkáte na informace o Sobotkovi v záležitostech náhrad a OKD?Anketa
Ale to neznamená, že k tomu nakonec přece jen nedojde. Nějaké formě audiovizuální daně, kterou by platili všichni bez rozdílu, by se zákonodárci v podstatě nebránili. Jen by se nesměla jmenovat koncesionářský poplatek.
Ale plošné placení koncesionářských poplatků většinou odmítají. „To už by se rovnou mohla zavést televizní daň, kdy by platili všichni,“ protestují proti jejich plošnému zavedení poslanci ODS a KSČM Marek Benda a Vladimír Koníček, ale změnu způsobu financování veřejnoprávních médií připouštějí.
Oddělené financování je podmínkou nezávislosti médií
Televizní poplatek platíme – podobně jako sociální a zdravotní pojištění – na solidárním principu na vysílání a výrobu pořadů pro všechny skupiny obyvatel, i pro ty, které nejsou atraktivní pro komerční média. Financování oddělené od běžného státního rozpočtu je podle odborníků důležitou podmínkou nezávislosti médií. Ale ani dnes nejsou veřejnoprávní média na politicích zcela nezávislá, protože o výši koncesionářských poplatků se nerozhoduje nikde jinde než v Parlamentu.
Fotogalerie: - Stížnost Drtinové na radě ČT
V Německu platí všechny domácnosti
Myšlenku budoucího ministra na plošné placení veřejnoprávních médií podporují ti, kteří pod pokličku hospodaření médií veřejné služby nahlédli. Diskusi na toto téma rozjel generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan, nedávno ve sněmovně navrhl zlepšit výběr poplatků přechodem na „německý model“. V Německu totiž platí všechny domácnosti. A podobný názor jako současný šéf má i jeho někdejší předchůdce – Vlastimil Ježek. „Vždyť už to tak téměř je, zákon předpokládá, že každá rodina má minimálně jeden televizní a rozhlasový přijímač. A kdo říká, že ho nemá, musí podepsat čestné prohlášení,“ upozornil ParlamentníListy.cz na znění zákona.
Televizor i rádio jsou už v každé rodině
Podle statistických dat z roku 2012 bylo v České republice vybaveno televizorem 96,33 procent domácností, tedy naprostá většina. Problémem je, že ne všichni, kdo televizi a rádio mají, také poctivě platí koncesionářské poplatky. „Spoléhat na to, že lidé jsou čestní, není možné,“ říká z osobní zkušenosti Ježek. Ale i v budoucnu by zachoval jedinou výjimku, která už je i dnes v zákoně, aby od plateb byli osvobozeni lidé, kteří mají velice hluboko do kapsy. „To by v zákoně rozhodně zůstat mělo,“ prohlásil.
Pokuta deset tisíc korun pro neplatiče
Jenže sociální slabí nejsou jediní, kdo neplatí. „Jakékoli kampaně se slušným upozorněním, že existuje nějaký zákon, který je třeba dodržovat, stojí peníze,“ říká exředitel rozhlasu. Vzpomíná na podobné kampaně v 90. letech. „Dělali jsme je s Českou televizí asi dvakrát, ale takto vynaložených peněz je vám líto, protože by se daly použít lépe, třeba na dalšího zahraničního zpravodaje nebo na posílení publicistiky. Ale dělat kampaň musíte, protože když se spolehnete na to, že všichni lidé v této zemi dodržují zákony, dopadnete špatně," konstatuje Vlastimil Ježek, protože neplatiče neodradí, že ho čeká pokuta deset tisíc korun.
Psali jsme:
Role médií veřejné služby bude stále významnější
Koncesionářské poplatky slouží k financování médií veřejné služby, která by měla být objektivní a nestranná nejen na politicích, ale i na byznysu, proto se také snížil podíl reklamy. „Myslím, že jak pokračuje koncentrace majetku českých médií v rukou českých podnikatelů, bude role médií veřejné služby daleko významnější než dosud,“ upozorňuje bývalý generální ředitel Českého rozhlasu. A stejný názor zastává i bývalá novinářka a známá televizní reportérka, současná poslankyně za ANO Jana Lorencová. Názor budoucího ministra kultury Daniela Hermana nepovažuje za špatný.
„Veřejná média jsou velmi důležitá, například jsou jedinou institucí, která musí veřejnost informovat o krizových situacích, přírodních katastrofách, mobilizaci apod.,“ sdělila ParlamentnímListům.cz. Proto je rozhodnutá, pokud Ministerstvo kultury podobný návrh předloží, se k němu připojit. „Jsem tomu nakloněna a přesvědčovala bych i své kolegy,“ potvrdila Jana Lorencová, že je odhodlána podpořit změnu financování.
Náklady na správu a vymáhání poplatků jsou vysoké
Koncesionářské poplatky jsou klíčovým zdrojem příjmů veřejnoprávní televize i rozhlasu. Každým rokem z nich inkasuje Česká televize necelých šest miliard korun, Český rozhlas přes dvě miliardy korun. Ale problémem jsou vysoké náklady na správu a vymáhání poplatků. V roce 2012 to Českou televizi stálo 195,5 milionů korun. Jen České poště za výběr koncesionářského poplatku zaplatila 125 milionů korun. I to byl jeden z důvodů, proč občanští demokraté Edvard Kožušník a Richard Svoboda před několika lety v Senátu navrhli, aby se koncesionářské poplatky zrušily a veřejnoprávním médiím se přispívalo ze státního rozpočtu.
„Současný systém je zbytečně nákladný, neefektivní, sociálně necitlivý a přežitý,“ prohlásil tehdy předkladatel zákona Richard Svoboda a zdůraznil, že zákon nemá za cíl zasahovat do nezávislosti veřejnoprávních médií. Chtěli jej nahradit mandatorním odvodem části výnosů – asi třemi procenty – inkasa DPH na účet České televize a Českého rozhlasu. Tím by se podle nich mohlo ušetřit televizi ročně 250 milionů a rozhlasu 180 milionů korun.
Strach ze ztráty nezávislosti a většího tlaku politiků
Obě veřejnoprávní instituce byly tehdy proti, obávaly se ohrožení své nezávislosti a tlaků ze strany politiků. A podobné obavy zaznívají i dnes. „Úplně zrušit koncesionářské poplatky a nahradit je příspěvkem od státu? S tím mám velký problém, to by bylo přitažení veřejnoprávní televize a rozhlasu ještě blíže k politice,“ odmítá zase toto řešení Vlastimil Ježek, i když připouští, že obě veřejnoprávní média jsou na politicích závislá už dnes.
„Je pravda, že je to Poslanecká sněmovna, která o podstatné výši příjmů televize a rozhlasu rozhoduje, protože výše poplatku je dána zákonem a hlasují o ní politici,“ připouští bývalý šéf rozhlasu. Ale ve chvíli, kdy se příspěvek naváže přímo na státní rozpočet, začne být hospodaření veřejnoprávních médií podle něj ještě víc navázáno na stát. „A začneme se nenápadně vracet k původním státním médiím. A to by z hlediska obsahu jejich vysílání byla špatná cesta,“ varuje Vlastimil Ježek.
Psali jsme:
Komunisté připouštějí diskusi o změně systému financování
Komunista Vladimír Koníček nevylučuje, že by se o nějaké změně systému financování veřejnoprávních médií mohlo diskutovat. „Zrušení poplatků a financování ze státního rozpočtu je jedna z možností,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz. Na televizi a rozhlas by tak platili stejně všichni, tedy i ti, kteří televizor a rádio nemají, ale odpadly by náklady na výběr a vymáhání poplatků. „A ty nejsou malé,“ přiznal poslanec za KSČM.
Nic by se nezměnilo, říká Benda
Občanští demokraté jsou proti tomu, aby platil koncesionářský poplatek každý bez ohledu na to, jestli se dívá na televizi nebo ne. „To se mi zdá pochybné. Buď se tváříme, že to je koncesionářský poplatek, nebo to bude daň na výrobu českých pořadů nebo něco podobného, a pak ať se to platí z hlavy, z přijímače nebo z domácnosti,“ namítá občanský demokrat Marek Benda. Jiné variantě hospodaření se tedy také nebrání. I jemu připadá smysluplnější zrušení poplatků a příspěvek médiím veřejné služby hradit ze státního rozpočtu.
A jak se vyvarovat toho, aby místo objektivních a vyvážených informací nechrlily televize a rozhlas jen státní nebo partajní propagandu? Poslanec ODS má jednoduchý recept. „Pokud by zákon jasně stanovil, kolik mají veřejnoprávní média dostávat, byla by to podobná praxe jako dnes, kdy si stejně výši poplatků nemohou zvyšovat samy, ale musí to schválit zákonodárci,“ konstatoval. Kdyby bylo v zákoně přímo uvedeno, kolik každá domácnost zaplatí poplatek za televizi a rádio jako nyní, nebyla by média méně nezávislá na politicích než dnes a nepřišla by ani o peníze, které dostává. Naopak by se podle Marka Bendy ušetřilo ještě na správě poplatků.
Nezávislost médií by posílila valorizace poplatků
Ještě větší nezávislost na zákonodárcích by média veřejnoprávní služby získala, kdyby výše poplatků byla nějakým způsobem valorizována, aby se televize a rozhlas nemusely doprošovat politiků kvůli každému zvýšení poplatku. Ale s tím by možná také narazily, alespoň u ODS. „Nemám rád automatizační valorizační schémata ani u věcí, které dostávají lidé ze státního rozpočtu, proto nevidím, proč je zavádět zrovna u České televize a rozhlasu,“ namítá Marek Benda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
