K hodně peprné reakci vyprovokovalo ústavního soudce Stanislava Balíka rozhodnutí Ústavního soudu zrušit povinnou veřejnou službu, kterou museli nezaměstnaní po dvou měsících bez práce přijmout, pokud jim byla Úřadem práce nabídnuta. Kdyby ji odmítli, byli by vyškrtnuti z evidence uchazečů o zaměstnání a přišli by o podporu v nezaměstnanosti.
Dr. Ing. Jaromír Drábek
Veřejná služba je podle Ústavního soudu v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod. I s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci. Za odměnu není možné považovat to, že lidé dostanou od státu podporu v nezaměstnanosti. ÚS také odmítl argument bývalého ministra práce Jaromíra Drábka, že už po dvou měsících nezaměstnanosti může člověk ztratit pracovní návyky. „Rozhodnutí Ústavního soudu respektuji a zatím ho nebudu komentovat,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz exministr Jaromír Drábek na výrok ÚS.
Nucenou prací může odteď být i mytí tabule ve škole
To Stanislav Balík výrok komentoval s nebývalou otevřeností v takzvaném odlišném stanovisku, které sepisují ti ústavní soudci, kteří byli přehlasováni a chtějí vysvětlit, proč s názorem většiny nesouhlasí. Rozlítilo ho prohlášení Ústavního soudu, že veřejná služba je ponižující. A navíc v rozporu s mezinárodními úmluvou zakazující nucenou práci.
Psali jsme:
Stanislav Balík se tomu vysmívá: „Je snad odteď analogicky nucenou prací činnost studenta, který během týdenní služby myje ve škole tabuli a nosí z kabinetu biologie do třídy kostlivce? Jak vyhodnotit pokyn skautského vůdce, aby táborník, jehož pobyt v táboře rodiče platí, kopal latrínu, zatímco jiní mají jenom škrábat brambory?“
Celé stanovisko ústavního soudce Stanislava Balíka najdete ZDE
Pijavice mohou dál v klídku vysávat veřejné finance
Podle něj Ústavní soud vyslal lehkoživkům, kvůli nimž byla mimo jiné právě zrušená právní úprava přijata, aby nadále nemohli jako pijavice vysávat veřejné finanční zdroje, signál přibližně tohoto znění: „Až se zítra před polednem probudíte, můžete si v televizi bez obav a v klídku sledovat poněkud přisprostlou reality show a popíjet při tom lahváče. Narušit tuto pohodičku smí už jen zavolání kamarádů, nabízejících finančně zajímavou fušku...“
Pro obhajobu svého stanoviska zabrousil i do dob panování císaře a krále Karla IV., kdy v české zemi udeřila veliká neúroda. V patách za ní přišel hlad a žaláře se plnily chudáky, kteří si opatřovali chléb krádeží. Císař přikázal vystavět dlouhou zeď, jež by začínala u hradčanských zdí nad Bruskou a táhla se podle Pohořelce a Strahova po vrchu Petřínu až k východu, kde by strmě spadala dolů k řece.
Za Karla IV. se v době neúrody pracovalo za šaty, obuv a chléb
Stanislav Balík pak cituje, jak o tehdejším chudém lidu píše Václav Cibula v Pražských pověstech: „Dali se hned do práce; někteří lámali kámen, jiní míchali písek, vápno a maltu, ještě jiní přidávali velké kamenné kvádry a kladli je do městské zdi a uživili se všichni – zedníci i pískaři, skalníci i ostatní – po celé dva roky, dokud nebyla největší nouze z neúrody zažehnána. Za svou práci nebrali peníze, ale dostávali šaty, obuv a chléb pro sebe i své děti.“
Ze stejného soudku, ale z mnohem méně vzdálené historie používá příklad Spojených států amerických z časů prezidenta Roosevelta. První akcí ke zdolání nezaměstnanosti bylo v roce 1933 zřízení tzv. Občanských nebo též Civilních sborů na ochranu přírody. Šlo o to podchytit americkou mužskou mládež zdravotně, tělesně i morálně. „Zabíjíme dvě mouchy jednou ranou,“ vyslovil se o akci Roosevelt. „Poskytujeme podporu, kde je jí třeba, a zároveň dáváme i práci. Lesy potřebují lidi a lidé potřebují práci, kterou lesy potřebují.“
Za Roosevelta se nezaměstnaní soustředili v pracovních táborech
Do akce byli zahrnuti všichni nezaměstnaní mladí muži ve věku od 17 do 28 let, přičemž se každý z nich musel zavázat, že zůstane ve službě po šest měsíců, vyjma že by byl propuštěn dříve. Po vycvičení ve vojenských táborech se ve skupinách od sta do dvou set mužů přesunuli do pracovních táborů, z nichž vyráželi na práce v lesích a parcích, které spočívaly zejména v péči o lesní porost a v boji se všemi škůdci. V létě 1935 čítaly pracovní tábory na půl milionu členů. Plat příslušníků táborů obnášel 30 dolarů měsíčně, z toho 25 dolarů se posílalo přímo jejich rodinám.
Evidentně stejný pohled na prospěšnost veřejné služby jako ústavní soudce Stanislav Balík má i členka sněmovního výboru pro sociální politiku Lenka Kohoutová. „Myslím si, že spousta lidí přivítala, že ti, co mnoho let pobírají sociální dávky, za to musí něco odvést a musí aspoň takto pracovat. Je velmi laciné hovořit o tom, že někdo zadarmo něco vykonává. To tak úplně není,“ říká pro ParlamentníListy.cz poslankyně ODS Lenka Kohoutová s tím, že je dobré připomenout, že stát neplatí jenom podporu v nezaměstnanosti, kterou člověk dostane, ale hradí mu také sociální a zdravotní pojištění.
Veřejná služba měla nezaměstnaného aktivizovat
Rovněž připomíná, že po tom, kdo od státu dostává dávky, nebylo požadováno nic jiného, než aby čtyři hodiny denně pracoval pro stát činností, která znamená veřejnou prospěšnost. „A to si myslím, že špatně není. Neobhajuji veřejnou službu, ale to, že se má člověku, který je dlouhodobě bez práce, najít činnost, která by ho měla aktivizovat. Bavme se o relevanci té dvouměsíční lhůty, ale ne o tom, že pracovat je nezdravé a že je normální jít a nastavit ruku na dávky,“ dodává Lenka Kohoutová, že ale v žádném případě nemíní rozhodnutí soudu kritizovat.
Mgr. Dagmar Navrátilová
„Rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě plně respektuji, zastávám ale jiný názor. Domnívám se, že veřejná služba nebyla krokem zpět a nemyslím si, že šlo o obdobu nucených prací. To je příliš silný výklad, který považuji za ideologizující. V rámci koalice se nyní musíme pobavit o tom, jak otázku veřejné služby nově řešit,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Dagmar Navrátilová, první místopředsedkyně LIDEM.
Na veřejné službě se přiživovaly vybrané personální agentury
Opozice však výroku Ústavního soudu tleská. Mezi ty, kteří ho přivítali, patří místopředseda výboru pro sociální politiku Miroslav Opálka. „Na to, že je to v rozporu se zákony i mezinárodními dohodami, jsem upozornil při jednání sněmovny i výboru. Za práci musí být vyplacena alespoň minimální mzda a není možné, aby tato levná pracovní síla vytlačovala kmenové zaměstnance a na celém procesu se přiživovaly vybrané personální agentury,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz poslanec KSČM Miroslav Opálka.
Ing. Antonín Seďa
Stejný postoj k letos zavedené povinnosti veřejné služby zaujímá i jeho kolega ze sociálního výboru Antonín Seďa. „Naprosto s rozhodnutím Ústavního soudu souhlasím. Institut veřejné služby postrádal logický smysl, neměl motivaci a mohl být zneužitý v neprospěch nezaměstnaných,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz poslanec ČSSD.
Šlo o novodobé vykořisťování a je dobře, že skončilo
Další členka sociálního výboru Marta Semelová připomíná, že KSČM o zrušení povinné veřejné služby dlouhodobě usilovala. „Povinnost vykonávat veřejnou službu pod hrozbou vyřazení z evidence bylo sprosté vydírání lidí, kteří vinou této vlády přicházejí o práci a ocitají se bez prostředků. Navíc službu neměli zaplacenu. Jednalo se o novodobé vykořisťování a je dobře, že to skončilo,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Marta Semelová.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
