V poslední době se v médiích objevila řada článků, které na Vás útočí s tím, že jste byl prý jako úředník ve střetu zájmů, když jste dělal poradce soukromému dopravci, psalo se, že jste zaměstnal své známé, že propouštíte lidi. Co tomu říkáte?
Pro mě je to obrovská škola. Jako člověk, který otevřeně a na rovinu komunikuje s médii, sleduji s němým úžasem, co s některými lidmi z médií udělala volební kampaň. Já jsem všechny své kroky předem anoncoval nehledě na to, zda budou, či nebudou předčasné volby. Jen mě šokovalo, co všechno lze využít, abychom proti někomu vedli kampaň a abychom mu ublížili.
Můžete být konkrétnější?
Samozřejmě. Mně by vůbec nevadily otázky na lidi, které jsem sem jmenoval. Já se hrdě hlásím k tomu, že v dopravě znám za těch 20 let, co v tomto oboru pracuji, prakticky všechny odborníky. A jasně přiznávám, že mě s naprostou většinou těchto lidí pojí nějaký osobní vztah. Ale to mám nepřijmout, nebo mám vyhodit kvalitního člověka jenom proto, že se s ním osobně znám? Například u nového ředitele ŘSD jsem při osobních setkáních zjistil, že má vlastnosti, které se hodí pro tuto funkci. Nikomu z novinářů se nepodařilo zpochybnit, že by pan Kočica byl odborník. Ani u jednoho člověka, které jsem jmenoval, nelze zpochybnit jeho odbornost.
Pokud trafikanta nahradím odborníkem, pokud lidi, kteří dokázali sekat jenom dluhy ve státních firmách, nahradím lidmi, kteří něco dokázali, tak si za tím stojím. Jsem hrdý na to, že k těmto odborníkům a kvalitním lidem mě poutá osobní vztah. Za to se opravdu nestydím. Připomínám, že jsem vyměnil šéfy tří státních přímo řízených firem, jednoho generálního ředitele Českých drah, z 15 firem, které Ministerstvo dopravy spravuje. Takže bilance těch, které se podařilo motivovat než těch, kteří museli odejít, je větší. To považuji za velký úspěch z hlediska, jaká zde byla personální devastace. Mně nevadí, že mě někdo kritizuje, mně vadí, že se občan z médií nedozví, že jsem například vyhodil člověka, který se pokoušel proplatit dvoumilionovou fakturu, za kterou nebyla odvedena práce.
Označil byste například bývalého šéfa Českých drah Petra Žaludu, kterého jste vyhodil, za trafikanta?
Pana Žaludu bych označil za něco daleko horšího. Je to člověk, který využil, že stát není schopen uhlídat řízení svých vlastních firem. Ať již úmyslně, nebo z neschopnosti tam nasekal obrovské množství dluhů a přivedl státní firmu do velmi nezáviděníhodné situace. Někdy si říkám, zda se tomu lze divit, když v jeho době tam nebyli žádní odborníci. Ale je férové přiznat, že nikdo po Žaludovi ani nechtěl, aby tam měl odborníky. V kontrolních orgánech firmy jsem nenašel žádného odborníka, který by byl schopen Žaludu ohlídat. Dodnes se tradují humorné zkazky o tom, že když nastoupil nový předseda dozorčí rady, tak zbývající členové dozorčí rady a odboráři se oháněli tím, jak byl pan Žaluda skvělý a jak měl výborný ukazatel EBITDA. A když se jich pan předseda zeptal, co ta EBIDTA je, vůbec to nebyli schopni říct (EBITDA je zisk před započtením úroků, daní a odpisů, zkratka z anglického názvu Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization).
To je pozoruhodné...
My všichni, kteří něco víme o ekonomii, víme, že se jedná o terminus technicus, který kromě toho, že téměř nic nevypovídá o kvalitě hospodaření firmy, byl zneužit jako jedna ze zástěrek k zamlžení špatných výsledků hospodaření velkých korporací a že podobné mlhoviny, které vypouštěly velké firmy, stojí za tou celou globální krizí, kdy jsme u subjektů, které deklarovaly, že prosperují, zjistili, že vůbec neprosperují. Takže tito v uvozovkách odborníci, kteří ani nevěděli, co ta EBITDA je, schvalovali tučné odměny státním manažerům za vynikající EBITDA. V médiích jsme četli, že EBITDA u pendolin byla vysoce kladná, jak jsou v provozním zisku a tak dále, přitom sedm vlaků dělalo roční ztrátu okolo osmi set milionů korun. Takže já jsem byl vždy zvyklý, že se zvedla vlna kritiky z médií, kdykoli jsem někomu sáhl na penězovod. Bohužel velká část médií má u nás pověst, že jsou médii prodejnými a manipulativními jako ta EBITDA. Ta negativní jednostranná kampaň mě ale nesráží na kolena, protože jsem člověk, který miluje výzvy a má rád adrenalin.
Čili příliš nevěříte nějaké deklarované objektivitě médií?
Všimněte si, jak všichni v tomto státě volají po kontrole těch, kteří rozhodují. Ptejme se ale, zda jsou kontrolována média veřejností při obrovské moci, jakou média mají. Jsem zvědav, jak si s tím poradí volič, který v posledních čtyřech velkých volbách vždy překvapil.
Psali jsme:
Vy jste zmínil výsledek voleb. V posledních průzkumech nyní klesají preference SPOZ. Co tomu říkáte?
Považuji za obrovskou tragédii, že se u nás průzkumy staly tak silným nástrojem předvolebního boje. Nelze nevidět, že průzkumy různých agentur se liší o stovky procent. Ta předvolební taktika a manipulace je až dětinsky průhledná a skoro se divím těm, kteří to mají jako svou profesi, že riskují takovou ztrátu důvěry, když se ukáže, jak daleko byli od pravdy. Já nejsem ochoten se na základě takto evidentně manipulovaných čísel rozhodovat. Český občan není hlupák a když se něco přežene, tak se to nakonec vždy obrací proti samotnému původci té špatnosti.
Fotogalerie: - Nová posila SPOZ
Že zde někdo hraje s průzkumy ošklivou hru, je jasné úplně všem. Obávám se, že tomu podlehla i Česká televize a doufejme, že to tam snad dokonce nemá původ. Volební potenciál České televize je něco podobně matoucího a nic nevypovídajícího jako EBITDA. Je to evidentně manipulativní nástroj a hra s čísly. Operovat s hlasem jednoho člověka, který se může projevit v preferencích až několika stran, to radši neměly být průzkumy vůbec žádné. A nezáleží na tom, jestli je to hra proti zemanovcům, nebo proti někomu jinému. Jde o princip. Uvidíme, co na to řekne volič. Inteligentní lidé nemají rádi, když jimi někdo manipuluje. To jsme viděli i v prezidentské volbě. Ti, kteří dostali lekci v prezidentské volbě, se nepoučili a dělají stejnou chybu. Dodnes jsem přesvědčen, že podstatná část hlasů, které obdržel Miloš Zeman v prezidentské volbě, nebyla pro něj, ale byl to protest proti masáži a manipulaci. Nyní to sleduji jako napínavou detektivku s tím, jakou taktiku používá ten či onen pachatel.
Co nám volby napoví?
Odpoví na to, zda budeme pokračovat v tom, co se tu dělo doteď a kolik voličů je s tím spokojeno a kolik jich chce změnu. Voliči, kteří chtějí změnu, mají různé cesty. Buď může být kultivovaná a pracná, nebo se obávám toho, že může být extrémní až extremistická. Ti, kteří to vedou ke konfliktu, si neuvědomují, že jeho stupňování nevede k ničemu dobrému. Navíc volič již několikrát vyslal politikům signál, ale odezvou mu byl vždy pověstný vztyčený ukazovák, ať už pomyslný, nebo reálný u pana Kalouska. A volič stále přitvrzuje a začíná politikům hrozit. Obávám se, že bude stále větší poptávka po někom, kdo zavede tvrdou ruku. A velké strany to bohužel nevnímají. Podívejte se na ODS, která je na kolenou. Ona se do kolen složila úplně sama. Obávám se, že až se zde jednou objeví opravdu schopný populista, tak tu má velký voličský potenciál. Zatím tu nikdo takový není, ale až přijde, budeme se velmi divit. Lidé hledají někoho, kdo by tady potrestal ty, kteří na někoho ukazují ten vztyčený ukazovák. Já se snažím hledat pozitivní řešení, ale snaha mstít se může mít pro českou politiku zničující důsledky. Odpovědnost ale ponesou ti, kteří nevnímali signály a varování od voličů.
Psali jsme:
SPOZ i ČSSD jsou obě strany sociálně-demokratického typu, mají tedy asi podobného voliče. Co nabízí SPOZ lepšího než ČSSD Bohuslava Sobotky, aby voliči SPOZ podpořili?
Zemanovci se nechtějí ideologicky negativně vyhraňovat. Já u SPOZ vidím pozitivní důraz na obnovu tohoto státu. To je věc, která by neměla zajímat jen levicového či středového voliče, ale úplně všechny. Já myslím, že chybou ČSSD je, že se nechala strhnout na tak ideologickou notu v kampani. Tenhle stát stojí na křižovatce a jestli chceme, aby fungoval stát a jeho instituce, to není o ideologickém boji, to je o zdravém rozumu a odbornosti, které nabízíme. Zemanovci hájí práva a zájmy českých občanů a zájmy tohoto státu. Na tom bychom měli mít širokou názorovou shodu napříč politickým spektrem. My jsme si zažili dobu, kdy jsme se naivně řítili za nějakými globálními ideály a úplně jsme zapomněli na realitu. Že Evropa, ve které žijeme, sice něco hlásá, ale ve skutečnosti jede podle jiných pravidel.
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
Lze říci, že TOP 09 a ČSSD jsou příliš eurohujerské? Že cokoli přijde z Bruselu, poslušně a bez námitek berou za své?
ČSSD je evidentně eurooptimistickou stranou a transparentně to říká. TOP 09 se chová tak, jako by ji vůbec nezajímaly zájmy tohoto státu. Mám z této strany pocit, že hájí zájmy někoho úplně jiného a český stát a český občan je pro ni až na posledním místě.
A čí zájmy hájí TOP 09?
To právě nikdo přesně nevíme. To je velká neznámá, kterou bych se chtěl dozvědět. Já dokážu chápat levicového politika, který věří v přerozdělování a v to, že stát dokáže s vybranými penězi dobře hospodařit a díky nim nastartovat nový růst. Koneckonců vláda Miloše Zemana to již jednou dokázala. Dokážu si představit i pravicového politika, který je v těchto věcech skeptický, chce nízké daně, věří v trh. A opět mu to neberu a jsem schopen jako občan to pochopit a respektovat. Ale co nikdy nedovedu pochopit, natož abych se s tím smířil, je, že když zvyšujeme daně, všem občanům všechno zdražíme, a přestože jsme zvýšili sazby, vybereme méně peněz. Pak se ptám, co je cílem. Zda je to jenom hloupost a neschopnost, nebo dokonce zlý úmysl.
Vždyť Miroslav Kalousek ignoroval základní poučky, které se učí studenti v prvním ročníku ekonomických škol. I jakákoli uklizečka, kdyby zjistila, že když zvedne daně a vybere méně, tak se poučí a příště je nezvedne. Ne tak Miroslav Kalousek. Ten zvednul spotřební daně. Díky tomu jsme měli dražší pohonné hmoty než naši sousedi a další státy Evropy, všichni tankovali jinde a zdražení postihlo jenom české občany. A vybralo se méně. I po této zkušenosti Kalousek zvedl DPH s podobným výsledkem. I obyčejná uklizečka by si uvědomila chybu a byla by lepším ministrem než Kalousek. Oni nás používali jako pokusné králíky. Všechno zdražili, přesto vybrali méně. Po velkém krachu výběru spotřební daně podobnou hloupost zavedl Kalousek u DPH.
Fotogalerie: - Kalousek nedorazil
Psali jsme:
A co míníte tím zájmem občana?
Řadu věcí, pokud budeme mít na zřeteli zájem českého občana, lze vyřešit víceméně technicky. V dopravě jde například o nějakou infrastrukturu, která je nutná. Tady se v dopravě proinvestovaly za minulých vlád stovky miliard korun, peníze tam byly, přesto za ně nebyla zrealizována žádná z nejvyšších priorit, které mají sloužit našim občanům. Když se podíváme na jedné straně na zájmy občanů a na druhé straně na realizované stavby, tak jsou to mimoběžné množiny. Vyjmenoval bych vám desítky staveb na silnici či na železnici, které nebyly stavěny s tím, aby sloužily občanům. Naopak mohu dát pár příkladů, že lze uskutečnit pozitivní změny. Že jsme například u smluv nepříznivých pro stát vyjednali lepší podmínky. Dokázali jsme, že lze vyjednat lepší podmínky u výstavby dálnic. Povedlo se nám, že se nemusí občané tolik trápit v zácpách a že stačí, když se trochu zapojí inteligence. A také, že lze řídit České dráhy i bez navršování nekonečných dluhů.
Ministr Kalousek označil návrh ministra Peciny vyjmout nemovitosti na Hradě z církevních restitucí za politické porno. Co tomu říkáte?
Kdo seje vítr, sklízí bouři. Všichni víme, že zde vládly Kalouskovy vlády, žádná Nečasova vláda zde nebyla. Všichni víme, že rozhodující rozhodnutí o směřování tohoto státu vždy činil Miroslav Kalousek a větší koaliční partneři mu dělali jenom stafáž. A vidíme, kam nás dovedli. Oni prosadili tak klíčovou věc brutální silou. Nesmí se divit, že to bude vyvolávat kontroverze. Stát i církve považuji za oběti. Takzvaným vyrovnáním s církvemi se dává do pohybu obrovský státní majetek. Obávám se, že tu je nastartováno závěrečné kolo totálního rozprodeje českého státu. A to nehovořím o restituované části majetku – doufám, že církev si ho nenechá rozkrást.
Musím poukázat na to, že církevní restituce proběhly v principu podobně špatně jako výběr mýtného na českých dálnicích. Když jsem nastoupil do svého úřadu, tak jsem se nedozvěděl, jaké bylo zadání zakázky na výběr mýtného. Nedozvěděl jsem se, jestli cílem bylo regulovat dopravu, nebo nikoli. My dopravu nereguluje a když, tak nejzvrácenějším způsobem. Místo toho, abychom kamiony vyháněli z lokálních silnic, tak je tam vyháníme, aby objížděly placené úseky. Já jsem se nedozvěděl, zda cílem bylo vybrání co nejvíce peněz, protože nevybíráme skoro nic a většinu peněz spolkne ten samotný systém.
Podobně jsme se u církevních restitucí vůbec nedozvěděli, jak se vlastně stát staví k církvím. Jak se stát, který je celý vystaven na křesťanské minulosti, na křesťanských pilířích, jak se vlastně staví k církvím a co od nich chce. Nebudeme moci vyhodnotit výsledek restitucí, protože neznáme zadání. My jsme neřekli církvím: „Vydáme vám tady majetek a budeme po vás požadovat tyto služby státu a společnosti, které po vás například požadoval Karel IV. za to, že dával církvi majetek, podporu a privilegia, protože patříte k pilíři tohoto státu a společnosti.“ Přece hodnostáři a církev byli leníky českého krále a kromě své nezávislé moci v oblasti duchovní vykonávali i služby státu a společnosti. Chrám svatého Víta je symbolem jako moci duchovní, tak i naší státnosti. Dokážu si představit i katastrofický scénář říkající: Zříkáme se své křesťanské minulosti, vypořádáváme se s vámi a už s vámi nechceme mít nikdy nic společného. Ale tohle snad nikdo nechtěl. Ale restituce se tak tváří. Když se zřekneme své vlastní minulosti a tradic, zjistíme, že budeme muset převzít budoucnost v režii někoho jiného. Elity, které tu máme dvacet let, zkazily, na co sáhly. Od výběru mýta v dopravě po církevní restituce.
Psali jsme:
Jak zatím hodnotíte působení prezidenta republiky Miloše Zemana?
Já jsem zvednul tu hozenou rukavici a kandiduji i proto, že ať může mít kdokoli k Miloši Zemanovi jakékoli výhrady, tak prezident Zeman pořád nabízí cestu dopředu. Není to cesta pomsty, ale cesta obnovy státu. Je evidentní, že se mu řadu věcí podařilo rozhýbat. Ukázal, že politiku lze dělat ústavně. To, že to vyvolalo takovou bouři těch, kteří si zvykli na jiné poměry, tak to ano. Prezident Zeman porušil spoustu politických zvyklostí, jen si nejsem jistý, zda ty zvyklosti posledních dvaceti zatuchlých let české politiky byly ty správné. Řekl bych, že netřeba po těch zvyklostech uplynulých dvaceti let, které byly spíše nešvary, plakat.
Na začátku jsme se bavili o Českých drahách, ukazateli EBITDA a trafikách. Mnoho občanů se pozastavuje například nad tím, jak mohl mít šéf Českých drah Žaluda, které byly ve ztrátě, mzdu a odměny několikrát větší než například prezident republiky. Neměl by být systém nastaven více například na čistý zisk?
Já bych mu to nezáviděl, pokud by ten plat byl závislý na úspěchu té firmy. Kdyby vydělával peníze, získával nové obchodní příležitosti, tak mu plným právem náleží odměna. Ale ta hrůza byla v tom, že on byl odměňován za to, že jsme se my všichni, občané, skládali na jeho dluhy. To je ale i selhání lidí, kteří to umožnili. Uvědomme si, že dnes máme 18 ředitelů na stejnou agendu, kterou jsme před dvaceti lety přebírali od jednoho ústředního ředitele, a to ještě dokonce Československých drah. Stát se vymyká jakékoli kontrole a nikdy to není vina jenom parazitů, větší vinu mají ti, kteří parazitům umožňují parazitovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
