Váš kolega Vratislav Mynář řekl o Bohuslavu Sobotkovi, že je slabý jako stisk jeho ruky. Co si o předsedovi ČSSD myslíte?
Já bych rozhodně nehodnotil stisk jeho ruky, ale to, co mě opravdu mrzí, je, že do voleb nevstupuje ČSSD jako naprosto kompaktní strana, která by dokázala strhnout na sebe daleko větší přízeň voličů v době, která je takto vyhrocená. Není vyhrocená kvůli sociální demokracii, ale ve stabilním politickém systému je obvyklé, že se strana typu ČSSD před volbami semkne kolem jedné osobnosti. V sociální demokracii vidíme těch osobností několik. A jsou dvě možnosti: Buď voliče přesvědčí, že je to vlastně strana, kterou táhnou tři silné osobnosti – a vydělá na tom, nebo to voliči budou vnímat jako rozhádanost a kontroverzi, a pak to může ČSSD ublížit. Mohlo by se zdát, že to je jenom věcí ČSSD, ale týká se to všech občanů tohoto státu. Totiž v tom směru, že bychom potřebovali jednoznačný výsledek voleb, ať už doprava, nebo doleva, to je v podstatě jedno. Obávám se, že vše směřuje k tomu, že výsledek bude velmi nejednoznačný.
Jaká by podle vás byla optimální vládní koalice a místo SPOZ v ní?
Nejlepší koalice je vždy žádná koalice. V těchto volbách k tomuto evidentně nesměřujeme. Mě ale obecně tolik netrápí koalice s kým a koalice kolika stran, když už ta koalice musí být. Mě daleko víc vždy zajímaly podmínky koaliční spolupráce. Jestli je to kupčení o pozice, nebo je to shoda o tom, že se prosadí konkrétní věci. To bude podstatné i pro mě. Ale český volič v posledních čtyřech volbách vždy překvapil. Vždy to dopadlo úplně jinak, než předpokládali i ti nejrenomovanější odborníci. Takže se tvorbou koalice zatím netrápím a počkám, jak s tím zamíchá volič.
Včerejší zásadní rozhodnutí ministra Žáka:
Vláda řešila problematiku OKD. Nevidíte odpovědnost Bohuslava Sobotky jako tehdejšího ministra financí a Miroslava Kalouska jako tehdejšího šéfa rozpočtového výboru? Hovoří se o tom, že minoritní podíl státu byl privatizován o 20 miliard levněji, tedy s asi šestkrát nižší cenou, než byla ta reálná...
Já odpovím obecněji. Společným jmenovatelem posledních dvaceti let je, že stát nedokázal ohlídat své zájmy a už vůbec ne zájmy jednotlivých občanů. Další věc je, že stát nedokázal dostatečně razantně postupovat vůči lidem, kteří na jeho území podnikají, a nedokázal jim vnutit jasná pravidla, například v tom, že když vydělávám, tak mám také nějakou odpovědnost. Co se týče celého období privatizace, tak nyní vstupujeme do období, které má dostatečný časový odstup, aby mohlo zhodnotit, co se zde v tomto státě událo, zda to mělo smysl a jaké to mělo náklady. Já se přiznám, že pokud se dívám například na rezort dopravy, tak ty náklady transformace jsou gigantické. Rád bych v době, kdy budu odcházet, řekl, jaké byly náklady transformace v tomto rezortu.
To samé bychom měli udělat v celé společnosti a říct si, co mělo být cílem, zda jsme toho cíle dosáhli či nikoli, kolik nás to stálo a kdo jsou pachatelé. Tak se to snažím dělat na Ředitelství silnic a dálnic. Dokážu pochopit, že některá stavba může mít vícenáklady, ale vždy chci znát pachatele, kdo to způsobil. Někdy ty náklady navíc lze zdůvodnit, ale ve většině případů je to něčí chyba.
Psali jsme:
A jaký má ta inventura smysl?
My vstupujeme do období, kdy to budeme muset udělat. Tento stát si bude muset říct, jak vůbec dál. Dlouhou dobu jsme tu podléhali iluzi, že bojujeme za nějaké velké světové ideály, za nějakou globální ekonomiku, za globální trh. Myslím si, že se budeme muset vrátit k tomu, že budeme zase kopat za naše národní zájmy, zájmy tohoto státu a jeho občanů. Musíme zhodnotit, zda děje, které tu proběhly za posledních dvacet let, se děly ve prospěch občanů. Na tom není nic pravicového ani levicového. Můžeme se takto podívat na zemědělství, zda máme to, co jsme očekávali, kolik to stálo a kdo za to může. Možná bychom se divili, jak málo věcí, které shazujeme na EU, nám unie doopravdy přikazovala. Možná bychom se divili, kolik věcí, které nefungují, svádíme na neexistenci legislativních změn, ačkoli to lze provést i bez legislativních změn. Takovouto inventuru musíme provést, protože bez toho se nehneme dále.
Když jsme u té inventury. Veřejnost zajímá, proč jsou u nás tak drahé dálnice. Mluví se o tom, že jsou třeba dvakrát dražší než v Německu...
Dálnice u nás určitě jsou drahé. Jsou dražší než v tom Německu. Tím ale neříkám, že ten rozdíl někdo ukradl. Problém je daleko horší. Kdyby někdo půlku ceny té dálnice ukradl, tak bychom mohli hledat toho pachatele a chtít po něm, aby aspoň část ukradené částky vrátil. Skutečnost je horší v tom, že stát všechny, kteří v tomto oboru podnikají, doslova přinutil a namotivoval je k tomu, aby vždy hledali to nejdražší řešení. Když budete projektant a budete vědět, že budete oceněn dle objemu projektu a budete vědět, že existují tři technická řešení, tak proč byste si nevybral to nejdražší – to byste byl blázen, protože byste jinak ošidil svou vlastní firmu.
Takže zase jsme u té kardinální otázky, komu vlastně tento stát a jeho aparát sloužil. Komu sloužil stát, když organizoval výluky na železnici nebo ty slavné uzavírky na dálnici. Vždy byla bohužel větší tendence vyjít vstříc těm, kteří silnice budují, než těm, kteří je užívají. Když toto jednoduché pravidlo změníme, tak rázem nám z té rovnice vyplývají úplně jiná řešení. A konkrétně, když uvádíte ty předražené dálnice, tak ono není nic tak složitého na tom tu logiku úplně obrátit: Nechat firmy vydělávat na tom, že se chovají prospěšně. Koneckonců velká část civilizovaného světa takto postupuje, že firma dokáže ve srovnání s průměrnou cenou projekty zlevnit. Pak dokáže projektant vydělat dvojnásobek toho než dnes a ještě na tom všichni vyděláme. Já nehlásám, aby zde někdo krachoval, já hlásám: Pojďme všichni bohatnout na tom, že se chováme prospěšně. Taková řešení existují nejenom při výstavbě dopravní infrastruktury, ale v celém životě.
Psali jsme:
Kde třeba?
Když například nastavíme mýta tak, aby kamiony ušetřili za jízdu v noci, tak časem zjistíme, že velká část kamionů bude jezdit v noci, zbytek ve výběru nám vykompenzují tranzitující dopravci, kteří v noci jezdit nemohou, těm můžeme zvýšit mýto a výsledkem bude stejná nebo vyšší částka za vybrané mýto a volná dálnice, ze které mají užitek i řidiči osobních automobilů. Takto to jde dělat od oboru k oboru a zjistíme, že to jde. Problém je, že zde nebyla nikdy poptávka po takových řešeních. Toto je jedním z kardinálních témat voleb.
Česká společnost začala akcentovat téma korupce, a to je dobře, ale korupce není příčinou, ale je důsledkem. Problémem správy věcí veřejných je, že z ní byli jako škodná vyhnáni odborníci a věci veřejné spravují diletanti, kteří svými diletantskými rozhodnutími způsobují daleko větší škody než korupčníci tím, co ukradnou. Nejsem proti boji s korupcí, ale jen ten nestačí. Pokud česká společnost neprozře a neuvědomí si, že ve veřejné správě potřebuje odborníky a schopné lidi, tak se nikam nehneme, a je potom jedno, zda zvítězí levice, pravice, nebo střed, neboť diletanti jsou všude stejně schopní, ať jsou smýšlení pravicového, nebo levicového.
O čem to vypovídá?
Je to jedním z příznaků toho, jak je na tom ve skutečnosti český veřejný život špatně, že zde stojíme před do značné míry zdevastovaným státem, který musíme znovu začít budovat a v podstatě si nemůžeme dovolit ani luxus nějakých pravicových či levicových detailů, protože my musíme budovat ten základ.
Je na tom státní správa opravdu tak špatně?
Dám vám konkrétní příklad. Když jsem jako nezkušený mladík tady na Ministerstvu dopravy před téměř dvaceti lety získával první zkušenosti, tak vám mohu vyjmenovat, že v každém odboru bych vám řekl několik generací odborníků. Nyní mnohdy na některých odborech nenajdu odborníka, kterého bych si mohl vážit, nebo se kterým bych se mohl aspoň odborně přít. Já bych bral jako vítězství, kdyby tam seděl člověk, který je schopen se mnou vést odbornou polemiku. Na velké části těch útvarů v podstatě odborníci úplně zmizeli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
