Kdy a jak budete opravovat svou sochu v Hlučíně? 

Oprava prasklin bude možná, jakmile to počasí dovolí. Je nutné, aby teplota byla přes 20 stupňů a v noci neklesla pod 15 stupňů. Doufám, že to bude už v květnu.

 

Čím si vysvětlujete, že se na soše objevily takové praskliny? 

Praskliny nemají jednoznačný původ, ale vzhledem k tomu, že se od svého vzniku nemění a podle mých informací jich nepřibývá, jednalo se nejspíše o jednorázovou vadu, vyrovnání tlaků, případně vandalský čin. Pevně věřím, že po opravě se již žádné další kazy neobjeví. Pokud by ale vznikly další praskliny, samozřejmě přebírám podle smlouvy s městem Hlučín plnou zodpovědnost. Na sochu je několikaletá záruka, která se při každé opravě znovu prodlužuje.

 

Jaké jste měl zkušenosti s použitým materiálem?  

S materiálem mám já i kolegové z oboru dlouhodobé zkušenosti. Sám z něj mám několik soch v exteriéru a žádné vady se u nich neobjevují. Proto si neumím vysvětlit, co se stalo se sochou v Hlučíně. Mohlo jít o vadu materiálu, mohl jsem udělat nějakou chybu v technologickém procesu.

 

Některým obyvatelům města vadí, že kvůli soše opět ubylo ve městě zeleně. Proč je pod sochou místo trávy kamenná drť?  

O použití materiálu do sochu jsme diskutovali s městským architektem. Břidlicová drť se z mého pohledu jako podklad hodí nejlépe. Svým charakterem nejvíce kontrastuje se sochou, což je žádoucí.

 

Objevily se informace, že sochu jste měl hotovou ještě dříve, než Hlučín vyhlásil soutěž. Někteří lidé ji viděli ve vaší galerii na internetu. Můžete to vysvětlit? 

Sochu jsem v žádném případě předem hotovou neměl! V roce 2011 jsem pracoval na sádrovém modelu, který jsem do soutěže v Hlučíně přihlásil. Vyhlašovatele soutěže jsem o všem podrobně informoval. To je naprosto obvyklá praxe.  Takových soch jsem dělal desítky a stejně jako jiní sochaři i já se své rozpracované nápady v podobě modelů snažím dostat do veřejného prostoru prostřednictvím soutěží, jako byla ta v Hlučíně. Existují soutěže, na které se musí socha vymýšlet od začátku, například figury nebo busty konkrétních osob. U většiny soutěží je ale zcela běžné, že sochař použije již hotový nebo rozpracovaný nápad, pokud se obsahově hodí k tématu soutěže. Tak tomu bylo i u sochy pro Hlučín. Původní sádrový model jsem v rámci soutěže dělal ještě jednou, v měřítku 1:5, a podle něj jsem původní model  dokončil a odlil z geopolymerního kompozitu. 

 

Nákladná investice do uměleckého díla byla pro některé lidi v Hlučíně těžko přijatelná, raději by peníze viděli v něčem praktičtějším. Navíc ne všem se socha líbila, jak už to u umění bývá. Skutečnost, že se na soše objevily praskliny, může pro příště ovlivnit rozhodnutí představitelů města, aby omezili výdaje do výtvarných děl pro veřejný prostor. Uvědomujete si dopad toho, co se stalo?