V České republice nefiguruje mnoho měst, které by se mohly pochlubit přítomností armády a funkčními kasárnami. Je malým zázrakem, že se Hlučín k tomuto okruhu „vyvolených“ stále řadí. A aby toho nebylo málo, tak ve svých zdech hostí i unikátní útvar hasičského záchranného sboru.
Výlet do historie
Výstavba kasáren v Hlučíně se datuje do doby, kdy Československo provádělo rozsáhlé opevňovací práce proti sousednímu Německu, které představovalo pro mladý stát vojenskou hrozbu. Okolo republiky měl vyrůst systém stálých železobetonových pevností, jež měl vylepšit její chatrné možnosti obrany. První opevněný úsek začal být budován v předpolí Ostravy, která nejenže představovala jedno z center těžkého průmyslu, ale také ležela při vstupu do Moravské brány. Za tímto účelem bylo v Bohumíně roku 1935 zřízeno ženijní skupinové velitelství, které mělo výstavbu opevnění řídit, ale již v roce 1936 se toto velitelství přesunulo do Hlučína. Práce se rozeběhly rychlým tempem, takže ještě v prosinci 1935 byla u Antošovic vybetonována první pevnost a v následujícím roce ji následovaly desítky dalších. Úsek, který mělo hlučínské velitelství na starost, se rozkládal mezi Hrabyní a soutokem řek Odry a Olzy. Protože vznikající opevnění mělo být v době míru obsazeno jen polovinou osádky, bylo třeba pro plánovaný pevnostní útvar vybudovat také kasárny, kde by byl ubytován zbytek mužstva. Že se zraky projektantů upřely k Hlučínu, bylo poměrně nasnadě. Město má ideální polohu, napojení na železnici a od linie pevností je vzdáleno necelých 5 kilometrů. A protože bylo i sídlem politického okresu, mělo ideální předpoklad pro umístění velitelství chystaného hraničářského pluku. Ten nakonec v srpnu 1937 v Hlučíně vznikl. Dostal označení Hraničářský pluk 4 a měl na starost obranu území od Jamnice až po Bohumín. Vzhledem k takto široké spádové oblasti musela být zřízena řada pobočných posádek v dalších městech a vesnicích. To si v některých případech vyžádalo i výstavbu zcela nových kasáren, jež vznikly v Koblově a Hlučíně. Nové kasárny měly být vybudovány i v Hrabyni, avšak dokončení stavby přerušily mnichovské události. Dnes na jejich místě stojí rehabilitační ústav.
Místo pro kasárny v Hlučně bylo vybráno při výjezdu na Opavu, na parcele dr. Alfonse Rothslichlda, v sousedství jeho hospodářského dvora. Práce byly zahájeny 14. září 1936 a plocha areálu měla přesáhnout 4 hektary. Neuplynul ani rok od zahájení stavební činnosti a do kasáren se mohli nastěhovat jejich noví obyvatelé. Umístění zde našlo velitelství hraničářského pluku, II. prapor, pomocná rota, rota velkých kulometů proti letadlům, jak dobové pojmenování označovalo protiletadlovou obranu, a poddůstojnická škola. Kasárna deklarovala kapacitu pro 610 mužů, nicméně při takové koncentraci jednotek musela pojmout větší počet vojáků. Celý pluk měl tou dobou dohromady 1887 osob, z toho 987 bylo ubytováno v Hlučíně. Část mužstva se sice přesunula do pevností, avšak početní stav pluku nadále rostl. V květnu 1938 již sloužilo u pluku 3616 osob a po vyhlášení mobilizace v září dokonce 5 502 vojáků.
Hlučínský pluk byl v řadě věcí unikátní. Nejenže šlo o první zřízenou vyšší jednotku tohoto druhu, ale jako jediný hraničářský pluk obdržel svůj vlastní pluk plukovní prapor. Této pocty se mu dostalo 11. září 1938 od okresního zastupitelstva v Hlučíně, dlouho se však z tohoto ocenění neradoval, poněvadž v říjnu musel Hlučín opustit a zanedlouho bylo jako nepotřebný zrušen. Hlučínský pluk měl také jako jeden z mála v celé armádě vlastní protiletadlovou rotu. Ta měla ve výzbroji velkorážní kulomety švýcarské produkce a byla plně motorizovaná. Vezmeme-li však v potaz, že měla teoreticky zajišťovat protileteckou obranu na celém úseku pluku od Bohumína po Velké Heraltice, pak jejich 8 kulometů mohlo sehrát spíše symbolickou roli.
Svou architekturou se hlučínská kasárna řadí k typické produkci vojenského stavitelství meziválečného Československa. Jejich hlavní prvek tvoří standardizované patrové budovy s valbovými střechami bez výraznějších dekorativních prvků. Vše se podřídilo účelnosti a rychlosti výstavby, aby mohly být zprovozněny co nejdříve. Okolo prostorného nádvoří se tak nachází budova štábu, kotelna, jídelna a 6 ubytovacích objektů pro jednotlivé roty, které jsou spojovacími krčky řazeny do dvojic. Jelikož byl totožný projekt použit i při výstavbě kasáren v Koblově, tvoří obojí kasárna jakási dvojčata či přinejmenším sourozence.
Vznik kasáren a přítomnost armády v Hlučíně přinášela také kulturní a ekonomický dopad. Několik stovek dislokovaných vojáků stejně jako ubytovaní důstojníci využívali služeb městské infrastruktury. Také místní hospodská a stravovací zařízení se z přítomnosti posádky mohla radovat, neboť tvořila oblíbený cíl vycházek. Součástí městské společnosti byl vojenský element a strukturu města obohatil o areál, který dodnes tvoří jeho západní dominantu.
I ve 21. století zůstal Hlučín posádkovým městem. Jeden blok zdejších kasáren stále obývá Vojenský veterinární ústav, který je ústředním armádním pracovištěm veterinární medicíny. Zbytek areálu má k dispozici hasičský záchranný sbor. Při reorganizaci armády byl v roce 2009 hlučínský záchranný prapor převeden do podřízenosti ministerstva vnitra a vznikl tak Záchranný útvar Hasičského záchranného sboru ČR. Jedná se o unikátní jednotku, která je určena zejména k zásahům při živeních katastrofách. Kromě toho funguje i jako výcvikové centrum pro hasiče z celé republiky, což mimoděk podporuje propagaci našeho města, které v rámci plnění služebních povinností ročně navštíví několik stovek hasičů.
Jiří Neminář, Muzeum Hlučínska
Bývalá kasárna slouží armádě a hasičům dodnes
Komplex budov bývalých kasáren dnes vytváří zázemí pro Záchranný útvar i sídlo Vojenského veterinárního ústavu.
Záchranný útvar Hasičského záchranného sboru ČR vznikl k 1. lednu 2009 a byl předurčen k řešení živelních pohrom. Jednotky útvaru zasahují u mimořádných událostí velkého rozsahu, živelných pohrom, přírodních kalamit, rozsáhlých požárů a dalších katastrof, které vyžadují použití speciální techniky, jíž hlučínský útvar disponuje. Tím se liší od klasických ,mokrých‘ hasičů, kteří vyjíždějí k požárům do dvou minut. Dvě stěžejní roty jsou umístěny v Hlučíně, další rota je ve Zbirohu. V roce 2016 vznikla ještě další rota v Jihlavě.
Záchranný útvar má širší pole působnosti, mimo jiné vlastní také humanitární základnu až pro 150 lidí, která se využívá například při povodních. Výstavba takového zázemí trvá několik hodin a pravidelně se nacvičuje například na letišti v Dolním Benešově.
Záchranný útvar Hlučín nevyjíždí jen k zásahům v blízkém okolí, ale pomáhá po celé republice. Dokonce operuje i v zahraničí, například loni v německých Drážďanech pomáhal vyprošťovat uvíznuté nákladní lodě. Za tuto pomoc získal letos v dubnu ocenění ,Zlatý záchranářský kříž‘ za nejkurióznější záchranářský čin. Účastnil se také expertní mise do Bosny a Hercegoviny, kde dva potápěči pomáhali Policii ČR při odminování řek Sávy a Uny.
Pracovníci Záchranného útvaru vyjíždějí k zásahům průměrně každý třetí den. Zhruba dvě třetiny výjezdů jsou kvůli požárům, další početnou skupinou jsou zásahy při živelních pohromách. Okrajovou činností je vyprošťování osob při autonehodách.
Záchranný útvar organizuje i řadu vzdělávacích kurzů, od obsluhy zemních a stavebních strojů po manipulaci se zvířaty při mimořádných událostech.Útvar pořádá i akce určené pro širokou veřejnost. Na hlučínské štěrkovně si 1. června mohli zájemci prohlédnout v rámci Dne se složkami IZS požární tank nebo řetězové pily. „Školáci měli velký zájem o projížďky po hladině vodní nádrže na hasičských lodích. Potěšila nás vysoká návštěvnost a už se těšíme na další ročník,“ poznamenal kapitán Marek Pjaták.
Zora Tylečková
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
