Přednášející, ostatně mimořádná osobnost – jedna z nejvýznamnějších historiček zahradní architektury nejen v ČR, ale i v celé Evropě, „duše“ rekonstrukce Květné zahrady v Kroměříži, která se díky ní stala prakticky jedinou českou historickou zahradou, která snese srovnání s nejvýznamnějšími evropskými historickými zahradami – nebyla v Holešově poprvé. Mnoho z nás si živě pamatuje její skvělé přednášky a prezentace problematiky středověkých zahrad i naší zámecké zahrady v Holešově. Současná přednáška tak vlastně navazovala na předcházející skvělá vystoupení Dr. Křesadlové. A bylo co poslouchat a na co se dívat – obrovský archív historických zahrad z celé Evropy, většinou osobně zdokumentovaných Dr. Křesadlovou, je zcela unikátní. Zatímco ve středověku, omezeny malou plochou opevněných sídel, byly zahrady sice zpodobněním té prapůvodní – rajské zahrady - musely si ale vystačit s kouskem trávníku, ovocným stromem, fontánkou a záhonem bylinek (ten byl ostatně potřebný i proto, aby vůně bylin poněkud překryla zapáchající prostředí středověkého městského života), nastupující renesance v Itálii se rozmáchla právě v zahradní architektuře do nevídané šířky a i výšky.
Italští šlechtici, bankéři a obchodníci si pořizovali vlastně tři druhy obydlí. Jednak to byly městské domy s relativně malými zahradami, neboť města tehdy ještě stála na středověkém, stísněném půdorysu. Na venkově si pak patriciové stavěli velké statky s rozsáhlými sady, užitkovými zahradami a vinicemi, na kterých už uplatňovali architektonická pravidla. Nejvýstavnější ale byly předměstské vily – ty si stavěli v dosahu měst jako výstavné paláce, jejichž rozsáhlé zahrady, plné vodních prvků – různých střiků, vodních varhan, vodou poháněných figur a dalších hříček - využívali zejména v horkých letních měsících. Vzrostlé stromy poskytovaly stín, tekoucí voda chlad a osvěžení. Tvůrci zahrad využívali hornatý terén velké části Itálie a zahrady stavěli terasovitě, tak, aby v jejich nejvyšších patrech využili více vanoucích větrů a vánků. Renesanční zahrada přitom vycházela ze čtverce, pravidelně rozděleného na čtyři díly (jako islámský symbol čtyř řek, vytvářejících svět), kde uprostřed se nacházel vodní prvek – tím se lišila od pozdější zahrady barokní, která se soustředila na osovou souměrnost.
Zatímco v italských kopcovitých poměrech byly renesanční zahrady trojrozměrné, ve Francii, kam se centrum renesance přesunulo v 16.století, zejména kolem řeky Loiry, kde je krajina „placatá“, museli tehdejší zahradní architekti pracovat více - méně s dvojrozměrným prostorem. O to víc zde začali uplatňovat sochařskou výzdobu a rozsáhlé vodní plochy – rybníky, kanály, nádrže. Francouzská hravost se u těchto zahrad projevuje dodnes – například u jedné z nejznámějších zámeckých zahrad je barevnosti všech záhonů docíleno výhradně použitím různých druhů zeleniny, která je vyplňuje!!!! Neskutečně dokonalým detailem se vyznačují renesanční zahrady anglické, bohatství německých bankéřských a obchodnických rodin se potom projevovalo v sice plošně menších, ale mimořádně bohatě – rostlinami i sochami - vybavených zahradách německých. V jedné z takových zahrad bylo vysázeno několik stovek tulipánů – a přitom cena jednoho jediného tulipánu, zástupce tehdy snad „nejmodernějších“ květin – cibulovin, nedávno dovezených z Asie – se rovnala menšímu statku. Zajímavé rovněž je, že v renesančních zahradách nebyly většinou záhony tvořeny jedním druhem květin, jak je tomu nyní, ale spíš jejich směskou. Pro renesančního člověka byla přitom zahrada nejen útočištěm před horkem a zápachem města, nejen symbolem ráje, ale především způsobem života. Snažil se pobývat v zahradě co nejvíc to šlo, prakticky v ní žil.
Bohužel u nás se významné renesanční zahrady v původní podobě nezachovaly. Dříve nádherné zahrady u pražského letohrádku Belveder či u zámku v Bučovicích jsou necitlivě upraveny bez ohledu na jejich původní historickou podobu. Ale v sousedních zemích patří – nejen renesanční – historické zahrady k špičkovým, nejvíce navštěvovaným a obdivovaným památkám. U nás máme (kromě i v mezinárodním srovnání skvělé barokní kroměřížské Květné zahrady) vůči historickým zahradám značný dluh, o to by byla unikátní, dobře zrekonstruovaná historická zahrada skutečnou turistickou perlou. Takový unikát se přitom náhodou nachází v Holešově – dodnes relativně dobře dochovaná barokní zámecká zahrada je srovnatelná se zahradami kroměřížskými. Bohužel zatím jsme v Holešově schopni uspořádat v ní maximálně regatu či podobnou lidovou veselici, ale její podstatu neumíme a bohužel snad ani nechceme prezentovat a její obrovský potenciál ve prospěch našeho města využít.
Ale aspoň jsme si vyslechli skutečně krásnou, strhující přednášku a podívali se na nádherné obrazy vskutku pohádkových zahrad nejen bývalých, ale i dodnes v Itálii, Francii, Anglii a Německu existujících.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
