Speleologové získali toto ocenění za systematický výzkum Hranické propasti, který začal již v roce 1963. Tento výzkum je ztížen podmínkami, které v propasti panují. Propast je vyplněna kyselkou, přesycenou oxidem uhličitým, vápencové stěny jsou silně rozleptány a narušeny, mezi nimi spočívají zaklíněné napadané kmeny, větve a nestabilní skalní bloky. Viditelnost v Propasti je nevyzpytatelná, velmi proměnlivá (od 0,5 do 30 m) a často se dá přirovnat např. k hrachové polévce.
Přesto se průzkumem Propasti nepřetržitě zabývá už několikátá generace jeskynních potápěčů obětujících vlastní finance, úsilí, dovednosti i zdraví. Jejich systematická týmová práce průběžně přináší nové poznatky o Propasti, její morfologii, hloubce, genezi, výplních, vede ke zdokonalování přístrojového vybavení, bezpečnostních postupů, padla řada hloubkových potápěčských rekordů. Člen týmu David Čani je držitelem současného českého hloubkového rekordu (180,4 m) právě zde.
Ještě do větších hloubek se dostal Polák Krysztof Starnawski, (také člen České speleologické společnosti, základní organizace 7-02 Hranický kras), který s potápěním v Hranické propasti začal již v roce 1997. Postupně zde posouval hranice dosažených hloubek. V roce 2000 se dostal do hloubky 181 metrů. V roce 2012 se vrátil s lepší technikou a i díky získaným zkušenostem se mu podařil průlom – dostal se přes kritické místo (restrikce Mikádo) v hloubce okolo 200 metrů, ponořil se do 225 metrů a pomocí sondy naměřil hloubku 373 metrů.
Od tohoto ponoru se pravidelně vždycky znovu vracel a překonával své vlastní výkony – každý rok další metry navíc. Průzkum extrémních hloubek je ale možné provádět jen s použitím dálkově ovládaných robotů, postupně byly zorganizovány tři takové pokusy (1995, 2003, 2016). Poslední z nich 27. 9. 2016 posunul naměřenou hloubku zatopené části na 404 m, což v současnosti znamená nejhlubší zatopenou propast na světě.
Při vlastním rekordním sestupu nejprve K. Starnawski natáhl vodící šňůru pro robota od Zubatice (hloubka 60 m) k restrikci Mikado (cca 200 m). Poté Lukáš Brychlec nainstaloval kladky pro vodící šňůry na hladině Jezírka a Michal Guba kladky na Zubatici (60 m). Do hloubky 60 m doprovodil robota Michal Guba. Od 60 m klesal robot podle vodících šňůr natažených K. Starnawskim. Robota řídil z povrchu Bartlomiej Grynda (výrobce robota). Obsluhu, transport materiálu a dokumentaci zajišťovalo dalších 6 členů týmu.
Další oceněný, kameraman Petr Čepický v Hranicích vyrůstal, dlouhá léta zde působil zejména v oblasti výtvarné propagace kulturních akcí. Později, po absolvování FAMU se stal kameramanem, který se podílel na známých televizních pořadech (Možná přijde i kouzelník, Dluhy Hany Zagorové, pořady Semaforu). Později i režíruje a autorsky se podílí na dalších pořadech (udílení cen Českého lva, hudebně-zábavný pořad DOREMI). Podílel se na představení Laterny-magiky „Casanova“, pro toto divadlo inscenoval „Legendu o Argonautech“. Má za sebou řadu dalších tvůrčích úspěchů.
Předání Ceny města se předpokládá 25. ledna 2017. Více informací ZDE.
Psali jsme:
autor: PV
