Nově otevírané Kongresové centrum Zlín od architektky Evy Jiřičné se skládá ze dvou objektů. Tím prvním je výhradně prosklená vstupní část se šatnami, pokladnami, informačním střediskem a restaurací s terasou v prvním patře. Druhý, dvoupatrový objekt tvoří dva víceúčelové sály - jeden větší a jeden menší - s akustickými obklady a podhledy. Oba sály propojují výtahy se sklady v prvním a druhém podzemním podlaží. Prostor pod hledištěm velkého sálu zabírají strojovny vzduchotechniky a chlazení, předávací stanice a výměník. Kolem hlavního sálu umístila Eva Jiřičná třípodlažní prstenec obslužných prostor. Jsou v něm ladírny a zkušebny, administrativní a sociální zázemí. Pod střechou našlo místo nahrávací studio.
Nosné konstrukce kongresového centra jsou z monolitického železobetonu. Vertikální nosný systém hlavní části budovy tvoří vnitřní stěna kolem velkého sálu tloušťky 550 mm, dělící stěny, obvodové stěny a železobetonové sloupy. Tyto prvky podporují železobetonové monolitické stropy suterénu, stropy pater a železobetonové mezistropy, konzolovitě vyložené hlediště, skořepinu střechy a ocelové střechy. Sloupy po obvodě jsou uspořádány v modulu 5,5 m a navazují na obvodovou stěnu v suterénu. Stropy jsou navrženy ve více výškových úrovních, část svislých nosných konstrukcí je po patrech vynášena na stropech nižších pater. Tyto přechodové konstrukce tvoří zesílené desky nebo trámy. Do spodního líce skořepiny nad velkým sálem a stropní desky nad malým sálem se kotví ocelové obslužné lávky a divadelní technika.
K nejsložitějším stavebně konstrukčním problémům při budování Kongresového centra Zlín patřilo řešení střechy, na níž jsou umístěny motory klimatizace, vzduchotechniky, měření a regulace. Aby mohla nevzhlednou techniku Eva Jiřičná opticky zakrýt, hledala inspiraci v přírodě. Vybrala si miniaturního mořského živočicha, který se jmenuje diatom a jenž má uprostřed dvě tepny, a z nich vedou ke krajům malá žebírka. Při pohledu z ptačí perspektivy střešní nosníky připomínají právě tyto dvě tepny.
Fasádu Eva Jiřičná navrhla zdvojenou. Ta předsazená je zcela v jejím charakteristickém stylu: prosklená, připevněná na subtilních ocelových konstrukcích. Je tvořena luxferovými panely v ocelovém rámu o rozměrech 2,7x2,7 m, což značně ztěžovalo jejich dopravu na stavbu i následnou montáž. "Budovu jsme obalili velkými skleněnými bloky. Budou matné, aby se při nočním osvětlení světlo rozptýlilo. V noci, kdy bude mít budova největší kulturní život, bude do okolí krásně svítit," popsala Eva Jiřičná. Tohle vše společně dává budově futuristický vzhled, který svou lehkostí doplňuje dominantní, ucelenou budovu Univerzitního centra.
Vzhledem k tomu, že kongresové centrum bylo postaveno jako domovská scéna Filharmonie Bohuslava Martinů, velice záleželo i na vytvoření špičkového koncertního sálu. Akustické obklady se kvůli nejvyšší kvalitě šíření slova a tónu ladily v laboratorních podmínkách. Sál se bude ještě dlouhé měsíce po dokončení zkoušet a "dolaďovat." Tak je to obvyklé: například zvuk ve slavné opeře v Sydney odborníci ladili přes dva roky. "Stěny sálů jsou obloženy akustickými panely o váze 260 kg, v některých místech až ve výšce 11 metrů, což komplikovalo vlastní montáž. Podhledy ve velkém sále byly svými tvary náročné na čas i práci," řekl Pavel Pilát, generální ředitel společnosti Metrostav a.s. Budova je zajímavá i použitými materiály. Byla jich nepřeberná škála: beton, ocel, dřevěné MDF desky různých barev a tvarů, sklocementové akustické panely a sklo. "Pokud bych ale měl pro zajímavost vybrat některé z těch hlavních, pak to bylo více než 3,5 tisíce metrů krychlových betonu, více než 500 tun betonářské výztuže, zhruba 20 tisíc metrů čtverečních bednění, téměř 300 tun konstrukční oceli. Dále desítky kilometrů kabelů pro rozvody elektřiny a audio a video techniky. S ohledem na fasádu to bylo také 13 tisíc skleněných tvárnic, takzvaných luxfer a dále třeba dva tisíce různých typů svítidel," řekl Juraj Surovič, místopředseda představenstva PSG a.s.
Architektka Eva Jiřičná na stavbu zhruba jednou měsíčně přijížděla dohlížet osobně a i zde se projevila její důslednost a smysl pro detail. "Vyžadovala vždy perfektně odvedenou práci a měla vysoké nároky na dodržování projektové dokumentace. Důležité detaily projednávala bezprostředně s vedením stavby a vždy osobně. Práce s ní byla zajímavá, ale zároveň také náročná. My jsme s tím však neměli problém. Bylo to inspirativní," doplnil Zdeněk Talaš, generální ředitel IMOS group s.r.o.
Na spolupráci s Evou Jiřičnou vzpomíná také primátorka Zlína Irena Ondrová: "Vždy trvá na stoprocentní kvalitě, a přitom je velmi nekompromisní i sama k sobě. Zůstává stále skromná, pokorná k profesi, kterou dělá s velikou láskou. Vůbec nechápu - když ji vidím lézt po těch výškách a konstrukcích, kde v sobě pořád bere tolik odvahy a energie. Jsem moc šťastná, že jsme ji oslovili a ona nabídku na projekt přijala. Vždyť i její otec byl architektem u Baťů, takže ona se vlastně právě teď prostřednictvím architektury vrátila oklikou zpátky ke svým kořenům."
Ačkoli je Kongresové centrum unikátní svojí konstrukcí, použitými materiály i jednotlivými prvky, největší potíže stavitelům nedělala samotná budova. Shodují se, že jedním z největších problémů bylo počasí: "Museli jsme se potýkat s velmi dlouhou zimou,netradičně dlouhým obdobím nízkých teplot a mrazů, které nám neumožňovaly realizovat některé technologie v plánovaných časech, a poté do toho přišla ještě dlouhá doba jarních dešťů. Takže počasí nám opravdu nepřálo," dodal Juraj Surovič z PSG.
Dále čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zlin.eu
