Trestní řád utrpěl v?posledních letech řadu necitlivých zásahů, které za nezájmu naprosté většiny i veřejnosti, která tuto oblast prakticky nesleduje, vyústily ve výsledek, za který by se nemuseli stydět ani největší středověcí inkvizitoři. Práva obviněných naprosto vymizela a nad vším bdí státní zastupitelství nadané mocí téměř božskou nad osudy lidí, rodin a firem. Novelou trestního řádu chce nyní ministerstvo spravedlnosti nově, kromě samotného pachatele, připravovat o majetek i jeho blízké. V?době, kdy v?trestních věcech existuje dle odborných odhadů 20 až 30% justičních omylů, by měli zpozornět i ti, kteří se o justici a trestní právo nezajímají.
Řada lidí setrvává v?omylu, že trestní právo je něco co se jich netýká a ani nikdy týkat nebude. Možná se jim skutečně trestní stíhání vyhne, tedy pokud budou mít štěstí. Je však také možné, že zažijí setkání s?trestní mašinerií a věřte, že se jedná o setkání třetího druhu. Člověk, proti němuž je vedeno trestní stíhání, již není lidskou bytostí, ale pouze subjektem trestního řízení, tedy pachatelem, který obvykle přichází o sociální zázemí, ale také o veškerý majetek již pouhým zahájením trestního stíhání. Takový člověk nejenže nemá možnost se dále živit svou prací, ale obvykle nemá ani prostředky na obhajobu. V?tomto momentu jsou pak rodinní příslušníci a rodinné zázemí to jediné, co dané osobě zbývá.
Ministerstvo nově touží po zavedení institutu, na jehož základě mají trpět za provinění člena rodiny jeho děti, rodiče nebo manželka. Silně to připomíná přístup okupační moci po atentátu na R. Heidricha, kdy bylo v?rozhlase vyhlášeno nařízení „...kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě nebo o jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.”
Vím, že trestní právo nikoho příliš nezajímá, a považuje je za příliš vzdálené jeho světu kde se pohybuje. Tento klam ostatně pregnantně vyjádřil již Martin Niemöller, který konstatoval: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece žádný komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece žádný sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, neprotestoval jsem; nebyl jsem přeci žádný odborář. Když přišli pro mě, nebyl už tam nikdo, kdo by se mě zastal.“
Jako obhájkyně znám konkrétní osudy řady obyčejných lidí, kterým trestní represe zničila život. Alarmující v této souvislosti jsou zejména hlasy starších kolegů, kteří uvádí, že úroveň trestního procesu je v dnešní době na úrovni daleko horší než byla například v osmdesátých letech minulého století, tedy v době nesvobody. Vzhledem k?aktuálnímu vágnímu znění trestního zákoníku a účelovému přístupu represivních složek, se dnes pachatelem může stát opravdu každý.
Bohužel se i dnes nacházíme v?době, kdy režim porušuje lidská práva i své vlastní zákony, je tedy pět minut po dvanácté, abychom se pokusili o nápravu.
Svobodní nemohou a nebudou rezignovat na oblast justice a trestního práva, neboť v této oblasti jde o svobody především. Omezení osobní svobody se děje různou formou, ať již zbavením osobní svobody, konfiskací majetku, ale i sledováním a odposlechy. Svobodní se zasadí o pregnantní a striktní dodržování zákonů v této oblasti, tak aby svoboda, demokracie a právní stát nebyly jen prázdné pojmy.
Barbora Barcalová,
členka Svobodných
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
