Bárta (SZ): Jak (ne)funguje územní plánování

Jak to je

Teorii vytváření a změn Územního plánu dobře popisuje například stránka Občanská společnost: Územní plánování – Jak na to.

V Praze jsou aktuálním tématem tzv. Celopražsky významné změny (CZV). Jsou jich ročně stovky a většinou jsou z hlediska celého města zcela bezvýznamné, například někde v Dubči chtějí zahrádku změnit na stavební parcelu a magistrátní úředníci z toho udělají CZV.

Projednávání každé CVZ probíhá ve 3 fázích:

- vytváření podnětu CVZ
- vytváření zadání CVZ
- schvalování návrhu CVZ

Protože je změn moc, sdružují se do vln a projednávají se po jakýchsi „balících“. Magistrátní úředníci vyhlašují nové a nové vlny a „balíky“ podnětů, zadání a návrhů, v nichž je pel-mel desítek nebo i stovek případů z celé Velké Prahy. Podklady jsou tak rozsáhlé, nepřesné a chaoticky uspořádané, že se v nich málokdo dokáže zorientovat. Jednotlivé kauzy v těchto balících jsou často označeny jen tajuplnými čísly, nejsou přesně a výstižně pojmenované a dobře lokalizovatelné, takže při běžném čtení většinou nepoznáte, o co jde a kde to má být. V důsledku toho ani občané a občanská sdružení, ani úřady a zastupitelé městských částí nedokáží změny efektivně sledovat a adekvátně a včas na ně reagovat. Významné změny se v návalu těch méně významných často ztrácejí.

I postupné projednávání podnětů, zadání a návrhů

- ve Výboru pro územní rozvoj (VURM)
- v Komisi pro územní plán (KUP)
- v radě HMP
- v zastupitelstvu HMP

probíhá po celých balících – po desítkách nebo dokonce i stovkách.

Projednávání v komisi a výboru

Komise a výbor mají na projednání jednoho „balíku“ dejme tomu 2 hodiny, takže na jeden případ vychází jen 1-2 minuty času. Členové tedy nemají čas na žádné detaily a většinu návrhů schvalují bez připomínek. Ilustruje to třeba jeden průměrný zápis ze zasedání Výboru pro územní rozvoj dne 6.12.2012 – mnohokrát se v něm opakuje formulace jako: R – 07933 (změna Z 1643/07) Praha 6 Ing. Schmalz vyzval k diskusi: nikdo se do diskuse nepřihlásil. VURM hlasoval o schválení zadání – pokračování pořizování změny Z 1643/07. Pro 6/ proti 0/ zdržel se 0.

Projednání v radě a zastupitelstvu HMP

Projednání v radě a zastupitelstvu HMP je ještě mnohem povrchnější – podklady jsou velmi obsáhlé a všechno musí běžet ještě mnohem rychleji, takže čas na jeden případ počítá na vteřiny!!

Ukázkou je třeba jednání zastupitelstva dne 19.6.2014. Navrhovatelem byl Jan Slezák (známá osobnost listopadu 1989, velitel 1. roty zasahující na Národní třídě). Výbor a komise předtím sestavily souhrnný podkladový materiál „Tisk Z-2681“ (velikosti 3 MB, 49 stránek), jehož jádrem je seznam se 73 podněty „určenými ke schválení“ a druhý seznam s 61 podněty „určenými k neschválení“. V obou přehledech jsou jednotlivé případy popsány jen velmi stručně a není z toho možné poznat, kde se má změna uskutečnit a zda třeba dotčený pozemek není součástí přírodního parku. Radní a zastupitelé mají k dispozici ještě mnohem podrobnější materiály, jako např.

Vraťme se k jednání zastupitelstva dne 19.6.2013. Úplný stenozáznam je zde, přečtěte si aspoň 9-stránkový výňatek, kde se zastupitelé dohadovali o územním plánu. Vůbec neřešili věcnou podstatu, dohadovali se hlavně o tom, která strana Praze v uplynulém volebním období víc škodila, navzájem si vyhrožovali, že materiál neschválí, ale nakonec jej trapně drtivou většinou schválili. Jednotlivé změny je moc nezajímaly, nejspíš neměli ani ponětí, o čem z nich je.

Jsem přesvědčen, že stenozáznam dokazuje, že zastupitelé hlavního města Prahy vůbec nejsou schopni změny v tomto rozsahu a na tak rozlehlém území, od Sobína po Koloděje, od Březiněvsi po Zbraslav, zodpovědně posoudit.

Jinou špatnou zkušenost z projednávání změn Z-1830 a Z-2188 popisuji třeba v článku Urbanizace Waltrovky s otazníkem.

Co to všechno znamená

Znamená to, že na výsledek projednávání mají rozhodující vliv úředníci, kteří v šeru svých kabinetů v klidu a tichosti připravují všechny podklady. A že na tyto úředníky mohou různé zájmové skupiny snadno a nerušeně působit tak, aby podklady vyzněly v jejich prospěch.

Jde tady často o obrovské peníze. Nestavební pozemky se změnou na stavební zpravidla mnohonásobně zhodnocují.

Jak by se měl změnit systém územního plánování?

Současná praxe projednávání změn územního plánu je neprůhledná a manipulovatelná, hrubě opomíjí občany i stanoviska městských částí. Je cynické a bezohledné, že „celoměstsky významné“ změny, které mají závažný dopad na život mnoha lidí současné i budoucích generací, se projednávají en bloc, po stovkách, jako nějaké balíky ponožek. Jsem přesvědčen, že celý systém projednávání a schvalování změn územního plánu je třeba zásadním způsobem změnit.

V první řadě je třeba očistit základní pojem “celoměstsky významné“ změny. Jen minimum změn totiž má skutečně celoměstský význam, mohou to být třeba změny pro velké dopravní stavby (např. metro, mosty, magistrály, nádraží apod.) nebo rozsáhlé nové čtvrti. Početně mnohem víc je ale změn celoměstsky zcela bezvýznamných a ty by určitě mohly mnohem odborněji a zodpovědněji posuzovat místní zastupitelstva, která nejsou tak zpolitizovaná a mají mnohem blíž k lidem, jichž se změny týkají. Proč má o změně plánu pro jeden rodinný domek někde v Uhříněvsi rozhodovat zastupitelstvo hlavního města Prahy, když nejspíš ani jeden ze zastupitelů města v Uhříněvsi nežije ?

Každá větší vesnice má své malé zastupitelstvo, které může rozhodovat o tom, jak má obec vypadat. Naše městská část Praha 5 má 85 tisíc obyvatel (jako větší krajské město) a 45-členné zastupitelstvo, které ale pro rozvoj území městské části má sotva hlas poradní. O změnách totiž fakticky rozhodují úředníci IPR, magistrátu, Komise pro územní plán (KUP) a Výboru pro územní rozvoj města (VURM), které si občané nezvolili, kteří se nemusí občanům zodpovídat, ale zato mohou v šeru svých kabinetů dobře naslouchat různým lobbistům a zájmovým skupinám. A návrhy úředníků pak jen šmahem posvětí zastupitelé města, kteří většinou ani neví, co všechno v balíku změn je, a neštěstí je hotové. Rozhodují o nás v podstatě bez nás, s demokracií má tato praxe jen málo společného. Jsem přesvědčen o tom, že velká Praha by měla mít pravomoci blízké pravomocím kraje a zodpovědnost za rozvoj území by měla převést na městské části.

Návrhy konkrétních opatření

- projednávání malých změn ÚP by mělo být delegováno na ZMČ třeba tak, že se role města a městské části vymění, stávajícím způsobem v režii města by se měly projednávat jen změny, u nichž je prokazatelný celopražský význam
- ZMČ by mělo mít právo veta pro všechny změny ÚP na svém území, zvrácení nesouhlasu ZMČ je možné připustit jen když Praha jasně prokáže, že zájem města výrazně převyšuje zájem dotčené městské části
- změny ÚP se nikdy a nikde nebudou projednávat v balících, nýbrž zásadně každá jednotlivě a to v pořadí podle městských částí, na jejichž území se nacházejí
- poradní komise a výbory hlavního města Prahy (KUP, VURM apod.) i ZHMP musí minimálně 6 týdnů před každým ústním projednáváním ohlásit úplný seznam chystaných projednávaných změn, řazený podle městských částí, seznam musí být vyvěšen na úřední desce a na snadno dohledatelném místě na elektronické úřední desce a současně musí být nahlášen i starostům dotčených městských částí
- všechny seznamy projednávaných změn, všechny podkladové materiály i zápisy ze všech jednání o změnách ÚP musí být zveřejněny na elektronické úřední desce
- v každém písemném i elektronickém materiálu o změnách ÚP a také při každém ústním vystoupení musí být každá projednávaná změna ÚP řádně označena plným názvem městské části (např. Praha 5), katastrálního území (např. Motol), ulicí a číslem popisným a organizačním, stávající způsob označování anonymními úředními čísly, čísly tisků apod. je zcela nedostatečný
- v každém elektronickém materiálu o změnách ÚP musí být u každé projednávané změny ÚP připojen nákres lokality nebo odkaz do mapy, ale do skutečné mapy s názvy ulic a obrysy domů, rozhodně nestačí současné slepé mapy, v nichž se nikdo nevyzná
- nestačí obvyklé zcela neurčité konstatování, že např. funkce LR, NL a ZMK se mění na SP, SO a ZVS, místo toho je třeba rozepsat kolik m2 funkce LR se mění na SP, kolik na SO, kolik na ZVS atd.
- je třeba přijmout účinnou právní normu, která bude jednoznačně, bez jakékoliv možnosti výjimek, chránit parky, lesoparky, lesy, louky, zahrady a další plochy zeleně na území města bez ohledu na to, kdo je vlastní. Princip nulové výstavby na plochách určených pro zeleň pak podobně jako v Londýně nebo Florencii musí přejít do územních plánů a jiných prováděcích předpisů. Naše normy zatím chrání zeleň nedostatečně, takže jsme svědky toho, že majitelé pozemků, developeři i mnozí politici a úředníci neustále, opakovaně a někdy dokonce úspěšně zkouší měnit funkční využití zelených ploch na plochy obytné
- územní plán by měl být navázán na katastr nemovitostí – u každé parcely by měla být dohledatelná funkce území, závazné podmínky ochrany z hlediska památkové péče a ochrany přírody a snad také stavební uzávěry a regulační koeficienty. Podmínky ochrany, které jsou v katastru nemovitostí zapsány dnes, bohužel nebere nikdo vážně, např. na stránce Nové Košíře – roh Plzeňské a Jinonické je zdokumentován případ 3 domů, které byly zbořeny v době, když ještě měly v katastru nemovitostí zapsáno několik způsobů ochrany.