Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Podklady pro projednání schodku státního rozpočtu, které předložila vláda, jsou naprosto nedostačující. Vzhledem k tomu, že nejednáme v legislativní nouzi, ale v řádném čtení a patrně budou padat návrhy na zkrácení projednávání lhůty tohoto návrhu, za KDU-ČSL mohu říct, že budeme chtít, aby bylo zkráceno projednávání na deset dnů.

Vysvětlím důvod proč. Jestliže se chcete bavit o schodku státního rozpočtu, musíte mít k dispozici relevantní čísla. Ty budou známy až v měsíci červenci, kdy budeme vědět, jak vypadají výsledky hospodaření státu za prvního půl roku, respektive za druhý kvartál, kdy bude jasné, jakým způsobem se propadly příjmy státu, jakým způsobem se čerpá stávající schodek, a na základě těchto čísel můžete teprve plánovat případné další zadlužování státu. Bez těchto čísel je to pouze v rovině zbožného přání a představ, kolik by stát měl zhruba potřebovat a utratit.

Dále. Zcela zásadní je, že bavíme-li se o schodku rozpočtu letošního roku, musíme vědět, jak budou vypadat rozpočty roku příštího a přespříštího. To znamená, potřebujeme vědět nějaký rozpočtový výhled, který lze modelovat. Já jsem to s paní ministryní řešil, ona mi říkala, že nelze. Já říkám, že existují matematické modely, na základě kterých lze modelovat, jak by měl vypadat rozpočtový výhled. To znamená, očekával bych a chci, aby vláda předložila rozpočtový výhled pesimistický, realistický a optimistický. A aby nás seznámila s nějakým plánem, jak uvažuje, že se budou, a za jakých okolností vyvíjet veřejné finance.

Osobně mě mrzí, že tato vláda nespolupracuje a nevede odbornou diskuzi, jakým způsobem se zachovat k státnímu rozpočtu, například s Národní rozpočtovou radou, anebo s KoroNERVem, kde je možné mít k dispozici relevantní informace, relevantní postupy, ale bohužel se ukazuje, že tato vláda nestojí o odbornou a kompetentní diskuzi. Za KDU-ČSL je bez těchto podkladů obtížné hovořit o jakékoliv podpoře státního rozpočtu. Na druhou stranu, ptáte-li se, jaké jsou priority KDU-ČSL? Tak my opakovaně říkáme, že v České republice v důsledku dopadů této krize vzniká počet rodin, které velmi obtížně hospodaří. Je již přes 30 % rodin s dětmi v České republice, pro které výdaj, jednorázový ve výši 10 tisíc a více, znamená sociální ohrožení. Když si to představíte v praxi - koupě nové ledničky nebo pračky je pro ně takřka likvidační.