Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové,

já mohu jenom potvrdit slova předřečníka. Ano, vy jste přišli s tím, že všem těm, kterým je více než osmdesát let, přidáte tisíc korun, vážená paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, na logický dotaz, jak jste přišli na tuto sociální skupinu, protože nevidím rozdíl mezi tím, jestli je někomu osmdesát nebo sedmdesát pět let v rámci čerpání třeba nějakých výhod nebo nějakých služeb. My jsme nenašli jediný rozumný důvod, proč je to osmdesát a více, a proto jsme přišli s variantou, která měla dvě možnosti: za prvé důchodci, kteří jsou v důchodu déle než 25 let, nebo 20 let. Tento návrh byl, mimo jiné i hlasy sociální demokracie, přestože jsem slyšel hlasy, že to je dobrý návrh a kdyby bývala nebyla koaliční smlouva, tak byste ho podpořili, ten byl vašimi hlasy odmítnut.

Nicméně já jsem si vědom toho, že tato písemná interpelace je především o třetím pilíři, takže mohu jenom potvrdit jako člen důchodové komise, že skutečně na tom příštím jednání Komise pro spravedlivé důchody se máme zabývat, tak jak to řekla paní ministryně, třetím pilířem, ale také se tady hovořilo o celkovém dojmu z té důchodové komise nebo lépe z Komise pro spravedlivé důchody, že to je dobrá platforma. Já jsem se zatím účastnil třech těch jednání a nechci dopředu předjímat. Já doufám, že ta situace se bude stabilizovat, ale já si vůbec nemyslím, že to je dobře zvolený model 44 členů. My jsme, vážená paní ministryně, oba dva toho svědky. Ta diskuse je velmi složitá. Já bych to spíše nazval jako ohňostroj různých nápadů a přiznám se, že tak jak každý z nás po skončení důchodové komise chodí mezi novináře interpretovat, o čem jsme hovořili, tak když srovnám můj osobní pocit, ale pocit mnoha dalších jiných členů, a je dobré se s nimi bavit opravdu v tom zákulisí, jaký z toho máme pocit, tak... (Předsedající: Čas.) ...tak ty vaše pozitivní pocity z té důchodové komise mě někdy překvapují.