Ještě jednou, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl tímto jenom připomenout usnesení hospodářského výboru ze září letošního roku, které je v systému zapsáno pod číslem 1025/3. A protože jsem zmínil v září letošního roku, tak všichni asi tušíte po tom martýriu, co jsme tady v rámci kurzarbeitu zažili, že to usnesení hospodářského výboru prostě není relevantní.

Já si možná i z pozice zpravodaje na hospodářském výboru dovolím jenom jednu poznámku. Aby to tady prostě nevypadalo tak idylicky a taková ta idylka, jak to tady s prominutím přednesla paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Ono je to úplně obráceně. Prostě kurzarbeit v České republice je symbolem blamáže, diletantismu a neschopnosti připravit klíčový návrh zákona, podle kterého se prostě budou řídit firmy při krizových situacích, které v naší zemi buď nastaly a do budoucna ještě mohou nastat. My jsme skutečně tady necelý rok sledovali tu obrovskou blamáž, kdy jeden pozměňovák střídal druhý, je jich tam asi 60. Kdy jeden komplexní pozměňovací návrh střídal druhý a poslankyně a poslanci se vlastně ani nedozvěděli, k čemu se přihlašovat, nebo načítat své pozměňovací návrhy, protože se už v tom nikdo nevyznal.

Mně se to tady těžko říká, protože Občanská demokratická strana od počátku deklarovala, že si přejeme, aby naše země měla opravdu kvalitní návrh a znění zákona. Jestli tomu budeme říkat kurzarbeit podle toho německého vzoru, je úplně jedno. Takže mým cílem určitě není dehonestovat to, co vytvořili mí kolegové a co vypadá, že bude asi výsledkem té práce, ale záměrně jsem tady chtěl říci, že ta cesta k tomu byla opravdu velmi trnitá a ta neschopnost Ministerstva práce a sociálních věcí se na něčem domluvit, anebo něco kompetentního předložit, ta je tady prostě evidentní.