Proč jsme museli zasáhnout? Zadluženost ČR v letech 2020-2022 znamená obrovské riziko pro budoucí udržení stávajících funkcí státu. Zvyšující se státní dluh ve spojení s rostoucí inflací by navíc v budoucnu mohl znamenat enormní zvýšení nákladů na dluhovou službu, riziko neúměrného zvyšování úrokových sazeb, a tím bychom se mohli dostat do stavu, kdy nebudeme schopni např. navyšovat starobní důchody, zajišťovat standardní zdravotní péči a poskytovat ve stávajícím rozsahu sociální služby našim občanům.

V předloženém návrhu nebylo umožněno provádět úspory na základě restrukturálních změn (např. digitalizace, zjednodušení agend, zjednodušení podnikatelského prostředí). To umožní až zpracování rozpočtu pro následující rok, kdy cílem této vlády je další snižování deficitu.

Jako předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny vnímám jako velký úspěch to, že naši ministři zásadně neomezili sociální výdaje, mzdy státních zaměstnanců a investice. Právě v rámci investic byly kapitálové výdaje sníženy tam, kde nebyla reálná realizace v tomto roce. Deficit byl snížen, přestože oproti rozpočtu předchozí vlády byly zahrnuty nové výdaje ve výši 42 miliard korun (např. valorizace důchodů 21 miliard, příspěvek na bydlení 3 miliardy, kompenzace podnikatelům 3 miliardy atd.). Úhrada těchto nových výdajů bude realizována s pomocí dodatečných příjmů, které byly navýšeny o 62 miliard korun zejména z důvodu vyššího výběru DPH.

Co říci závěrem? Tempo zadlužování této země bylo neudržitelné. Po delší době dává vláda jasně najevo, že si je tohoto negativního faktu vědoma. A to je správně. Do voleb jsme šli s tím, že nebudeme lidem lhát. Je proto potřeba úspory, které se podařilo v rozpočtu najít, ocenit. Stejně jako to, že konečně máme kabinet, který nastoluje trend dobrého hospodáře.