Bezák (ANEO): Evropská unie přešlapuje na jednom místě

Dnešní EU prochází několika krizemi

Krize hospodářská - se po roce 2007 přelila z USA do EU a s jejími následky se potýká dosud. Jejím největším následkem je dramatické zvýšení nezaměstnanosti a počet občanů, žijících na pokraji bídy. Nejvyšší nezaměstnanost je ve Španělsku (až 24%), přičemž nezaměstnanost mladé generace dosahuje až neskutečných 40% populace.

Krize hypoteční – spočívá v neúměrném zadlužení rodin, které nejsou schopny splácet své úvěry (lidé přišli o zaměstnání) u bank na pořízení bydlení, přičemž banky překročily únosnou mez v poskytování hypotečních úvěrů na tolik, že se dostaly do situace, kdy už nebyly schopny plnit své závazky. Lidé se dostávají do dluhové pasti a do rukou vymahačů a exekutorů.

Krize dluhová – je výsledkem špatného hospodaření politiků s penězi daňových poplatníků, vybraných ve stále se zvyšujících daních. Nejvyšší zadlužení států EU je hlavně na jihu Evropy – Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko.

Krize morální – spočívá v úpadku morálky a etiky vládnoucích skupin a jednotlivých evropských politiků – vysoká korupce, nadřazenost občanům, amorální osobní život a předpojatost vůči alternativním politickým směrům a přímé demokracii. Jediným státem v Evropě, který se může pyšnit úspěšnou přímou demokracií je Švýcarsko, které mimochodem není členem NATO a EU.

Krize politická – souvisí s vývojem demokracie jako takovým. Evropská demokracie přešlapuje stále na jednom místě, ačkoliv existují veškeré předpoklady, mimo jiné i technologické, k posunu směrem k přímé demokracii, politici se ji obávají, protože by ztratili svůj neomezený vliv na běh událostí.

Krize ukrajinská – ukázala na neschopnost a naivitu evropské politické garnitury. Snaha EU Ukrajinu přičlenit do svých struktur za každou cenu je nedomyšlená a absurdní. Nikdo z politiků EU není schopen říct občanům EU pravdu o tom, kolik bude stát začlenění politicky a národnostně nehomogenní Ukrajiny daňové poplatníky EU. Není zde zpracována ani politická a ekonomická analýza o tom, co to přinese za důsledky pro stávající EU a pro samotnou Ukrajinu. Zde jako největší problém vidím dopady začleněním Ukrajiny do EU na celoevropský trh práce. Zhoršující se finanční situace bankrotující Ukrajiny způsobí zaplavení Evropy levnou ukrajinskou pracovní silou a následné dramatické zvýšení nezaměstnanosti ve všech zemích osmadvacítky.

Krize sociální – je způsobena předchozími přívlastky krizí. Dopad na sociálně slabé občany EU je zde evidentní a budoucnost nejistá. V poválečných dějinách Evropy hrozí poprvé dramatické oslabení finančních možností středních vrstev obyvatel a propadání se finančně slabých vrstev do chudoby a bídy, nemyslitelné v 21. století moderního světa.

Krize geopolitická – je důsledkem neschopnosti EU postavit se na vlastní nohy. Po odchodu okupační ruské armády ze střední a východní Evropy zpět do Ruska zbyla na evropském území ještě okupační armáda americká o síle 70 tisíc mužů a blíže nespecifikované síle nejmodernější vojenské techniky světa. Pokud má EU ambice na rovnocenné postavení se supervelmocemi jako jsou USA, Rusko a Čína či Indie, pak je třeba, aby EU bylo schopné vytvořit vlastní evropskou armádu a nebýt protektorátem USA. Jedním z důsledků tohoto nerovnoprávného postavení EU je skandální odposlouchávání vrcholných politiků EU americkou NSA a posléze podřízenost EU v postupu USA proti Rusku. Sankcemi vůči Rusku ekonomicky USA netratí tolik jako jejich protektorát EU. V životním zájmu EU je mít dobré a rovnocenné, až nadstandardní vztahy, s Ruskou federací, protože jedině hospodářská symbióza, technologicky vyspělé EU a na nerostné suroviny nesmírně bohaté Ruské federace, zajistí budoucí hospodářskou prosperitu, ekonomický růst a růst životní úrovně občanů EU. Pokud toto politici EU nepochopí a budou poslušnými vykonavateli rozkazů z Washingtonu, pak vženou Rusko do náruče Číny, a to bude mít těžké a nedozírné nejen geopolitické, ale i hospodářské a sociální dopady právě především na EU.

Krize demokratických hodnot – se dotýká nejen EU, ale i Ruska, USA a konkrétně Ukrajiny. Sdílení demokratických hodnot nemůže a nesmí být násilné. Nejen Evropa si bude v červnu připomínat neslavné 100. výročí začátku první světové války. Zastřelení Ferdinanda ´d Este odstartovalo hrůzostrašné válečné peklo. Nejinak tomu bylo 1. září 1939, kdy oficiálně začala 2. světová válka. Předcházející zrada čtyř mocnosti v Mnichově byla jen potvrzením toho, že se svět ubíral už dlouho předtím k válečnému konfliktu. I dnešní situace ukazuje, že svět se opět blíží k válečné tragédii, kterou lze ještě včas zastavit a uhasit malý požár na Ukrajině v jeho samotném zárodku. Kdosi moudrý řekl, že pravda je první obětí války. A měl pravdu. Kde vlastně a na čí straně je pravda v dnešní ukrajinské krizi? Nad tím si lámou a budou lámat hlavu nejprve politici a pak historici. Aby si však lámat hlavu mohli historici, nesmí dojít k 3. světové válce, protože, pokud by k ní došlo, tak už nebudou ani ti politici ani historici. Je nesmyslné domnívat se, že by bylo vítězů. Byli by jen poražení – celé lidstvo. Jaderný armagedon by stěží někdo přežil, byť by byl bunkru 10 metrů pod zemí, protože jednoho dne by musel vylézt a zbytková radiace by ho posléze usmrtila. Naivní neokonzervativci se podle bývalého náměstka ministra financí v Reaganově vládě Paula Craig Robertsona domnívají, že je možné jaderný konflikt přežít, pokud zasadí Rusku úder jako první. Samozřejmě je to už léta známá Bushova doktrína o říších zla, kterými jsou označovány země Rusko, Čína, Írán a KLDR. Dosud celé lidstvo si pamatuje vojenské akce USA v Jugoslávii (humanitární bombardování), v Afghánistánu, v Iráku a bombardovací angažovanost NATO v Libyi. Pokud by demokracie měla být vyvážena pomocí amerických raket s plochou dráhou letu, tak jako byl socialismus vyvážen pomocí sovětských tanků do tehdejšího Československa, tak je něco špatně! Demokracii nemůžete někomu vnutit! Demokracii je třeba pěstovat jako kytičku, zalévat vodou, aby rostla a nikoliv bombardovat, aby zahynula.

Krize institucionální - je zásadně prohlubujícím se faktorem. EU jako taková se stává byrokratickým molochem, vzdalujícím se občanům. Nejvíce patrné je to v různých zákazech (žárovky, pomazánkové máslo atd.), nařízeních a doporučeních. Evropské kvóty na cukr a podobná omezení nejsou nejenže prospěšná, ale i destabilizující pro tak malé země, jako je ČR. Naše země představuje pouhé 2% území a obyvatel, a přitom máme bohatou historii, úzce spjatou například se Svatou říší římskou a podobně. EU je konglomerát jedinečných a neopakovatelných národů, jejich národních zvyků, tradic a kultury. Nedovolme, aby tato krásná rozmanitost a různorodost zanikla vznikem Spojených států evropských!

Proč o tom všem se zde zmiňuju? Protože svět není černobílý a ani ukrajinská krize není černobílá. Nenávistná rusofobie je už za hranou slušného a demokratického chování jisté části veřejnosti. A dobře víme, že tito rusofobové se strefují do lidí opačného názoru a obviňují je z rusofilství. Nezdá se vám toto jednání už za hranicí demokracie? Kdosi kdysi pronesl tato moudrá slova, která by si měli zapamatovat nejen vrcholní politici USA a EU, ale i všichni ti rusofobové, majitelé médií, novináři, redaktoři, šéfredaktoři a ředitelé novin, rozhlasu a televize:“ Jako bytostný demokrat sice s vašim názorem nesouhlasím, ale budu dělat všechno proto, aby měl právo zaznít!“. Všude žijí lidé dobří i zlí a všude je potřeba se demokracii učit. Jsem přesvědčen, že na východ od slovenských hranic se všechny národy demokracii musí učit více, ať jsou to Ukrajinci nebo Rusové, ale to neznamená automaticky, že na Západě všichni se demokraticky chovají. Vývoj demokracie byl i na Západě mnohdy ohýbán mediálně a ideologicky „tím správným směrem“ tak, jak jsme tomu byli zvyklí i za minulého režimu. Byli nám a jsou bohužel nám i dnes opět vymývány mozky někým, kdo předurčuje mediální scénář a obraz protivníka. Je třeba se učit i odbourávat veškeré animozity, dějinami nebo kverulanty vytvářené. Všimněme si unisono hysterický hlas všech médií hlavního proudu: „ Rusové jsou ti zlí, černí a jedině sankce USA a EU je to bílé a spravedlivé!“ Že Putin není žádný svatoušek, to ví asi každý, ale je jím snad Obama, Merkelová, byl jim snad Blair nebo Bush? Nepřipadá vám to podivné? Planeta Země je už malá. Žije zde více než 7 miliard lidí. Je prokazatelné, že 1 procento lidí vlastní takový obrovský majetek jako chudší polovina lidstva, tj. 3,5 miliardy lidí. Asi je tu něco v nepořádku! Je třeba společně pracovat na tom, aby svět byl rok od roku postupně spravedlivější, a to je třeba začít zezdola a například v Parlamentu EU, a proto do něj kandiduju, protože chci, aby EU vykročila správnou nohou a správným směrem z rozcestí, na němž se nyní nachází, a to směrem k normálním lidem!

Jiří Bezák Kandidát na europoslance za Aktiv nezávislých občanů dne 16. dubna 2014