Dnes jsem obdržel naléhavý dopis - výzvu, nad kterou je třeba se dobře zamyslet. Je v EU dostatečně dodržováno demokratické právo malých národů na sebeurčení? Proč Lužičtí Srbové nemají svůj malý stát na historicky jejich území?
Lužičtí Srbové (hornolužicky Serbja, dolnolužicky Serby) jsou malý západoslovanský národ, spíše zbytek národa, který obývá jiho východní části východního Německa při hranicích České republiky a Polské republiky, na území česky zvaném Lužice. Jde o národ německy zvaný Sorben, nezaměňovat s jihoslovanským národem německy zvaném Serben. Sorbové a Serbové, jak by měly správně česky být názvy obou národů mají společný pouze slovanský prapůvod. Lužičtí Srbové nebo-li Sorbové už v 7. století obývali území mezi Labem a Odrou a Lužickou Nysou - nejznámější v té době byl jejich kníže Dervan. V 10. století jejich území bylo kolonizováno německou šlechtou a v letech na krátko jejich území - Lužice - bylo od 14. století do roku 1635 součástí Zemí Koruny české. Poté už tento dnes již malý národ, mluvící hornolužicky a dolnolužicky, žije pod vládou Němců, jako součást Saska, Braniborska, Pruska, Rakouska a nyní Německa. V době NDR měl tento národ zaručeno zastoupení v parlamentu. Dnešní situace Lužických Srbů -Sorbů- je smutná. V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí, která byla ročně podporována vysokými finančními částkami: Institut pro srbský národopis (dnes Serbski institut), Státní ensemble pro srbskou národní kulturu, Nakladatelství Domowina, srbská redakce v Radiu DDR, několik základních škol, dvě „erweiterte Oberschulen“, Srbské národní divadlo.
Po roce 1989 se museli i Lužičtí Srbové postavit požadavkům nové politiky. Roku 1989 bylo ustaveno Srbské národní shromáždění. Do roku 1991 byla obnovena Domowina ve stylu, v jakém existovala ve 20. letech minulého století. Téměř celá německá část Dolní Lužice je dnes součástí spolkové země Braniborsko (německy Brandenburg), nepatrná část náleží ke spolkové zemi Svobodný stát Sasko, k němuž náleží také většina německé části Horní Lužice, jejíž malá část náleží pro změnu k Braniborsku. Síť srbských institucí, která vznikla za NDR, pracuje v současnosti dále.
V současnosti si cizinec nejprve povšimne dvoujazyčných názvů. Srbové provozují vlastní studio v německé televizi MDR. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Saska, Zákon o právech Srbů ve svobodném státě Sasko z roku 1999 a další právní předpisy. Přesto je otázkou, proč Německo ústavně nerozhodlo o ustavení autonomní oblasti nebo autonomního regionu nebo státu Lužice nebo Dolní Lužice a Horní Lužice. Za současného většinového německého státu Spolková republika Německa ( více než 80 milionů lidí) je srbská menšina ( cca 100 tisíc lidí) utopena v německém moři!
Pěkný den,
zasílám zprávu pro ty, kteří jsou ochotni vyjet na demonstraci ve Slepém ve střední Lužici tuto neděli 27.4. ve 14 hod. (pozvánka v příloze) - také pro ostatní, aby věděli, že Lužičtí Srbové musí nadále bojovat o své přežití.
Pokud by se chtěl ještě někdo přidat, je vítán!
Saské ministerstvo vnitra nedávno schválilo, že za účelem rozšíření povrchového dolu na hnědé uhlí mohou být zcela přesídleny a zbourány tři vesnice ve střední Lužici, Rowné, Miłoraz, Mułkecy, k tomu část vsi Trjebina a městečka Slepa. Přesídleno má být okolo 1700 obyvatel. Tyto vsi obývají také Lužičtí Srbové. Slepsko je po Horní a Dolní Lužici třetí oblastí, kde se dodnes užívá lužická srbština. Rozlohou je to velmi malá oblast, skládá se ze 7 vesnic a městečka Slepa. Mluví se tu svérázným nářečím lužické srbštiny, které je přechodem mezi horní a dolní lužickou srbštinou. Velmi bohatá je zde také lidová kultura, nedávno zde například vydali zpěvník slepských písní, sestavují také slovník slepského nářečí atd.
Naděje na zachování slepských vsí nyní spočívá v odvoláváních a případně změně energetické politiky Německa. Za současného stavu, kdy saské ministerstvo vnitra dalo svůj souhlas k bourání vsí, je důležité ukázat, že obyvatelé Slepska se nevzdali a dále budou usilovat o zachování svého domova. Samozřejmě, podpora dalších lidí, také z České republiky, je pro ně podstatná.
V Lužici kvůli těžbě hnědého uhlí již 87 vsí, osad a dalších sídel bylo zbouráno úplně, 49 částečně. Přes 25 000 obyvatel, v převážné většině Lužických Srbů, ztratilo svůj domov. Tento otřes měl za následek poněmčení většiny přesídlených Lužických Srbů. Právě povrchová těžba hnědého uhlí se všemi důsledky (nejen přesídlování, ale také např. příliv německých dělníků) vedla k tomu, že se Lužičtí Srbové ve střední a Dolní Lužici ocitli na hraně přežití. Po staletích, kdy byla lužickosrbská národnost a jazyk potlačovány státem i církví, vydávána za něco méněcenného - namísto vydatné podpory čelí Lužičtí Srbové dalším a dalším útokům. Paní Edit Pjenkowá z Rowného takové počínání nazvala "etnickým čištěním" ...
Miloš Malec
Odkaz na web Domowiny: http://www.domowina.sorben.com/
Občanský nezávislý kandidát č.6 za aktiv nezávislých občanů Jiří Bezák
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Bezák - profil
