Co jsme mu asi udělali zlého, že ho dokonce i tatínek musí za vyřčená slova krotit? Za co se nám mstí, že by raději obětoval 30%  pokles ekonomiky než abychom  se nadále mohli těšit z členství v EU? Mám na mysli Václava Klause mladšího (ODS) a jeho nedávné vyjádření v médiích. Na druhé straně však vřelé díky za tato slova. Cifra je sice jen tak nahozená, ničím nepodložená, přesto nám všem připomíná, jak drahé by mohlo být ukončení našeho členství v Unii.  Škoda, že Václav Klaus mladší také nenadhazuje, kdo by měl škodu zaplatit, do jaké výše by on osobně byl ochoten se na této škodě podílet. A nebyl-li by to on, kdo tedy? Sotva jsme se trošku vzpamatovali z jedné ekonomické krize, už by nám někteří také politici rádi naordinovali další.  A čím větší ztráta, tím zřejmě lépe. Alespoň pro jejich osobní zájmy.

Plácnutí do vody Václava Klause mladšího zřetelně ukazuje, jak prázdný je tzv. český euroskepticismus. Kromě imaginární „záchrany“ národní suverenity před „zlým Bruselem“ nám nenabízí vůbec nic, z čeho by naše země mohla mít prospěch. A co vlastně znamená v éře volného obchodu, odstraňování překážek pohybu osob a zboží, Eura, internetu, bezhotovostního přeshraničního obchodování a nízkonákladových aerolinií „ztráta národní suverenity“? Jistě, nezvládnutý uprchlický problém vrátil do hry přísnější ostrahu hranic, ale věřím, že většina z nás by si přála, aby tyto hranice byly co nejdále od těch, kde kdysi stávala „železná opona“. A rozhodování v Bruselu? Nemám dojem, že by odtud hrozilo naší svobodě větší nebezpečí než z Prahy. Navíc si myslím, že princip maximálního přiblížení rozhodování k občanovi musí platit vždy a všude na jakékoliv úrovni. To znamená, o čem si můžeme rozhodnout v Židenicích, rozhodněme v Židenicích, o čem v Brně, rozhodněme tam. Připojuji názor, že věcí rozhodovaných na nižších úrovních veřejné správy by mohlo být daleko více, než je tomu v současnosti. Tady bychom však měli spíše tlačit na Prahu než volat do Bruselu.

Co si vlastně tzv. euroskeptici přejí? Ochranu našich výrobců před zahraniční konkurencí? Komunisté chránili naše výrobce 40 let a výsledkem bylo veksláctví a tuzexy. Opuštění jednotného trhu? Na Úřadech práce by měli hned co dělat, aby se vyrovnali s přírůstkem nezaměstnaných. Ochranu našeho zemědělství? Rychle bychom to poznali na cenách zemědělských produktů. Možnost obchodovat s kým chceme (třeba s Ruskem)? Nevím, nevím, jaké partnery, kteří by také byli schopni zaplatit, bychom nalezli. Mám pocit, že Německo nebo Francie jsou přece jen lepší a věrohodnější než Uzbekistán nebo Kolumbie.

Euroskeptici často argumentují tím, že státy s vysokou životní úrovní jako jsou Norsko, Lichtenštejnsko nebo Švýcarsko také stojí mimo Unii a že členství odmítají. Neříkají však, že jejich legislativa je natolik s Unií harmonizována, že v převážné většině oblastí se jich evropské právo týká ve stejném rozsahu jako nás. Norové si ponechali volnost rozhodování v rybolovu, který patří k tradičním oblastem norské ekonomiky, Švýcaři mají své výjimky v oblasti zemědělství, které jim pomáhají chránit jejich jedinečné životní prostředí. A jaké výjimky bychom vlastě chtěli my? Nazývat „Lahůdkovou pomazánku“ zase „Pomazánkovým máslem?“

A naše národní zájmy? Jsou snad odlišné od zájmů našich západních sousedů? Od roku 1990 budujeme naši společnost s důrazem na fakt, že jsme součástí západního civilizačního okruhu. Završením tohoto směřování byla naše žádost o přijetí do Evropské unie. Co se změnilo za 12 let našeho členství? Lépe řečeno, co jsme očekávali po vstupu do EU? Že hned budeme stejně bohatí jako Němci nebo Belgičané? Nezapomínejme, že tyto národy budují svou prosperitu z trosek rozbitých měst 2. světové války zatímco my, s jejich pomocí, teprve čtvrtstoletí. A nezapomínejme, že do EU nepatří jen ti nejbohatší, ale že jsou tady i země, které stále máme za zády jako Bulharsko, Rumunsko, Pobaltí. Země, které podobně jako my vstaly z trosek sounáležitosti se sovětským impériem a které teprve v rámci Evropské unie vytvářejí své civilizační vazby na systém západní demokracie a kultury se všemi jejími výhodami i nevýhodami.

Český euroskepticismus je prázdný pojem protože staví pouze na odmítání a kritice, na straně alternativy nenabízí žádné vize, kromě, a nemohu si těch slov Václava Klause mladšího vynachválit, 30% hospodářského propadu.