Chápal jsem to, že tyto hrátky pěstoval Václav Havel. Neměl rád politické strany a domníval se, že moc by měly mít charismatické osobnosti, za kterou pokládal samozřejmě i sebe sama. Když antikomunistickými šťouchy znemožnil sociálním demokratům opřít se o přirozeného koaličního partnera, dostal šanci na různé zákulisní hrátky ve prospěch svých oblíbenců. Pamatuji si, jak zamezil větší spolupráci sociálních demokratů a komunistů v roce 2002, kdy tyto dvě strany měly 111 poslanců z 200 a mohly by společně ve Sněmovně hodně věcí prosadit. Místo toho vznikla koalice, která byla velmi vratká a opírala se o většinu 101 z 200. Ale to je minulost, stejně jako je minulostí Václav Havel.
Myslím si, že je třeba se zamyslet nad tím, jaká je dynamika polistopadového vývoje a odpovědnost takzvaných politických "elit". Po roce 1948 bylo také hodně věcí, které byly v rozporu s původními sliby, zejména s volebním programem KSČ z roku 1946. Byly i nezákonnosti. Ale průmyslová výroba vzrostla za 10 let o 300%. Kde je dnes náš průmysl? Nedošlo k jeho zbytečné destrukci? Proč zmizelo asi 750 000 pracovních míst? Po roce 1956 docházelo k uvolňování a v roce 1958 se Československo představilo na Světové výstavě v Bruselu pavilónem, který vzkřísil estetické pojetí, s nímž přišel kdysi Karel Teige. A v šedesátých letech přišla zlatá doba české kultury.
Zatímco nyní ekonomická krize přes povzbudivá statistická data není zdaleka za námi. Česká kultura má problémy obsahové i finanční. K proměně a kultivaci "elit" nedošlo. Přežívají polistopadová schémata a pokračuje debilizace české společnosti. Nic nesignalizuje, že by "elity" vycházely vstříc potřebě prostoru pro tvořivost. Vzpomínám si na jedno z hesel listopadu 1989: všechnu moc tvořivosti! Tah na koryta tomu brání. Česká politika se scvrkla jen na to, kdo bude kontrolovat penězotok z veřejných zdrojů. Komunisté tomu brání. A proto jsou antikomunistické pokřiky od různých stran a straniček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
