V knize Escape from Rome, The Failure of Empire and the Road to Prosperity vydané v minulém roce se historik Walter Scheidel pokusil ukázat, že pád Římské říše představoval nutnou podmínku dalšího vzestupu evropského kontinentu, který vyústil do zrodu moderní doby. Římské impérium bylo navzdory své okázalosti zděděné vesměs z helénismu slepou vývojovou větví, jež na čas umrtvila západní tvořivost, podnikavost, zvídavost a ctižádost. Bylo třeba radikálního přelomu v době stěhování národů, aby se obnovila žádoucí etnická a politická rozmanitost Západu, jež dokáže prostřednictvím neustávající rivality a vzájemného intelektuálního obohacování plně uvolnit a vytěžit evropského génia.
Že jedině EU ustojí globální soutěž? Ale jděte
Evropa je světadílem národů, které rozvíjejí své specifické vlohy a nadání dané svébytnou historickou zkušeností a mentalitou. Přeměnit Evropu v impérium znamená zbavit ji kreativity a vnitřní energie a odsoudit ji k trvalé stagnaci a postupnému pohlcení dravější orientální společností. Strůjci evropské integrace jsou bezděčnými hrobaři západní civilizace. Argument, že jednotná Evropa je nutná k tomu, aby obstála v globální soutěži, neobstojí při zběžném pohledu do minulosti. Šestnácté a sedmnácté století bylo ve znamení mocenského a hospodářského rozmachu asijských říší, Osmanů, Persie, indických Mughalů, Číny i Japonska. Španělské impérium zahrnující rozsáhlé državy v Novém světě nedokázalo této asertivitě vzdorovat a stalo se nakonec pouhým stagnujícím dodavatelem amerických surovin na vyspělé asijské trhy. Naproti tomu malé Nizozemí překonalo v sedmnáctém století mnohem rozsáhlejší východní konkurenty svou podnikavostí a obchodní dravostí. Anglie těžící z nizozemské zkušenosti zahájila svoji cestu ke globální nadvládě jako relativně malý a okrajový stát. „Asijský věk“ raného novověku neukončilo žádné jednotné evropské impérium, ale ambiciózní západní národy, které svoji činorodost, vynalézavost a vědomí mimořádného historického poslání opíraly o pevné národní instituce a hluboký smysl pro patriotismus.
Náš úděl mezi Baltem, Adrií a Pontem
Soumrak Evropy lze zvrátit, jakkoliv se to při pohledu na stav západních metropolí a chování tamních politických a intelektuálních elit zdá nepravděpodobné. Ukažme v naší části kontinentu rozprostírající se od Baltu k Jaderskému a Černému moři, že Evropu můžeme obnovit prostřednictvím rehabilitace národních států, patriotismu, tvrdé práce, zdravého rozumu a smysluplného vzdělávání. Zastavme nešťastný bruselský experiment vrhající Evropu do doby nesvobody, úpadku, anarchie a myšlenkového zmatení. Vytvořme nový a zdravý systém spolupráce svrchovaných evropských národů sahajících podle vize generála Charlese de Gaulla „od Atlantiku po Ural“. Nebuďme multietnickým habsburským Španělskem, které skončilo jako ekonomická periférie Východu, ale konstruujme se jako sebevědomé a vlastenecké Nizozemí sedmnáctého století. A Čína, Indie či Indonésie zatají dech před „evropským zázrakem“.
Autorem článku je vysokoškolský pedagog profesor RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. Je předsedou místní organizace Trikolóry v Praze 4. V říjnových volbách za toto hnutí kandiduje do Senátu PČR v obvodu 27 (Praha 1)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
